Podvinek a herdule. Co to je a k čemu se používají? „Když napovíme: paličky, špendlíky a ty správné nitě, většina už bude vědět, že jde o pomůcky pro výrobu paličkovaných krajek,“ řekla paní Libuška Fajtlová, která v Chebu vyučuje paličkování už od roku 2002. Chebské krajkářky se od té doby mohou pochlubit řadou úspěchů – zápisem v knize rekordů nebo tím, že jejich práce našly majitelé třeba i v Kanadě či Japonsku.
Paní Libuško, chebské krajkářky jsou zapsané v knize rekordů, jak se vám to povedlo?
„Spolu se sedmi krajkářkami z Chebu jsme se zúčastnily jedinečného projektu Vamberecká duha, který se konal jako pocta 400 leté krajkářské tradice v Čechách. Dohromady dorazily tři stovky krajkářek, a to nejen z České republiky, ale také třeba ze Slovenská a Španělska. Každá jsme dostaly za úkol vytvořit část duhy – také proto ten název. Tvar krajky a materiál byl daný, stejně tak barvy. Já osobně jsem připravovala část okrové krajky. Den „D“ přišel 7. února 2013, kdy byla na pražském veletrhu Holiday World celá krajka přeměřena komisařem české agentury Dobrý den. A k radosti nás všech byla krajková duha zapsaná do české knihy rekordů. Na délku měřila 4,70 metru, na výšku 2,08 metru a vážila 3,47 kilogramů. Samotná duha se skládá z 347 motivů a obsahuje 14 barev. Všechny zúčastněné jsme získaly certifikát o vytvoření.“
Zkuste tedy navnadit nerozhodnuté – proč by měl člověk s paličkováním začít?
„Je to dobrá relaxace, ale důvody mohou být různé. Například jedna naše členka k nám chodí proto, aby opět získala ztracenou jemnou motoriku – a myslím si, že se jí to velmi daří. Jedním z důvodů, proč začít, může být také oživení starého řemesla, které má v Krušnohoří bohatou minulost. Sahá až do 16. století. Zajímavostí je jistě také to, že v minulosti byla krajka určená jen pro bohaté občany. Teprve za Marie Terezie mohla začít nosit krajku i běžná populace.“
A když se rozhodnu, že bych s tímto řemeslem chtěla začít. Co k tomu potřebuji?
„Důležitá je chuť a trpělivost, učit se něčemu novému. Protože paličkování je vlastně splétání nití na podložce. Mezi základní potřeby patří herdule, paličky a podvinek. Herdule je válec, na kterém se krajka vyrábí, a podvinek je obrázek, vzor, podle kterého krajka vzniká. Dalšími pomůckami jsou stojánek na herduli, vlákno (nit, příze, …), špendlíky, nůžky a háček. Kdo si to všechno ale nechce hned pořizovat, nemusí. Do začátku vše můžeme zájemcům půjčit, teprve poté si koupí své.“
Takže za vámi mohou zájemci přijít?
„Scházíme se každé pondělí od 14 do 16.30 hodin v Klubu důchodců na Evropské ulici v Chebu. A dveře jsou u nás otevřené každému.“
V Klubu důchodců? Je paličkování určeno jen pro starší lidi?
„Ne, není jen pro starší. (zasmála se) Chodí k nám ženy bez rozdílu věku.“
A je možné se pracemi chebských krajkářek někde setkat?
„Jezdíme ukazovat naši práci na různé společenské akce. Býváme hosty v chebském muzeu, v kulturním domě Svoboda, františkolázeňské galerii a na dalších místech. V loňském roce jsme měly výstavu v chebském špejcharu, pro letošek jsme připravily dárky pro dirigenty orchestrů, kteří dorazí na FIJO – paličkované houslové klíče a lesní rohy. Také připravujeme výstavu, která bude zahájená 28. června v chebském infocentru a ponese název Žena v krajce. Naše činnost je ale rozsáhlejší. Naši práci díky tomu znají lidé až daleké Kanadě, Japonsku a Novém Zélandu, protože už i tam se naše krajky dostaly.“
Jak dlouho se vy sama věnujete paličkování?
„O krajku jsem se začala zajímat v roce 1986. Bylo to na kurzu u paní Jánské v Aši. Pak jsem absolvovala další kurzy u našich předních krajkářek v Praze. V roce 2002 jsem se chtěla podělit o své znalosti a tak jsem začala paličkování vyučovat v Chebu při klubu důchodců. Začínala jsem s pěti ženami a v současné době máme 21 aktivních krajkářek.“
Kateřina Rydrychová
foto@zivechebsko.cz