Od ledna do června roku 2022 bude v Městském muzeu Františkovy Lázně k vidění výstava uměleckých děl Anny Boženy Kuchtové s názvem „Organismus“. Výstava je výsledkem tříleté práce mladé autorky, která ve své malbě reflektuje otázky vnímání okolní reality i lidského sebe sama. Přestože Anna Božena Kuchtová v současnosti žije a působí v Plzni, s Františkovými Lázněmi, kde nyní poprvé vystavuje, ji pojí osobní vztah. Vernisáž výstavy proběhne v pátek 7. ledna 2022 od 19 hodin.
Foto: Archiv Anny Boženy Kuchtové
Co zamýšlíš svými obrazy? Co je cílem tvé tvorby?
Cílem je tvorba mého vlastního výtvarného jazyka, tedy odklon od kulturně „předpřipravených“ optických/vizuálních vzorců, kterým už každý rozumí. U diváka se tím vlastně snažím o obohacení jeho výtvarného slovníku. Chtěla bych podnítit jeho představivost, potažmo tvořivost. Koncentrovaná tvořivost je to, co na umění obecně sama obdivuji, a v čem vidím jeho význam a obrovský smysl.
Foto: Archiv Anny Boženy Kuchtové
Kam se ubíráš ve svém uměleckém/profesním životě?
Hodně času jsem v poslední době strávila v ateliéru právě vystavovanou tvorbou, ale i když doba kultuře v minulém roce moc nepřála, a já byla nucena zrušit několik připravovaných projektů, účastnila jsem se alespoň cen kritiky za mladou malbu. Ke své velké radosti jsem se dostala mezi laureáty, výstava ale bohužel probíhala jen velmi krátce, právě kvůli restrikcím, o to víc jsem vděčná za možnost vystavovat nyní u vás v muzeu.
Aktuálně také čtvrtým rokem studuji doktorandský studijní program ve výtvarném oboru. Z toho je zřejmé, že mě krom samotné tvorby zajímají i její teorie- nejvíce mě asi ovlivnil svou částečně strukturalistickou vztahovou teorií objektů v obraze doc. PhDr. Jaroslav Vančát, Ph.D., se kterým jsem měla tu čest nějakou dobu spolupracovat. V Plzni, kde žiji se svou stále se rozrůstající rodinou, se kromě malby a studia živím výukou dějin umění a výtvarné tvorby na umělecké střední škole.
Jaký je tvůj vztah k Františkovým Lázním?
Františkovy Lázně mě vlastně obklopovaly poměrně velkou část mého dětského života, protože jsem zde navštěvovala jednak základní, a jednak základní uměleckou školu. Protože rodiče se poměrně záhy po mém narození přestěhovali do nedaleké Třebeně z Rumunského Banátu (z české vesnice).
Můj dojem z města byl vždycky obdivný, asi i proto, že kromě Chebu, to bylo nejbližší město. Dodnes si cením například toho, jak jsou domy v centru města urbanisticky sjednocené i barevně, v Plzni je vizualita veřejného prostoru města aktuálně velkým tématem (např. Americká ulice), a tady se mi líbí, jak je to zvládnuto.
Ze svého dětství si například pamatuji, že jsem se cítila velice slavnostně, když jsme se jednou za čas procházeli s rodiči neoklasicistní kolonádou po nedělních bohoslužbách v místním krásně opečovávaném kostelíku Povýšení svatého kříže, kde jsem se mimochodem i vdávala a křtila svého syna, a dodnes se tam při návštěvě svých rodičů ráda vracím.
Zdroj: MMFL
Foto: Archiv Anny Boženy Kuchtové