Ordinací oblíbeného chebského chirurga Jana Kropáčka prošlo několik generací pacientů nejen z regionu. O jeho oblibě svědčí i mnohá ocenění v celostátní anketě Nejlepší odborná ordinace roku. Jak sám spočítal, ošetřených pacientů má na svém „kontě“ přibližně milion, jen počet vyšetření břicha se blíží 100 tisícům a v chebské nemocnici prožil na službách neuvěřitelných 12 let čistého času. Oblíbený lékař si nyní užívá zasloužený důchod.
U příležitosti blížících se svátků si lékařem Janem Kropáčkem Živé Chebsko povídalo například o tom, co pro něho znamenají Vánoce a co by si přál najít pod vánočním stromem.
Co pro vás osobně znamenají Vánoce?
Úvodem je potřeba říci, že počet Vánoc, které jsem absolvoval je – alespoň v mém případě – velmi značný. U manželky o něco méně, ale i u ní je jedná o číslovku z vyšších pater, takže mohu mluvit i za ní. Oba pocházíme ze spořádaných rodin, odkud jsme si přinesli zažité tradice krásných Vánoc se vším všudy. To jsme se snažili pak předat našim dětem, což se nám myslím podařilo. Vánoce jsou především svátky dětí, bohužel pozoruji na sobě (asi jako každý senior), že se postupně ta sváteční tajuplnost léty vytrácí – pak je třeba ji recyklovat prostřednictvím vnoučat. A to se nám myslím daří, takže tradice i atmosféra Vánoc je bohudík u nás zachována.
Jaké jsou podle vás ideálně prožité svátky?
Myslím, že Vánoce jsou mimo jiné oslavou rodiny, oslavou sounáležitosti, pohody, klidu a štěstí. Jsme příznivci klasického schématu vánočních oslav – Štědrý den sami s kaprem a salátem, následující svátky hlučněji s dětmi syna a dcery. Vnoučat máme pět v rozmezí 5-14 let, podle okolností se pak scházíme v plném či redukovaném počtu u nás, takže v mém případě na sváteční seniorskou melancholii není zaplať pánbůh ani pomyšlení.
Dodržujete nějaké speciální zvyky a tradice?
Jsme příznivci klasicky prožitých Vánoc v domácím prostředí. Vánoce si nelze u nás představit bez klasické vánoční výzdoby, rok co rok se u nás line vůně vánočního pečiva, v jehož výrobě co do kvality i kvantity je manželka zcela bezkonkurenční. Mojí doménou je venkovní světelná výzdoba a strojení stromku. Při štědrovečerní večeři je volná židle pro kolemjdoucího, pod talíři nesmí chybět rybí šupiny, nelze vstát od stolu během večeře. Lili jsme olovo, zpíváme a posloucháme koledy, v oboře u Pyramidy vždy dostanou daňci něco na přilepšenou. Neodpustíme si i každoroční procházky vánočním Chebem či Františkovými Lázněmi. A určitě jsem ještě na něco zapomněl – prostě česká vánoční klasika. Ale vždy krásné.
Co byste si přál letos najít pod Vánočním stromkem?
Jak léta běží, mění se i životní priority. Dosud si asi jako každý pamatuji ten blažený pocit, kdy jsem pod stromkem nalezl vytoužený dárek, vzpomínám například na brusle „kanady“, ale i pocit neskonalého zmaru, beznaděje, chyběl-li dárek zcela zásadní, bez něhož jsem nemohl dál žít (v mém případě to bylo kolo). Ježíškovu argumentaci na nefungující dodavatelsko-odběratelské vztahy za bolševika jsem zcela zásadně odmítal. Takže nakonec se snažíme transformovat do myslí vnoučat a pokoušíme se obnovit onen blažený pocit, bohužel už to moc nefunguje. Takže nakonec si pod stromečkem přejeme jen ten nehmotný, ale nejdůležitější dárek – pevné zdraví. A naději, že nám bude umožněno si za rok všechno zopakovat.
Co byste popřál čtenářům do roku 2024?
To zcela zásadní jsem uvedl výše – bez zdraví není nic. Osmašedesát let po válce by měl být svět vybalancován tak, aby měl každý co jíst, měl by mít k disposici základní podmínky k životu a prostě měl by se mít přiměřeně dobře. Společnost by měli vést lidé inteligentní, kteří na to mají, vize by měly být rozumné, na války by se mělo dívat jako na zavrženíhodnou a nic neřešící relikvii. Byl bych šťastný, kdybychom se takového světa dožili – to přejeme všem