O chystané osmé etapě oprav chrámu svaté Olgy i o budoucnosti historických kostelů jsme hovořili s otcem Metodějem (Vítem Koutem), duchovním správcem pravoslavného chrámu sv. Olgy ve Františkových Lázních. Otec Metoděj zde působí od roku 2011 a vedle péče o věřící a obnovy chrámu se dlouhodobě věnuje také kaplanské službě v místní nemocnici, hospici a věznici. Odkaz na sbírku zde:
Foto: Archiv chrámu sv. Olgy
Řekněte nám něco v krátkosti o letošních chystaných opravách chrámu sv. Olgy
Každá etapa oprav je tak trochu mimořádná – řekl bych téměř magická. Ta letošní nese pořadové číslo osm a řeší havarijní stav vrcholové věžičky a nosných částí kopule, tedy konstrukcí, které jsou pro bezpečnost i budoucnost celého chrámu zásadní.
Co je na této etapě výjimečného?
Každá z předchozích etap byla pro chrám i pro mě osobně něčím osudová. Na každé jsem se něco naučil – o chrámu, o lidech, kteří na něm pracovali, i sám o sobě. Každá probíhala v jiné době a za jiných okolností. Smysl byl a je pokaždé stejný – zachránit co nejvíce z toho, co nám bylo předáno dalším generacím. Zachovat materiální i živý duchovní odkaz. Mám pocit, že právě teď dozrál čas požádat o pomoc i širší veřejnost.
Proč právě nyní?
Péče o historické památky je rok od roku náročnější. Domnívám se, že v příštích desetiletích celá řada kostelů, zvláště na vesnicích a v malých městech, tiše změní svůj účel nebo zanikne. Ne proto, že by byly bezcenné, ale protože ztratily svůj původní účel a jejich údržbu nebude mít kdo dlouhodobě financovat. Našeho kraje se to už nyní týká velmi citelně, jen se o tom příliš nemluví.
Kostely ale přece patří církvím?
Kostely jsou součástí historie našich měst, krajiny i společné paměti. Lidé automaticky předpokládají, že se o ně bude navždy starat církev. Primárním posláním církve ale není spravovat historické budovy. Je jím duchovně doprovázet, být s lidmi v radosti i bolesti, křtít, oddávat, pohřbívat, sloužit nemocným a vytvářet živá společenství. Málokdo tuší, že kostely většinou nestavěla samotná církev. Stavěli je lidé, kteří na daném místě žili, a církev v nich lidem sloužila.
Jenže lidí, kteří do kostelů chodí, zejména v pohraničí ubývá. Co s nimi potom bude?
To je právě otázka, před kterou stojíme. Tam, kde věřících dlouhodobě ubývá, nemá podle mého názoru smysl vázat stále vzácnější duchovní jen kvůli správě budov. Naopak ve velkých městech duchovní scházejí, vznikají tam nová společenství a s nimi i potřeba nových kostelů. Historické kostely proto budeme muset stále více vnímat jako společné kulturní a duchovní dědictví. Jejich záchranu nemůže dlouhodobě táhnout jen hrstka věřících a několik zapálených patriotů.
Jak to vypadá s návštěvností vašeho chrámu?
Aktuálně na tom vůbec nejsme špatně. O nedělích máme zhruba 50-60 pravidelných návštěvníků. Je ale třeba říci, že ani padesát lidí neufinancuje bez podpory opravy za miliony korun. Navíc bude každá pravoslavná církevní obec během několika let muset sama financovat svého duchovního, takže prostředků na údržbu chrámů bude ještě méně.
Co konkrétně se má letos opravovat?
Opravovat se bude havarijní vrcholová věžička a poškozené nosné konstrukce hlavní báně – především pozednice a vzpěry. Věžička bude rozplechována a demontována, vymění se poškozené dřevěné konstrukce, usadí se zrestaurovaný kříž a vše se znovu oplechuje měděnou krytinou. Práce nejsou mimořádné rozsahem, ale svou odborností – věžičku navíc zdobí řada drobných prvků. Většinu opravy návštěvník po dokončení téměř neuvidí, ale právě tyto skryté konstrukce rozhodnou o bezpečnosti chrámu na další desetiletí.
Jak mohou lidé pomoci?
Nejsnazší cestou je dárcovský portál Donio, kde lze na opravu přispět do 21. srpna 2026. Cílem sbírky je získat 300 000 korun. Každý dar má svůj význam – pokud se nám podaří získat alespoň 100 000 korun, bude to veliká pomoc, a překročení 150 000 korun bych považoval za opravdový úspěch.
Děkuji vám za rozhovor
My děkujeme všem, kteří již pomohli nebo se rozhodnou pomoci – darem, sdílením sbírky nebo jednoduše tím, že o našem chrámu řeknou dál.