Papírové modely ašských domů a historické komiksy. Už jen tyto dvě indicie stačí řadě lidí z regionu, aby věděli, o kom bude řeč. Rawen, jak si výtvarník Roland Havran z Aše říká, je také ilustrátorem, grafikem, modelářem i badatelem. Mnozí se s jeho dílem mohli setkat i na oslavách konce války, kde byl k dostání jeho komiks o osvobozování Ašska. Známé jsou také jeho modely, které vycházely v časopise pro modeláře ABC. O tom, jak se dostal výtvarné činnosti, na čem právě pracuje, i o tom, co plánuje, si s ním povídalo Živé Chebsko.
Foto: Rawen
Jste známý jako kreslíř komiksů, tvoříte grafickou stránku počítačových her, ilustrujete, modelujete, jak to všechno začalo? Maloval jste jako dítě, chodil jste do lidovky, studoval jste výtvarnou školu?
Popravdě netuším. Ke kreslení a výtvarné činnosti jsem měl ale od mala hodně blízko. Otázkou je, od koho jsem to pochytil, protože nikdo z rodiny tímhle netrpěl:-)
Snad jen oba moji dědečci měli jisté vlastnosti, které mi asi pomohly. Jeden je mistrem mnoha manuálních řemesel a druhý, jehož jsem nezažil, byl zase trochu volnomyšlenkář s hlavou v oblacích. Do výtvarného kroužku, co si pamatuji, jsem chodil chvíli, ale ten mne moc nebavil. Obecně jsem tomu kreslení kdysi moc nepřikládal velkou váhu. Chtěl jsem být vojákem nebo kriminalistou a šel na střední školu zaměřenou na bezpečnostně právní činnost. A tady se to nějak zlomilo a já se začal víc soustředit na kreslení. Asi i pod vlivem nových přátel a toho, že jsem z Aše, a najedou jsem se ocitnul na internátě v Plzni. Zkrátka jsem najednou viděl svět mimo tu naši ves a s ním i jisté možnosti.
Foto: Rawen
Kde čerpáte inspiraci? Kde tvoříte, vytváříte na vlastní texty nebo kreslíte na cizí námět?
Největší inspirací a skoro až úchylkou, jsou pro mě staré koncepty do starších a dnes už legendárních scifi filmů a evropské komiksové scifi eposy z téhož období. Vedl jsem na tohle téma dokonce i nějaké přednášky a stále mne fascinuje kreativita tvůrců ze 70. – 80. let, kterou už se žádné pozdější generaci nepovedlo napodobit – podle mého… Je to asi jako s hudbou.
Kde tvořím? Nejčastěji doma, ale většinou s sebou tahám nějaký skicák a tužky i do čajovny, kde se scházím s přáteli nebo na nějaké akce pořádané s mojí přítelkyní. Za výborné tvůrčí místo také považuji chalupu, kde nemáme internet. Tudíž mě tam nic nerozptyluje a nezbývá mi než tvořit.
A protože už jsem zde zmínil svojí přítelkyni, tak mnohdy kreslím dle jejích námětů nebo textů. Je totiž poměrně úspěšnou vycházející spisovatelkou fantasy. Já sám v psaní souvislých příběhů nejsem moc dobrý. Abych citoval Cimrmany: „Vidím jen výjevy, víc po mě nechtějte“:-)
Jakou techniku malby či kresby máte nejraději?
Snažím se nebýt jednostranně zaměřený, takže toho zvládám více, a nedá se říct, že bych měl něco vyloženě nejradši. Ačkoliv je pravda, že mám hodně rád klasickou ruční práci oproti třeba digitálu. Ten je sice rychlý, efektivní a výsledná díla jsou úchvatná, ale není to žádná velká zábava, když každou chybu jednoduše odstraníte stisknutím tlačítka a obraz můžete předělávat donekonečna. Ovšem, z praktického hlediska to nezatracuji. Není ale nad špinavou ruční práci:-)
Foto: Rawen
Kromě kreslení jste také modelářem …
Ano, to souvisí taktéž s těmi výše zmíněnými starými filmy. Tam jsem si už jako dítě všiml, že všechny ty makety, kulisy atd., musel někdo nějak vyrobit. To mě přivedlo k plastovým stavebnicím a vystřihovánkám z ABC. Ale nebyl jsem moc spokojený s nabídkou. Já chtěl ty rakety z těch filmů a né autíčka a domečky, a tak mi nezbývalo, než si to začít vyrábět. A protože papír a lepidlo byly nejdostupnější materiály, je jasné, kam to vedlo. Pamatuji, že už jako dítě jsem si zkrátka vyráběl hračky, které jsem potřeboval. A to dělám vlastně dodnes.
Máte oblíbeného kresleného hrdinu?
Nejsem asi vyloženě skalním fanouškem žádného konkrétního kresleného hrdiny. Mám spíš celou škálu oblíbených hrdinů a inspirativních osobností, jak reálných, tak i fiktivních (např. literárních). Ale kdybych to měl začít jmenovat, tak na polovinu z nich zapomenu, a to by bylo hrozně nefér.
Foto: Rawen
Před nedávnem jste křtil knihu, další chystáte, prozradíte nám víc?
To jsem nekřtil já, ale právě přítelkyně. Minulý rok se jí povedlo vydat sborník Zpívající věže, kde chtěla představit známé i začínající české spisovatele, a tento rok křtila pokračování nazvané Struny osudu. Já k tomu pouze maloval obálky a dělal vnitřní ilustrace. Mohu ale prozradit, že se chystá další pokračování příští rok.
Pro některá města kreslíte komiksy, které pojednávají o historických souvislostech, jak těžké je hledat informace?
Tohle jsem zatím dělal jen pro Aš a Tišnov. Tišnov mi naštěstí poskytl vše potřebné. U Aše jsem si info dohledával a vyptával se přátel zběhlých v místní historii. Nerad bych nakreslil nějakou událost špatně, což se stejně stává. Co si snažím hlídat, je historická autenticita, takže si dohledávám např. dobové oblečení, uniformy apod. Historie je obecně jeden z mých koníčků, který navíc zužitkuji u tvorby. A dnes je díky internetu vyhledávání snadné, i když člověk občas musí hrabat hodně hluboko.
Foto: Rawen
Kde se s vaší tvorbou mohou čtenáři setkat?
Rok od roku toho přibývá. Hodně modelů jsem vytvořil pro ABC. Moje ilustrace najdete v deskových hrách, třeba v současné době hodně úspěšná karetní hra Rone. Občas pracuji na obalech pro různé kapely – hodně povedený má myslím End of scream. Sem tam udělám nějaké logo (např. ašské fitness Life či Liberecké zmrzlinářství Leda) a samozřejmě obálky knih. A protože jsem nikdy nezanevřel na rodnou Aš, tak dělám spoustu věcí na její propagaci – třeba set vystřihovánek Papírová Aš. Výstavu zatím neplánuji. Jinak je ještě třeba zmínit, že grafik tvrdý chleba má, a ne všechny projekty jsou „chlubící“, ale řada z nich jsou takové ty běžné věci jako letáky, jednoduché obrázky, ikonky, loga atd.
Na jakém projektu právě pracujete?
Tak komiks, vystřihovánku, knihu, hru,… O tom všem jsem snil, a to všechno už jsem si splnil. Je třeba jít dál, protože další metou je pro mě animace a animovaný film. Proto se v současné době snažím s týmem šikovných lidí rozhýbat projekt na motivy knihy Mariňáci od českého autora Roberta Fabiana. A protože efekt sněhové koule funguje spolehlivě, tak už jsem zainteresován do dalších dvou potenciálních animovaných projektů. To ale nechci zakřiknout, a tak to zatím nechám jako tajemství. No a jinak samozřejmě budu pokračovat v tom všem, co jsem dělal do teď. Věřím, že to má smysl, a pokud ne, tak mne to aspoň baví a naplňuje.
Foto: Rawen