Litinová plastika Diany má své místo v zahradách kynžvartského zámku

Litinová plastika Diany má své místo v zahradách kynžvartského zámku. Návštěvníci si mohou sochu prohlédnout v parku. Po otevření zámku bude možné zjistit bližší informace o této krásné soše i během prohlídky zámeckého parku v prohlídkovém okruhu s průvodcem „Pod korunami stromů“.  Originál sochy Diany, který je připisován velkému mistrovi a slavnému athénskému sochaři Leocharesovi ze 4. století před naším letopočtem, se již nedochoval. Je ale známo, že existuje dokonce několik kopií.

Kopii originálu z 2. století př.n.l. daroval papež Pavel IV. francouzskému králi Jindřichu II. Ta poté zdobila řadu královských rezidencí. V šestnáctém století se socha objevila v Jardin de la Reine v paláci Fontainebleau. V roce 1602 ji Jindřich IV přesunul do Louvru, kde byla vystavena v Síni starožitností. Za vlády Ludvíka XIV. byla poslána do paláce ve Versailles, kde byla vystavena v galerii Grande. Od roku 1798 se socha navrátila do Louvru. V moderní Evropě byla mnohokrát kopírována, odlévána a napodobována rytinami, keramikou a malými bronzy.

U nás se litinová kopie plastiky Diany z Versailles nachází v zahradách klasicistního zámku v Lázních Kynžvart, který vlastnila slavná diplomatická rodina knížat z Metternichu. Metternichové vlastnili i nedaleké železárny v Plasích, tudíž socha mohla být odlita i tam. Několik indicií ale svědčí spíše pro blanenskou uměleckou litinu. Není však doloženo, že by se v Plasích tyto antické sochy odlévali. Po roce 1875 byl provoz železáren dokonce zcela zastaven, zatímco se v těchto letech Diana z Versailles stále nacházela v nabídkových katalozích salmovských železáren v Blansku.

Po 26 letech se uskutečnilo restaurování kynžvartské kopie plastiky Diany. Ošetření probíhalo po dobu téměř poloviny roku v ateliéru restaurátora Jindřicha Kovaříka. Kvůli negativním vlivům klimatu a povětrnostních podmínek, musela být provedena antikorozní opatření. Nyní již v plné kráse zdobí své stálé umístění v těsné blízkosti západního průčelí státního zámku Kynžvart.

Zdroj: Státní zámek Kynžvart