Mimořádně laciné nakupování na čínských e-shopových platformách zažívá své poslední hodiny. Evropská unie se rozhodla pro radikální krok, který zásadně změní peněženky milionů Evropanů. Podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy je nejvyšší čas jednat.
Ilustrační foto vygenerováno AI Gemini
„Pozor, kdo chce stihnout nakoupit z čínských e-shopů bez cla, má už právě teď poslední dny, ba hodiny,“ varuje hned v úvodu Lukáš Kovanda. Podle něj právě nyní definitivně odeznívá éra bezstarostného klikání na asijských megatržištích typu Temu, Shein nebo AliExpress, kdy si i četné tuzemské domácnosti zvykly objednávat trička za stovku, plastové organizéry do kuchyně za padesátikorunu či levnou elektroniku s nulovým celním zatížením.
Konec limitu 150 eur a nástup paušálu
Evropská unie se rozhodla pro zásadní řez a od 1. července 2026 ruší dosavadní bezcelní limit 150 eur pro drobné zásilky ze třetích zemí, což se prakticky výhradně týká Číny. „Namísto něj zavádí paušální clo ve výši tří eur za každou jednotlivou položku v balíčku,“ vysvětluje ekonom.
Mnoho nakupujících i v Česku však žije v nebezpečném omylu, že stačí zboží zaplatit před koncem června. Rozhodující je totiž okamžik, kdy zásilka fyzicky vstoupí na území Evropské unie a projde celním odbavením. Pokud balíček dorazí na celnici až 1. července 2026 nebo později, bude podléhat novým pravidlům, i kdyby byl objednán o několik týdnů dříve.
Standardní cesta balíčku z asijských skladů do České republiky trvá dva až čtyři týdny. Vzhledem k očekávanému náporu na konci června se navíc dají předpokládat zpoždění jak při přepravě, tak přímo na celních úřadech. „Pokud chtějí mít zákazníci jistotu, že jejich zásilka projde celnicí ještě postaru, měli by objednávku odeslat nejpozději v první polovině června. Hraničním termínem je období mezi 10. a 15. červnem. U produktů, které nemají garantované rychlé doručení, je lepší nákup nenechávat ani na tyto dny a objednat hned teď, okamžitě,“ doporučuje Kovanda.
Proč Brusel zasahuje a koho to zabolí?
Zavedení cla ze strany EU představuje kontroverzní posun v globální e-commerce. Brusel sice chce zatočit s nekalou konkurencí z Východu, realita všedního dne ale pro miliony českých zákazníků, sužovaných uplynulou inflační krizí, bude znamenat jediné – zdražení každodenního života.
Důvodem k radikálnímu kroku jsou podle Kovandy alarmující čísla, ze kterých už evropským úředníkům i maloobchodníkům vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Zatímco v roce 2023 doputovaly do ČR z Asie zhruba tři miliony drobných zásilek do 150 eur, v roce 2024 to bylo 23 milionů a loni rekordních 105 milionů balíčků. To je v průměru deset zásilek na každého Čecha včetně nemluvňat. Letos už to může být dvacet zásilek na hlavu, přičemž jen od ledna do dubna přišlo 70 milionů zásilek. Celá EU je zaplavena miliardami balíků ročně. Asijští dravci zkrátka zpeněžují fenomén „dopaminového nakupování“ postavený na systematickém využívání děr v unijní legislativě.
Konec celní oázy změní levný nákup v drahý špás
Dosavadní limit 150 eur fungoval jako daňová a celní oáza. Čínské platformy se tvářily jako pouzí zprostředkovatelé, zbavovaly se odpovědnosti za bezpečnost či ekologii, objednávky se uměle štěpily do menších balíků a hodnota zboží se podhodnocovala. „Zatímco běžný evropský či český e-shop musel projít peklem unijní byrokracie, platit vysoké domácí daně, odvody, recyklační poplatky a garantovat nezávadnost materiálů, čínská konkurence posílala zboží na evropský kontinent s nulovým celním rizikem,“ popisuje Kovanda s tím, že šlo o učebnicový příklad tržní asymetrie, kdy regulátor v podstatě trestal domácí podnikatele za to, že dodržují zákony.
Zavedení paušálního cla 3 eura (zhruba 73 korun) za položku má toto prostředí narovnat. Pokud si dnes zákazník objedná zimní bundu za 2 500 korun, přirážka 73 korun ho nezruinuje. Jenže byznysmodel Temu a dalších stojí na kvantitě drobností.
Lukáš Kovanda uvádí názorný příklad: „Když si člověk v jednom balíku objedná deset drobností – pouzdro na telefon, sponky do vlasů, kuchyňskou škrabku, ponožky a pár cetek –, z nichž každá stojí padesátikorunu, celková hodnota nákupu je 500 korun. Od letošního července k původní pětisetkorunové objednávce rázem přibude clo ve výši 730 korun. Z levného nákupu se stává drahý špás, který ztrácí ekonomický smysl.“
Selhání logistiky a tvrdý dopad na nejchudší
Opatření je navíc prezentováno jen jako předehra velké celní reformy plánované na rok 2028, kdy má vzniknout centrální celní datové centrum EU a dojde k individuálnímu celnímu zpoplatnění položku po položce. Otázkou však zůstává, zda toto administrativní vítězství evropských úředníků nepřinese více škody než užitku.
Prvním problémem je logistika. Logistická a celní centra v čele s Českou poštou a soukromými přepravci už dnes jedou na hraně svých kapacit. Představa, že celníci budou schopni efektivně administrovat clo z každého jednoho trička, hraničí podle ekonoma s naivitou. Hrozí extrémní prodloužení doručovacích dob a to, že byrokratické náklady pohltí většinu vybraných peněz.
Druhým, ještě vážnějším aspektem je dopad na sociálně zranitelné občany. Kupní síla českých domácností sice po letech propadu ožívá, ale lidé jsou stále citliví na cenu.
„Levné nákupy z Číny pro mnohé nízkopříjmové rodiny, samoživitelky či důchodce nepředstavovaly luxus, ale racionální ekonomickou strategii, jak vyžít s omezeným rozpočtem,“ zdůrazňuje Kovanda. „Pokud jim Brusel tento kanál zdraží třeba na dvojnásobek, nezačnou automaticky nakupovat dražší zboží od tuzemských obchodníků. Omezí svou spotřebu.“
Čína se přizpůsobí, Evropan si připlatí
Zároveň nelze podceňovat přizpůsobivost čínského kapitálu. Peking už dnes masivně investuje do obřích logistických center přímo na území EU, například v Polsku, Maďarsku či v Německu. Pokud bude zboží naskladněno v rámci schengenského prostoru ještě předtím, než si ho koncový zákazník objedná, clo se při doručení platit nebude. Velcí hráči se přizpůsobí a dopad tak nejvíce pocítí menší platformy a neorganizovaní dovozci.
„Sečteno a podtrženo: konec bezcelního limitu do 150 eur je sice logickým vyústěním snahy o ochranu evropského trhu před asijským dumpingem, ale přichází s trpkou příchutí,“ uzavírá hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Ukazuje to podle něj na hlubší strukturální problém samotné Evropy, která nedokáže čínským výrobcům konkurovat cenou, flexibilitou ani inovacemi, a tak sahá po ochranářských clech a byrokracii. Pro českého spotřebitele je to jasný vzkaz: ultralevné nákupy za pár týdnů končí a za evropskou „ochranu“ si bude muset připlatit.