V Karlových Varech osobní rekord na půlmaratonové trase nepadl

Běh je spravedlivý, nic vám neodpustí, každý úspěch je vykoupen velkou dřinou a odříkáním.

Pro letošní jarní běžeckou sezónu jsem si poprvé do kalendáře zapsal Mattoni Karlovy Vary Half Maraton 2016.
V rámci seriálu RunCzech to byl můj druhý start. Premiéru jsem absolvoval v roce 2015 v Českých Budějovicích. V Jižních Čechách tenkrát panovaly velmi vysoké teploty, které výrazně ztěžovaly všem účastníkům podmínky pro běh. Nakonec jsem závod doběhl v čase 1:36:15. OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jako test pro Mattoni ½ Maraton jsem zvolil druhý ročník Půlmaratonu Plzeňského kraje. Výsledek slibovat dobrou formu (1:25
:30). Profil plzeňského podniku je velmi těžký a úvodní téměř tříkilometrové stoupání hovoří za vše. Povzbuzující bylo celkové vítězství v kategorii M50.

V kontextu kulminující sportovní formy jsem vyhlásil „útok“ na osobní rekord, který je v současné době 1:24:40. Všechny testy měsíc před karlovarským závodem byly v pořádku. Vnitřně jsem si byl jist, že pro kvalitní výkon jsem udělal maximum. Po celé zimní přípravné období mne navíc neopouštělo pevné zdraví.

Jedinou otázkou bylo, jakou zvolím obuv. Plzeň jsem běžel v modelu Race (rychlostní silniční boty Salming). Na základě výsledku a celkového pocitu tento závodní model dostal přednost před typem Speed. Bohužel právě toto rozhodnutí bylo jedním z těch, které negativně ovlivnilo můj výkon.

Pro maximální pohodu při běhu jsem zvolil tílko bez rukávu, které v teplotě 21°C provzdušnilo tak přehřáté horní partie. Partner Salming, který mi poskytuje velmi kvalitní oblečení a obuv byl opět ve startovním poli výrazným zástupcem, a to nejen u mě.

Před startem jsem měl milé setkání se šéfem RunCzech Carlo Capalbo. Při rozklusání jsem potkal milé vodičky Jitku Faronovou a Petru Heřman, které svou pozitivní energii vyzařují na mnoha závodech po celé ČR.
Nesmím zapomenout pozdravit své milé kolegy: Ivu Sekyrovou, Auroru Pontigo Arestizábal, Marka Pleskače, Pavla Pěchotu, Jirku Kučeru, Libora Matouška, Ivana Masopusta a mnohé další, které jsem viděl, pozdravil, míjel na trati či jen slyšel. Veliký dík patří všem, kteří mě před, v průběhu i po Mattoni ½ Maratonu povzbuzovali a podporovali!

Samotný závod měl dvě roviny, první bych nazval „Reálný atak na osobák“, ten druhý „Ztráta v závěru tratě“.
Obrovská energie, která tryskala z mého dobrého úvodu, velmi dobré tempo, podpořené spoluprací v kvalitní skupině běžců. První tři mezičasy opravdu měly vysoké parametry: Split 1: 00:19:16.5, Split 2: 00:19:55.4, Split 3: 00:21:18.9.

Moje startovní číslo 120 bylo mezi první padesátkou běžců ještě na 16. kilometru. Druhá chyba mého výkonu bylo pozdní doplnění tekutin od 17. kilometru, to mělo za následek snížení paliva, rezervy v těle a útlum (další důvod se zamyslet a narovnat tento chybný krok).
Třetí chyba byla, že jsem nezvolil od 10 km stabilnější tempo i s ohledem na finiš. Když se u analýzy vrátím k obuvi, musím napsat, že pro příští „půlku“ zašněruji Speedy. Race jsou „rychlonožky“, ale velké otřesy na kolonádních kostkách mi daly co proto.
Co naplat, člověk se učí celý život. Proto Split 4: 00:29:23.5 byl velkým propadem a rozhodl, že osobní rekord nepadne.
Přesto, nebo právě proto, jsem měl v cíli čipový čas 1:29:54. V celkovém pořadí to znamenalo 132. místo (běželo 4000 osob), v mé kategorii M50 (z počtu 154 mužů) páté pořadí.

S vypětím všech fyzických i psychických sil jsem přeťal cílovou metu, políbil místní povrch, dlouze se objal s manželkou, která poprvé viděla mé obrovské vyčerpání po běžeckém závodu, a asi po dvaceti minutách jsem byl schopen reálně – tedy i poměrně pozitivně – ocenit, že jsem těžký závod neodfláknul.

Pro kvalitní výkon jsem udělal hodně a zároveň si přiznal, že stále je co zlepšovat.

Ani tímto závodem není konec výzev a běžeckých snů.

Pavel Maršík