6. červenec – památka mistra Jana Husa

Mistr Jan Hus vešel do dějin našeho národa jako neohrožený a duchovně svobodný kazatel, reformátor a univerzitní mistr. Jeho život bývá spojován především s Betlémskou kaplí, kde působil jako kazatel. Jan Hus kázal v češtině a jeho oblíbenost spočívala v aktuálnosti témat, kterých se kázání dotýkala. Už zde bylo jasné, že jeho životním poselstvím se stane výzva a důraz obrodit církev i společnost hlásáním Kristova evangelia. – Připomeňme, že mistr Jan Hus žil ve velmi složité církevní i politické situaci. w Jan_hus_1Řada lidí vzpomínala na zlaté časy vlády Karla IV., Václav IV. bojoval o své postavení s bratrem Zikmundem, trojpapežství narušilo a podlomilo papežskou autoritu, doma i v zahraničí vystupovalo čím dál více duchovních, kteří otevřeně kritizovali nešvary římskokatolické církve a snažili se církev reformovat a navrátit její pozornost zpět k autoritě Písma. Onou poslední kapkou, která Husa postavila zcela otevřeně proti tehdejší „autoritě“ církve, bylo vystoupení proti prodeji odpustků. Když Hus toto počínání veřejně odsoudil, postavil si proti sobě nejen církevní autority, které mu vyčítaly šíření zakázaného Viklefova učení, ale i samotného krále Václava IV., který měl z prodeje odpustků taktéž slíbený podíl. Hus pak pod hrozbou interdiktu opouští Prahu a pobývá střídavě u různých ochránců a podporovatelů šlechtického stavu až do okamžiku, kdy se vydá na svou poslední cestu do Kostnice, kde byl předvolán hájit se na 16. ekumenickém sněmu západní církve. Tento sněm si kladl za cíl reformovat církev a především ukončit papežské schizma. Jan Hus se měl na tomto sněmu obhájit z kacířství. Ani sebelepší obhajoba mu už ale nemohla zajistit skutečně otevřený proces, na kterém by mohl předložit své názory a diskutovat o nich. Ostatně cílem koncilu nebylo soudit Husa, ale ukončit církevní rozkol. Mistr Jan Hus byl tak 6. 7. 1414 odsouzen za šíření Viklefova učení – mohl odvolat, ale neučinil tak, neboť obvinění považoval za manipulativní a vytržená z kontextu jeho učení. Poslední cesta mistra Jana Husa vedla na hranici za městem, popel z hranice byl vhozen do Rýna, aby jeho příznivci neměli příležitost vracet se k jeho hrobu. Násilná smrt mistra Jana Husa byla začátkem budoucí husitské revoluce. Památka a odkaz mistra Jana Husa dnes prochází již celým ekumenickým spektrem křesťanských církví. Mistr Jan Hus bude navždy inspirací a zosobněním hájení pravdy Kristova evangelia, pro každou křesťanskou církev, která má na zřeteli duchovní kultivaci a směřování národa k Boží pravdě a spáse, jako k absolutním hodnotám, které přesahují jakýkoliv pozemský statek. Jan Hus nám svými slovy „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, říkej pravdu, drž se pravdy a braň pravdu až do smrti“ svědčí především o své naději v Krista, která mu nedovolila vzdát se této pravdy ani tváří v tvář světským i církevním autoritám. Ani tváří tvář ohnivé hranici, která sice zadusila jeho pozemský život, nikoliv však jeho trvající odkaz pravdu žít i bránit.