V Chebu a okolí je jen málokdo, kdo by neznal bývalou chirurgickou ordinaci doktora Jana Kropáčka. Prvního srpna to bylo přesně šestapadesát let od doby, kdy započal svou lékařskou praxi. Od té doby ošetřil několik generací pacientů a získal si jejich oblibu, o čemž svědčí i mnohá ocenění v celostátní anketě Nejlepší odborná ordinace roku. Při příležitosti jeho dnešních narozenin přeje Živé Chebsko panu doktorovi vše nejlepší.
Lékař, který za svou kariéru ošetřil přibližně milion pacientů a strávil v chebské nemocnici neuvěřitelných 12 let čistého času na službách, si nyní užívá zasloužený důchod. Pokud by si však někdo myslel, že si obul bačkory a stáhl se do soukromí, mýlí se. S Janem Kropáčkem se můžeme setkat třeba na cyklostezkách, kam se svou ženou pravidelně vyráží užívat si krásy kraje. Překvapit vás ale může i v ordinaci, pokud se vyskytne nějaký sportovně-medicínský problém nebo úraz.
Jak doktor Kropáček nedávno uvedl v rozhovoru pro Živé Chebsko, jeho aktivní důchod je plný aktivit.
„Spolu se svou ženou se aktivně věnujeme cyklistice. Na elektrokole vyrážíme na výlety po našem krásném regionu,“ svěřil se. Mezi jeho oblíbená místa patří trasy kolem rybníka Amerika, ptačí rezervace, Nového Drahova a kaolinového jezera, kde se dá najít klid. Kromě cyklistiky se věnuje i lyžování, turistice a zahradničení, kde s láskou pečuje zejména o svůj růžový záhon.
Velkou část volného času tráví Jan Kropáček také četbou. „Romány u mě neuspějí. Nejvíce mě zajímá literatura faktu, například dějiny druhé světové války mám dokonale nastudované,“ říká. V kontextu historie se zamýšlí nad současným světem a nechápe, že je lidstvo „schopné blbnout tak, jak aktuálně vidíme.“
Vzpomínky na svou dlouholetou praxi má Jan Kropáček veskrze pozitivní, i když občas došlo i na bizarní případy. Vzpomíná například na dámu, která se zranila na toaletě, nebo na muže, jenž si sám způsobil zranění, když nastražil nůž proti zlodějům ve svém autě.
„Prožil jsem krásná léta v milovaném zaměstnání. Byly to mnohdy také chvíle dramatické, pochmurné i nervydrásající, ale většinou hezké. Jako žádný strom neroste do nebe, tak se pomalu blíží konec mojí kariéry, kterou bych přesto, byla-li by možnost, absolvoval znovu,“ uzavírá s úsměvem.