Kostel v Paliči hostí výstavu Zmizelé Sudety

Není to ani rok, kdy se začal spolek Život na Dyleň starat o kostel sv. Anny v Paliči. Výsledky už jsou ale vidět. Začalo se s opravou střechy a objekt se stává místem setkávání lidí z obou stran hranice. Až do 5. září je zde navíc k vidění výstava Zmizelé Sudety. 

„Zahajujeme tím další fázi v obnově kostela,“ řekl Jiří Maliňak ze spolku Život na Dyleň. On, jeho kolegové ze spolku a jejich blízcí zde uspořádali už několik akcí (zde najdete: Adventní koncert, Velikoce) a rádi by zde organizovali také výstavy. „Myslím, že je výstava Zmizelé Sudety je dobrý a symbolický začátek,“ podotkl.

Výstava potrvá do 5. září. Přístupná je každou sobotu a neděli, vždy v době 10-12 hodin a 14-16 hodin. „Pokud by však měl někdo zájem si kostel prohlédnout i jiný den v týdnu, je to po telefonické domluvě možné – samozřejmě, pokud nám to časové možnosti dovolí,“ doplnil Jiří Maliňak.

Slavnostního zahájení výstavy, které se konalo poslední červencový den, se zúčastnila také Tereza Vávrová, ředitelka spolku Antikomplex, jehož hlavním posláním je kritická reflexe česko-německých dějin. Právě Antikomplex vytvořil výstavu Zmizelé Sudety i stejnojmennou knihu.

„Výstava putuje posledních 12 let po České republice, Německu, lidé ji mohli vidět také v Rakousku, Polsku a premiéru měla i v Tyrolsku v Itálii,“ popisovala Tereza Vávrová. Jde už o její druhé „vydání“. Původní panely byly již ošoupané a ani jejich design nebyl příliš moderní. A protože je výstava mezinárodní, obsahuje jak český, tak německý text.

„Na každé straně hranice ale oslovuje jinou cílovou skupinu, což byl i záměr,“ podotkla. Výstava i kniha mají za cíl věcně vyprávět příběh českého pohraničí – sama krajina je totiž podle jejích slov nepolitická. „Na české straně se občas stává, že k nám někdo přijde a vytkne nám, že je výstava proněmecká. Ukazuje, jak to bylo v těch 20. a 30. letech krásné, a teď je to zanedbané, zašlé a zničené. Tomu se nevyhneme, výstava ukazuje proměnu v krajině. My ale nechcete diskutovat o tom, kdo za to může, kdo zpustnutí míst dopustil. My jsme výstavou chtěli provokovat otázku: Co teď s tím? Jak naložit s krajinou, která je opuštěná nebo v ní bydlí lidé, kteří k ní nemají vztah, a tak o ni třeba neumí pečovat?“

Stejnojmenná kniha – Zmizelé Sudety –  vychází od roku 2005 a obsahuje srovnání fotografií z 20. a 30. let se stavem v roce 2005. „Možná by se hodilo přidat další fotografii, a to ze současnosti. Některá místa, která tehdy vypadala dost zašle, se teď díky iniciativám jako je Život na Dyleň probouzí nově k životu a dostávají druhou šanci,“ podotýkala Tereza Vávrová. Fakt, že se výstava dostala i sem, ji těší.

„Dokonce máme na výstavě snímek přímo z Paliče,“ podotkla s tím, že činnost spolku Život na Dyleň rezonuje s cílem výstavy. „Jejich úsilí není snadné, moc jim ale fandím,“ uzavřela.

Spolek Život na Dyleň byl založen v roce 2010 s cílem rozvíjet turistiku v zapomenuté oblasti Českého lesa v okolí Dyleně a pečovat o zaniklé historické stavby a lidská sídla jako svědky historie tohoto regionu. Činností chce spolek dosáhnout oživení okolí Dyleně, které je i čtvrtstoletí od pádu železné opony velmi málo turisticky využívané.  Spolek chtěl například obnovit turistickou chatu na Dyleni, jednání s Lesy ČR ale zatím nejsou úspěšná. I přes to ale jeho členové nezahálejí.  V roce 2012 vybudovali v severním podhůří Dyleně naučnou stezku Stebnický potok. Její trasa vede z Lipové až k prameni Stebnického potoka na severozápadním svahu Dyleně v blízkosti zaniklé turistické chaty. Naučná stezka chce připomenout a zpřístupnit veřejnosti přírodní zajímavosti lokality a zapomenutá místa v území, kde v nedávné minulosti stály zajímavé stavby a kde zanikly celé obce.

 

Kostel svaté Anny

Pozdně barokní farní kostel sv. Anny vznikl v padesátých letech osmnáctého století, o necelých sto let později byl klasicistně upraven a rozšířen.  Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přestal být objekt užíván k církevním účelům, zároveň s tím ale i udržován, a tak postupně chátral. Jak uvádí stránky Památky a příroda Karlovarska, následně bylo rozkradeno a poničeno vnitřní vybavení kostela. V březnu roku 1959 byla střecha kostela nově pokryta pálenou krytinou. Na novém zastřešení tehdy pracovali klempíř Anton Hájek a klempířský učeň Stanislav Prais z Františkových Lázní a pokrývač Rudolf Prokeš od Tábora. V roce 1966 byla na žádost ONV v Chebu ze dne 11. února 1966 z kostela sejmuta památková ochrana. V sedmdesátých letech 20. století utichly poslední snahy konat v kostele bohoslužby z důvodu nezájmu obyvatel a jejich malému počtu kvůli blízkosti státní hranice.

Na seznam kulturních památek se kostel opět dostal v roce 1994, už tehdy však byl značně zchátralý. Naděje na jeho obnovu svitla v roce 2007, odsvěcený kostel byl tehdy bezplatně převeden do vlastnictví pražského Nadačního fondu Light-House. Ten s ním měl velké plány. Nadační fond chtěl kostel opravit a udělat z něj muzeum železné opony s rozhlednou na kostelní věži. Patrně jediné práce, které zde proběhly, byly ale na zazdění vchodových dveří… Spolek Život na Dyleň si kostel převzal na přelomu října a listopadu 2014 a od té doby se intenzivně pracuje na záchraně památky.