Vánoční příběh o neočekávané cestě a narození spasitele
Matouš 1,18-25
V dnešním čtení z Matoušova evangelia jsme slyšeli: „Narození Ježíšovo událo se takto…“ – jako by nás evangelista už na samém začátku upozorňoval, že ten příběh není v našich silách samotným rozumem pojmout, změřit ani uchopit. Evangelista se nám snaží napovědět, že ten příběh narození musí být už od samého počátku nahlížen skrze víru.
I v našem životě se řada zásadních věcí a událostí odehrává nějak neočekávaně. To, že se ty věci dějí neočekávaně, ale rozhodně neznamená, že by nám nějakým způsobem ubíraly osobní svobodu, naději, či možnost být spravedlivými, spíše naopak. Právě v těchto momentech se ukazuje, kým jsme a nakolik jsem schopni řadu svých ideálů a zásad svým životem naplňovat.
Podobně uvažoval i Josef, adekvátní odpovědí na tu jeho životní situaci bylo Marii pomoci, nebo alespoň v onom lidském pohledu jí rozhodně ničím neublížit. Josef byl totiž spravedlivý muž, a proto se rozhodl propustit svou těhotnou snoubenku potají na jiném místě. Do příběhu ale v tento okamžik vstupuje další veličina, jedna z těch největších – samotný Bůh.
Hospodin pošle Josefovi svého posla a dá mu poznat svou vůli – dá mu sílu udělat něco daleko většího než jen Marii propustit potají někde v ústraní. Bůh dává Josefovi nový smysl jeho života, novou životní roli, roli opatrovníka a manžela, roli toho, kdo v rukou drží a ochraňuje nový život nevinného dítěte a jeho matky. Díky tomu, že Bohu uvěřil, že se na něj spolehl, dokázal daleko více než jen svou ženu propustit. Stal se aktérem jednoho z největších příběhů našich dějin – aktérem příběhu narození Spasitele.
Drazí bratři a sestry, všimněme si, že ten vánoční příběh narození Ježíše Krista se odehrává ve dvou rovinách, lidské a nadpřirozené/Boží. Tou první – lidskou je, že Josef usiluje o spravedlnost, nadpřirozenou odpovědí na tu jeho lidskou vynaloženou námahu je pak Boží pomoc a záštita, díky kterým Josef mnohokrát uniká svým pronásledovatelům, kteří usilují o život matky i dítěte.
Hlavní poselství vánočního příběhu je, že spása se nám nedostává jaksi bez našeho zapříčinění, nedostává se nám ani jako jednostranný akt našeho Stvořitele, ale je realizována pouze na základě společného úsilí Boha a člověka, ve chvíli, kdy je vše přirozené a spravedlivé, je překonáno nadpřirozeným a Božským.
Drazí bratři a sestry, přeji každému z nás stejnou odvahu za spravedlnost bojovat, a nejen tu odvahu, ale také víru, že na té cestě nebudeme nikdy osamoceni, bez Božího požehnání, podobně jako Josef s Marií.
Vít Metoděj Kout