Mám radost!

Vždycky mám takovou radost, když čtu dobrou knížku nebo potkám výjimečné lidi.

 Á propos:  musím vrátit do knihovny knížku od Ladislava Fukse, kterého také někde doma mám…ale kde, když ještě po posledním stěhování některé krabice s knihami na půdě ještě převázány motouzem…A už zas bude se stěhovat…:-D …Kromě chronicky známého zfilmovaného Spalovače mrtvol s panem Hrušínským v hlavní roli, patří  knížka s názvem Variace pro temnou strunu k mým nejoblíbenějším. Četla jsem ji po letech a vůbec pro mě po tolika letech neztratila nic z toho, čím mě okouzlila, nutno dodat, mnohdy smutně okouzlila. Spíše naopak, okouzlila mě při nynějším  znovučtení  dvojnásob…Alenka-Vávrová-na-web

Co právě teď čtu a dělá mi radost? – Je to knížka zcela z jiného ranku, od Pavla Kosatíka Menší knížka /o německých spisovatelích z Čech a Moravy. Ano, Pavle, objevil jsi pro mě doposud utajenou a mnou neprobádanou krajinu, z níž jsem věru překvapená a nadšená. Vzpomínám si přitom na listopad 2015, kdy jsem na Poetické vycházce v režii Karla Štěpána Odstrčila hrála paní spisovatelku, Marii von Eben- Eschenbach. Byla to Rakušanka z Hané, co se narodila i zemřela přesně v den, jako císař František I. A léčila se u nás, ve Františkových Lázních. Byla nazývána rakouskou Boženou Němcovou a kromě románů (např. Božena) je proslulá svými vtipnými aforismy, jimiž trochu jedovatě komentuje dobu, ve které žila.

Pavel Kosatík demonstruje mj. její smysl pro humor například touto ukázkou z knihy povídek Štědrý večer slečny Zuzanky a jiné povídky :  „Jednou jsem četla,“ pravila, „že smrt nic neznamená, ale vdavky – to už něco obnáší.“ J

Tento pro mě literární skvost prokládám dalším skvostem, čtu už po 156., opíjím se Všemi krásami světa od milovaného Jaroslava Seiferta, který letos bude mít velké výročí.  Vyzobávám si to nejlepší.

No  uznejte – není to už celá spousta radostí?  – A mám radost i ze setkání v Praze: s Olgou Walló, Janou Štroblovou, Jiřím Stránským a dalšími mými oblíbenci a kamarády.

Další radostné setkání mám u nás, v mých a Františkových, a to s cestovatelskou legendou, panem Miloslavem Stinglem.  Setkáváme se po deseti letech a jsem nadšená jeho životním entusiasmem. Je mu už neuvěřitelných 86 …! – Sedíme u hořícího krbu v krásném lázeňském domě Pawlik, upíjíme decinku chardonnay a pan Stingl plane jako ty plameny a pro mě je zároveň „lapačem snů „. – Mám radost z našeho setkání  a doufám, že se sejdeme i na podzim, v listopadu.

Dnes poslední  variace na radostnou strunu, je pro mě kroužek in-line bruslení, na který jsem pozvána mou bývalou kolegyní, Kamilou Daňkovou. Děti, i když prší, jsou nadšené a já už najednou vím, co udělám, přihlásím se také. Snad mi letos Ježíšek nadělí in-liny, helmu a všechny ty potřebné chrániče.

P.S.: měla jsem milou návštěvu a tak jsem s ní  byla na  výstavě pana malíře J.S., pro trochu balzámu na duše bláznů…

Alena Vávrová