Naboso nebo v botách? Rychlost nebo úspornost? A rozhoduje klesání? Tohle vše se čtenáři dozví ve druhé části rozhovoru s františkolázeňským běžcem Pavlem Maršíkem. Ale dočtou se také o technice a taktice běhu do kopce, tréninkových plánech a možnostech v tuzemských podmínkách. 
Kdy poznáte, jakou techniku zvolit v prudkém stoupání?
To pozná každý zkušenější běžec, je to o intuici. Někdy lze i chůzí předejít mnoho lidí. Naopak při pomalém běhu můžete ztratit.
Rozhoduje sportester, hlava nebo nohy?
Hlava dává u mne impuls nohám, ty následně reagují na profil a jdu do předklonu. Sportester nepoužívám nikdy, v tomto ohledu jsem mimo trendy. Mě ty zvukové signály negativně rozptylují.
Když už zdoláte vrchol, nastává zásadní část závodu, seběh. Při klesání se rozhoduje!
Trénování seběhů dělá mnoha běžcům problém, proč?
Vše je o drilu, o velkém opakování, o zkušenosti o technice. Není třeba velké rychlosti, ale o úspornosti. Tam je to tajemství.
Takže z kopce to pustíte, nebo cupitáte?
Když to pustíte, hodně si devastujete nohy, následně můžete v kopcích dostat křeče. Kilian Jornet napsal: „Musíš splynout s terénem a kopírovat ho.“ To je klíč.
Běháte proto někdy na boso?
V letním období, na trasách nad 15 kilometrů, občas boty zouvám. Vždy velmi opatrně na kvalitním povrchu, běhám hlavně po špičkách. Nutno říci, že je to pro nohy velmi náročné, a není to pro začátečníky vhodný trénink.
Kolik naběháte v objemovém období?
V měsících prosinec – únor to je 50 – 60 kilometrů týdně. Jeden až dva dny si dávám pro regeneraci, to v souvislosti s tím, jak mám zdevastované tělo z práce. Víkendy věnuji intervalům a delším trasám. Hodně střídám terény a nikdy neřeším počasí. I sníh v očích či silný vítr mají své kouzlo.
Trénujete pocitově nebo dle tréninkového plánu?
Nikdo mi není trenérem více než já sám. Vše je o pocitech, intuici, zkušenostech. Vše je podle mého úsudku, nebude to znít moc profesionálně, ale rady zkušených jdou mimo mě. Každý krok je dobrý, každý kilometr v přípravném období přináší bonus v soutěžním období. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti? Nebo tak nějak. Jsem samorost, který si za vše sám sobě zodpovídá. Nejsem reprezentant a ani dílčí neúspěch není negativní zpráva. Naopak, je to motivace do další práce.
Kdy se chystáte na druhý maraton?
Na ten první jsem trénoval dva roky. Opravdu jsem to nechtěl uspěchat. A ano, vyplatilo se. Byl jsem připraven a celou trať na BMW Frankfurt Marathonu jsem si neskutečně užil. Včetně diváků, kamarádů na trase a hlavně za cílovou čarou. Plánovaný čas jsem splnil téměř na sekundu.
Kdy poběžím další, je ve hvězdách. To musí rozhodnout má hlava, až zabliká kontrolka. Až bude opravdová chuť si to dát znovu. Běžet maraton totiž není jen tak, to je běžecký bonus! Kdo to dokázal, klobouk dolů.
Zvažuji Prahu 2017, ale nevím, mám problém s povrchem – kostky a tak. To nemám moc v lásce, velmi se mi líbí Košice, Frankfurt, Berlín. V německé metropoli je problém, to se losuje, a to já nemusím podstupovat. Uvidíme, nic není třeba hrotit.
Máte například svého sponzora?
Když jsem začínal, bylo to, jako bodnout do vosího hnízda. Okolí si myslelo, že jsem se pomátl. Posměch v práci a nikdo nepochopil, že to prostě přišlo. Skončil jsem s nikotinem, upravil jsem si stravování, pitný režim. Přirozeně jsem osekal nadbytečné kilogramy. Často jsem slýchával: „Jsi nemocný, že jsi tak zhubnul.“ Nikdo nevěřil, že je ta cesta správná. Já ano! To byl zlom a chvíle, kdy jsem si sebe i vážil (smích). Žádná podpora, žádný donátor. Vůle, vytrvalost a tvrdá práce.
Po roce a půl jsem dostal do ruky obuv Salming, kterou propagoval na Chebsku Miloš Škorpil. Tam byl zlom, to byla láska na první pohled.
Co říkáte na výjezdy českých běžeckých špiček do Afriky?
Jsem v kontaktu s Jirkou Homoláčem a Davidem Vašem. Jirka je v Keni právě teď, David tam byl před tím tři měsíce. Celé to vyjde cca na 45 000 korun. To je mimo moje možnosti, to za prvé. Běhat v centru, kde se rodí vytrvalecké super star, je pecka. Nejsem vrcholový sportovec, takže to jen sleduji. Přeji klukům, aby to mělo ten správný výstup. Jiří chce splnit olympijský limit pro maraton. David se snaží prosadit do české špičky. Oba to jsou super kluci, takže snad to vyjde. Mě stačí ty krásy Čech, Slovenska a Německa.
Na závěr, co vás čeká v nejbližší době?
V únoru, v rámci tréninku, to byl závod v Sokolově, v dubnu mě čeká Pyšelský kopeček (Benešov). A následovat budou „vážné věci“: Půlmaraton Plzeňského kraje, kde obhajuji prvenství v M50, a premiérově jdu Mattoni půlmaratón v Karlových Varech (21. 5. 2016).