Historik a etnograf Štěpán Karel Odstrčil působí od roku 2023 v Muzeu Cheb, kde se věnuje regionálním dějinám a lidové kultuře. Jako pověřený pracovník pro Karlovarský kraj má na starosti péči o nemateriální kulturní dědictví a zároveň odpovídá za hrázděný statek čp. 18 v Milíkově. Aktuálně pracuje na koncepci dalšího rozvoje této muzejní pobočky. V rozhovoru pro Živé Chebsko hovoří o tom, v čem je jediné veřejné muzeum v přírodě Karlovarského kraje výjimečné, co může dnešním návštěvníkům říci o životě na venkově a kam by se mělo v budoucnu posunout.
Štěpán Karel Odstrčil
V Muzeu Cheb se věnujete regionálním dějinám a lidové kultuře. Jakou roli v této práci zaujímá statek v Milíkově?
Milíkovský statek je pro mě především místem, které umožňuje prezentovat historii v reálných souvislostech. Statek může vyprávět o každodenním životě na venkově, o zemědělství, řemeslech i společenském postavení lidí, kteří zde žili a pracovali. Zároveň má velký potenciál pro práci s veřejností, což ukazuje například obliba Milíkovských dožínek. Muzejní objekt mám na starost od roku 2024 a v současnosti se intenzivně zabývám jeho dalším směřováním. Podle mého totiž nestačí prezentovat pouze fakta, která si lze přečíst v odborné literatuře. Myslím si, že by statek jako muzeum měl poskytovat prostor k uvažování nad historií, otevírat nové otázky a ukazovat, co může minulost sdělit naší současnosti.
V čem je milíkovský statek výjimečný?
Milíkovský statek je hodnotným příkladem chebské venkovské architektury, není však nejstarší ani největší. Jeho výjimečnost spočívá především v tom, že je jediným veřejným muzeem v přírodě Karlovarského kraje. Zajímavé je, že pozornost badatelů přitahoval již téměř před sto lety. Když v roce 1931 milíkovský učitel odpovídal na etnografický dotazník, uvedl právě tuto usedlost jako typický příklad lidové architektury v obci. K odpovědím připojil také fotografii usedlosti, díky níž známe její tehdejší podobu.
Dědictví chebského venkova ale neprezentujete pouze prostřednictvím expozic. Pořádáte také řadu akcí pro veřejnost…
Samozřejmě. Pravidelné akce upozorňují na existenci statku, zároveň ale umožňují představit řemesla a folklór způsobem, který samotná expozice nabídnout nemůže. Návštěvníci mohou řadu věcí vidět v praxi a sami si je vyzkoušet. Hlavní akcí jsou Milíkovské dožínky, během nichž představujeme sklizňové práce, tradiční řemesla, historickou zemědělskou techniku i hudební folklór.
Pravidelně pořádáte také tematické komentované prohlídky. Letošním tématem byl hospodářský rok. Co jste chtěl návštěvníkům ukázat?
Život na venkově měl dříve svůj poměrně pevný rytmus. Určovalo jej střídání ročních období, polní práce, ale také významné křesťanské svátky. Chtěl jsem ukázat hospodářský rok jako rámec, který ovlivňoval práci, stravování, společenské vztahy i prožívání času.
Který konkrétní exponát na statku je Vaše srdcová záležitost?
Nemám jeden oblíbený exponát. Víc než jednotlivé předměty mě zajímají místa a příběhy, které se k nim vážou. Rád například vyprávím o svatém koutě ve světnici. Lze na něm ukázat, jak významnou součástí každodenního života bylo nejen náboženství, ale také rodinná pospolitost. Podobně zajímavý je mlat. To, co dnešní člověk může vnímat jen jako průjezd stodolou, bylo dříve jedním z nejdůležitějších pracovních míst celého hospodářství. Právě na konkrétních částech statku se dá dobře vysvětlit, že tradiční venkovský dům představoval promyšlené prostředí pro bydlení i práci.
Zmínili jsme, že nyní pracujete na koncepci dalšího rozvoje statku. Co byste chtěl v jeho prezentaci do budoucna změnit?
Kroje, malovaný nábytek nebo zemědělské nářadí jsou samozřejmě důležitou součástí lidové kultury. Samy o sobě ale nestačí. Muzeum v přírodě, jak dnes říkáme skanzenům, by nemělo vytvářet představu venkova jako idylického světa pěkných předmětů, lidových písní a pravidelně se opakujících zvyků. Považuji proto za důležité klást důraz na každodennost konkrétních lidí a na širší sociální a politické souvislosti jejich života. Kdo vlastnil půdu a kdo na ní pracoval? Jaké bylo postavení sedláka, čeledi a dalších lidí odkázaných na práci v zemědělství? Jak se venkova dotýkaly hospodářské změny, politická rozhodnutí nebo modernizace společnosti?
Hledání odpovědí na tyto otázky je pro mě zásadním hlediskem při přípravě koncepce dalšího rozvoje statku. Cílem není odstranit tradiční etnografická témata, ale rozšířit je. Statek by měl návštěvníkům ukazovat nejen to, jaké předměty lidé používali, ale také v jakých vztazích žili, co ovlivňovalo jejich životní možnosti a jak se venkovská společnost v průběhu času proměňovala.
Co je podle Vás pro další rozvoj milíkovského statku nejdůležitější?
Úhelným kamenem je práce s veřejností. Máme širokou nabídku muzejně-pedagogických programů, za kterými během sezóny přijíždějí desítky školních tříd. Samotný statek je ale kompletně muzealizovaný, takže nám chybí vhodný prostor, kde bychom mohli s dětmi pracovat. Za pěkného počasí je to venku skvělé, jenže občas i prší… Proto jsme už v roce 2024 nechali zpracovat projekt na rozšíření areálu o repliku roubené pastoušky, která dříve stála v Dolních Lažanech. Její interiér by poskytl moderní zázemí pro edukační programy i další akce pro veřejnost. Pokus získat financování z Operačního programu Spravedlivá transformace bohužel nevyšel, a proto nyní hledáme možnost realizovat projekt v rámci česko-saské spolupráce.
Letošní sezóna se chýlí ke konci. Kdy bude ještě možné statek navštívit?
Příležitost navštívit statek zdarma poskytne opět neděle 18. října, kdy si připomeneme Mezinárodní den nehmotného kulturního dědictví. Stejně jako vloni pak sezónu v sobotu 31. října od 15 hodin uzavřou přástky. Jde o komorní akci, která se vloni velmi vydařila, a tak doufám, že i letos strávíme příjemný podvečer ve světnici při různých ručních pracích a vyprávění o zvycích spojených se závěrem roku. Chybět samozřejmě nebude ani občerstvení v historickém duchu.
Na co se mohou návštěvníci Milíkova těšit v příštím roce?
Výborná otázka. Na základě dosavadních zkušeností jsem se rozhodl trochu upravit program akcí pro veřejnost. Samozřejmě zachováme turistické zahájení sezóny s Kynšperskou patnáctkou, které je plánováno na sobotu 20. března, a Milíkovské dožínky, které se uskuteční v sobotu 21. srpna. Místo několika tematických prohlídek bych ale rád nabídl autobusovou exkurzi, která představí kulturní krajinu chebského venkova v širších souvislostech a přirozeně do ní zapojí také návštěvu statku. Jedna či dvě komentované prohlídky však v programu určitě zůstanou, stejně jako workshopy.
A úplně na závěr: kdybyste měl říct jediný důvod, proč vyrazit do Milíkova, který by to byl?
Nádherná krajina. Milíkov leží na úpatí Slavkovského lesa a návštěva statku se dá velmi dobře spojit s pěším nebo cyklistickým výletem po okolí. Na kole můžete přijet třeba přes Salajnu, kde se dochovala řada hrázděných domů, podívat se na židovský hřbitov v Úbočí nebo se cestou zastavit na Loretě. Kdo hledá inspiraci, může využít naše nové výletní mapy. A koneckonců, v Milíkově je i dobrá hospoda.