Proč je klíčové zapojovat do kulturního života mladou generaci, jaká tři místa by měla vidět každá návštěva a co se v městečku změní za deset let? V druhé části rozhovoru se krajská i městská radní Gabriela Dostálová dělí o svůj osobní vztah k Chebu, vyznává se z lásky k místním obyvatelům a prozrazuje, na které obnovené projekty je nejvíce hrdá.
Jak důležité je podle vás zapojovat do kulturního života města mladé lidi?
Je to naprosto zásadní. Kultura není jen o ochraně historie, ale také o tom, co po nás jednou zůstane. Právě mladí lidé přinášejí nové nápady, energii a svěží pohled na svět. Chci, aby věděli, že jejich iniciativa má v Chebu plnou podporu a že stojí za to ji rozvíjet právě tady.
Říkáte o sobě, že jste chebská patriotka. Co máte na Chebu osobně nejraději?
Nejvíc mám ráda místní lidi. Jsme město s bohatou historií, ale to nejcennější nevytvořily jen budovy, nýbrž generace Chebanů, kteří se o své město starali a stále starají. A právě jejich aktivita, nápady a vřelý vztah k místu mě nepřestávají každodenně inspirovat.
Kdybyste měla člověku, který nikdy v Chebu nebyl, ukázat pouze tři místa, která podle vás musí vidět, která by to byla?
Určitě chebský hrad s jedinečnou románskou kaplí, protože takovou památku jinde v Česku nenajdete. Pak Špalíček jako symbol historického Chebu a nakonec Krajinku, která ukazuje, jak dokážeme citlivě propojit historii s moderním životem města.
A kdybyste se měla podívat na Cheb za deset let, co byste si přála, aby bylo jiné než dnes?
Přála bych si, aby ještě více lidí vnímalo Cheb jako město kultury, historie a aktivních lidí – ne jen jako místo na mapě u hranic. Chtěla bych vidět více opravených památek, silné kulturní instituce a ještě větší podporu akcí, které vznikají z čisté iniciativy místních obyvatel.
Na který svůj dosavadní počin v oblasti kultury nebo památek jste osobně nejvíce hrdá?
Nejsem příznivcem připisování zásluh jednotlivcům, protože kultura je vždy týmová práce. Mám radost z každého projektu, u kterého se podařilo propojit město, kraj, stát i místní nadšence a společně posunout Cheb o krok dál. Právě schopnost táhnout za jeden provaz považuji za největší úspěch. Ale přece jen ráda zmíním znovuobnovení Chebských dvorků – to mě potěšilo ze všeho nejvíce.