Složení sváteční tabule bylo v minulosti velmi pestré. Nejběžnější menu našich předků se skládalo z polévky, ryby a štrůdlu. Ti bohatší večeřeli kapra na nejrůznější způsob, u chudší vrstvy byl v oblibě herink. Zároveň nesměly chybět takzvané „Broithn Biazala“ – kuličky z kynutého těsta posypané perníkem a polité sirupem.
Stoly našich předků zdobila také úroda z jejich hospodářství. Většinou to byly luštěniny, obilniny a sušené ovoce. Na vánočním stole měla své místo také štola nebo vánočka z kynutého těsta. Podle kvality vánoček si hospodyňky věštily budoucnost – zdařilá značila úspěchy v nadcházejícím roce, křivá předestírala nemoc a prasklá kůrka dokonce smrt v rodině. Klasicky se pilo pivo, víno, punč, ale také káva a čaj. Nechyběl med, který odháněl všechny nemoci. Každý strávník si musel dát lžičku, aby mu jídlo lépe chutnalo. Otec, jakožto hlava rodiny, měl za úkol rozříznout nejhezčí jablko, které na míse bylo. Krájelo se na tolik částí, kolik bylo lidí u stolu a pozornost se upírala k jadérkům. Žádné z nich nesmělo být nalomené či naříznuté, to by značilo nemoc v rodině a rozříznuté jadérko předpovídalo smrt.
Stůl byl prostřen bílým ubrusem, pod který se dávala sláma – symbolizující Ježíškovo narození na slámě v chlévě. Pod ubrus se vkládala mince, zajišťující dostatek peněz ve stavení. Ochranu před všemi nemocemi zajišťovalo 7 zrníček ječmene pod stolem. Při večeři se nezapomínalo ani na dobytek, tradičně se zvířatům dával takzvaný „glek“ – otruby, chleba smíchané s požehnanou solí. K tomuto základu se přidal kousek od každého jídla na stole a svěcená voda.
Zbytky jídla se sypaly pod ovocný strom, aby v létě dobře rodil. Nosila ho tam obvykle dcera a při té příležitosti pozorně poslouchala, jestli a z jaké strany zaštěká pes. Tradovalo se totiž, že právě z té strany pochází budoucí ženich.
Zdroj: MMFL