Štěpán Karel Odstrčil: Vánoce pro mě znamenají začátek i uvědomění si, co je v životě důležité

Nejen profesní život má ředitel františkolázeňského muzea Štěpán Karel Odstrčil spojený s historií. Také o vánočních svátcích se vrací k tradicím, ale nebrání se ani nabourávat naučené stereotypy. O tom, co pro něj znamenají Vánoce, bez čeho si svátky neumí představit, ale například i o tom, co by si přál najít pod stromečkem, si s ním Živé Chebsko povídalo.

Co pro vás znamenají Vánoce?

…co říci? Zkuste několika málo slovy odpovědět na otázku ‚V co věříš?‘. Vánoce vnímám především jako slavnost Narození Páně. Vánoce tak pro mě znamenají začátek, návrat k prostému základu života a radost z toho, že mám možnost uvědomit si, co je skutečně důležité. Zároveň se vždy těším na onu slavnostní náladu Vánoc prostoupenou zlatavým světlem svící a vůní kadidla. Tyto okamžiky ve mně vždy vyvolávají hluboký patos. Posvátná noc povznášející duši, vzbuzující pocit velkorysosti a radosti ze setkání.

Dodržujete nějaké speciální zvyky a tradice?

V zásadě nikoli. Na Štědrý den mě těší střídmost stravy, která je příslibem toho nejlepšího zážitku z řízku připraveného z vysoké prorostlé krkovičky a smaženého na dobrém sádle. Za speciální tradici bych označil snad pouze každoroční posezení u kávy, v mém případě též u piva, se dvěma milými spolužačkami ze střední školy. Běžně se vídáme nanejvýš dvakrát do roka, přesto se na ně o Vánocích vždy velice těším. Letos bychom se takto měli sejít již potřinácté.

Bez čeho si neumíte předvánoční čas představit?

Bez výletů do Saska. Krušné hory, především jejich saská strana, jsou krajem zaslíbeným době adventní a vánoční. Již více než deset let podnikám s přáteli o adventu výlety do Saska a Durynska, které vždy končí na adventním trhu v Plavně. Bez durynských klobás, vaječného punče se šlehačkou, vánočních pyramid a Schwibbögen, crottendorfských ‚Räucherkerzen‘, kterým Češi říkají ‚František‘, filcových papučí z Eibenstocku a samozřejmě bez cesty vlakem melancholicky zasněnými horskými údolími si advent představit nedovedu. Proto také doufám, že letošní situace zůstane pouhou mimořádností.

Máte nějaký zvláštní ‚vánoční recept‘, o který byste se podělil se čtenáři?

Kromě zmíněného řízku, který vyžaduje zásadní pozornost během příprav na Štědrý večer, mě napadá pouze vánoční štóla. Chystáme ji, řekněme, na tradiční ‚egerlandský‘ způsob. Základem je dobré kynuté těsto smíchané s rozinkami a trochou nasekaného kandovaného ovoce. Na rozdíl od v Čechách běžné pletené vánočky se ovšem tradiční „Weihnachtswecken“ tvaruje obdobně jako známá drážďanská štola. Před tím, než se těsto přeloží přes sebe, lze doprostřed nasypat trochu cukru, který při pečení zkaramelizuje. Štola je tak samozřejmě sladší a z dnešního hlediska nezdravější. V minulosti byl však cukr více méně exklusivním zbožím, a proto tuto libůstku z úcty k tradici nikdy nevynechám.

Co byste si přál najít pod stromečkem? Co by vám udělalo největší radost?

Na tuto otázku běžně odpovídám, že nejlepším dárkem je lahev dobrého alkoholu a vázanka, neboť těch není nikdy dost. Letos jsem si však předsevzal, že bych o Vánocích velmi rád opět rozpohyboval svého koníčka z dětství, jímž byla modelová železnice. Již v létě jsem se pustil do stavby menšího dioramatu, které bych o Vánocích rád dokončil a pustil se do dalších modulů, po nichž by se již mohly prohánět vlaky. Totiž, když se člověk musí soustředit na to, aby štětcem nepřetáhl linku na okenní římse miniaturní kapličky a aby centimetr dlouhé plaňky působily na plotě co nejrealističtěji, úplně zapomene na chvat pracovního dne i jiné starosti. Právě proto si letos docela dětinsky přeji mašinky. 

Pamatujete si na nějaký nejhezčí vánoční zážitek – třeba dárek z dětství? 

Samozřejmě si vzpomínám, jak jsem byl nadšený, když jsem jako dítě jednou vrazil do obývacího pokoje, kde pod rozsvíceným stromkem kroužil můj první vláček. Pak mě už nic jiného nezajímalo. Vlastně je pro mě ale každé vánoční poprvé krásným zážitkem – ať už to byly první Vánoce ve vlastní domácnosti pouze ve dvou nebo naopak loňský Štědrý večer strávený u přátel na horách. Myslím, že jsme si to všichni náramně užili i proto, že ani jednou nepadla věta, ‚o Vánocích by se mělo.‘ Ve spojitosti se Štědrým večerem mě vždy lákalo nabourávat naučené stereotypy a už léta si říkám, že bych jednou večer 24. prosince rád prožil na cestě. Setkal se s neznámými lidmi a poseděl v nějaké ‚tradiční nádražce‘.