Začal s během před dvěma lety a už má na svém kontě (ve svých nohou) několik půlmaratonů, ve kterých se ve své kategorii umisťuje nejvyšších příčkách. V loňském roce zdolal také maraton ve Frankfurtu. Řeč je o Pavlu Maršíkovi (51) z Františkových Lázní. O tom, co bylo impulzem, že začal běhat, kolik kilometrů týdně „dá“ a jestli vnímá věk jako limit, si Živé Chebsko s běžcem povídalo v prvním díle běžecké minisérie.
Jak dlouho běháte? A co vás k běhu přivedlo?
Můj život s „během“ se zrodil v listopadu 2013 na charitativním běhu s názvem Františkolázeňská 24 hodinovka. Tam jsem byl za chodce, abych tuto skvělou akci podpořil. Druhý den jsem z botníku vyndal „zaprášené“ sálovky a vyběhl. Tímto dnem začala moje éra běžce.
Kolik kilometrů týdně naběháte?
Svou výkonnost jsem výrazně posunul od roku 2013. Dnes – v únoru 2016, kdy trénuji na závodní sezónu 2016/2017, se mé týdenní objemy pohybují mezi 50 až 60 kilometry.
Co Vám běh přináší?
Na tuto otázku je těžká a zároveň lehká odpověď. Běh se stal mojí součástí, mojí drogou. Běhání mě neskutečně obohacuje, duševně i fyzicky. Dnes už nebojuji s bolestí a nechutí jít běhat. Dnes už běhám pro radost a jsem silnější osobností. Pokorně si užívám každý dílčí úspěch. Být zdravý a moci se běháním bavit je neskutečný dar.
Je něco pravdy na tom, že běhání je více záležitostí hlavy než nohou?
Zajímavá otázka. Můj názor je, že hlava či lépe řečeno mozek určuje konání všech ostatních částí těla. Když začnete běhat, prožíváte relativně dlouhé období, kdy Vás to bolí, nebaví a máte pocit, že se neposouváte. V této etapě je důležité vydržet, mít trpělivost, nečekat zázraky a bojovat. Kdo nevydrží dobu bolestnou, nikdy se nestane běžcem – vytrvalcem. Ten, který překoná Rubikon, bude sladce odměněn. Běhání se stane součástí jeho dalšího života. Už Vás nikdy nezklame, je to skvělý a hlavně věrný kamarád. K tomuto bodu jsem se propracoval a dnes si to velice užívám.
Jakých závodů jste se zúčastnil?
Svůj život běžce rozdělím na nezávodní a závodní. V té nezávodní jsem nabíral objemy, tvrdě trénoval a dlouhodobě se připravoval na den, kdy si řeknu: „Ano, jsem připraven na soutěž.“
Následuje doba závodní, soutěží různých kategorií, úrovní, zaměření. Často jsem vítězil. To mě velice překvapilo, povzbudilo a motivovalo do další práce. Nutno dodat, že jsem si každého úspěchu vážil a pokorně děkoval v každém cíli, že jsem doběhl, a to bez zdravotních lapálií.
Běžel jsem řadu půlmaratonů, mimochodem je to má nejčastější distance. Nebudu vyjmenovávat všechny, ale ty nejkrásnější byly Baroko v Plasech (1. místo v kategorii M50), Půlmaraton Plzeňského kraje (1. místo v kategorii M50), Panevropský půlmaratón, který se běží z Německa do Poběžovic (2. místo v kategorii M50). Běžel jsem krásné „půlky“ i v Bavorsku, kde jsem také stál na stupních vítězů, ale to je vedlejší, byly to překrásné akce v překrásných místech.
Po dvou letech jsem se rozhodl pro účast na maratonu. Ten jsem v září 2015 uběhl ve Frankfurtu n.Mohanem. Splnil se mi sen a v čase 3:14:24 jsem se stal skutečným maratonským běžcem. Byl to úžasný nepřenosný zážitek.
Na kterém závodu Vás v nejbližší době můžeme vidět?
Vrcholem jarní sezóny 2016 bude Mattoni půlmaratón 21. května v Karlových Varech.
Jaký je Váš cíl pro letošní rok?
Být zdravý, užívat si každý kilometr. Sportovně to bude pokus zlepšit osobní rekord na ½ maratonské trase, ten mám 1:24:14.
Co byste poradil těm, kteří se už přestali vymlouvat, proč to nejde, a chtějí začít?
Hlavně vydržte. Nenechte se odradit tím, že si okolí o Vás bude říkat: „On se zbláznil, co si tím chce dokázat, stejně nevydrží…“ Když se Vám podaří vytrvat, budete odměněni v podobě něčeho, co může prožít jen BĚŽEC, je to souznění těla a duše, a to klidně každý den, ale to už je na jiné téma.