Česká míra nezaměstnanosti v červnu výrazněji neklesla, a to navzdory tomu, že jde o vrcholný měsíc pro brigády a sezónní zaměstnávání. Jak uvádí hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda, trh práce se v České republice nachází v bodě zlomu a během prázdnin lze očekávat návrat míry nezaměstnanosti na úroveň pěti procent.
Ilustrační foto Piabay
Červnová nezaměstnanost v Česku klesla na 4,79 procenta. Po zaokrouhlení tedy zůstala na 4,8 procenta, stejně jako v květnu. Na první pohled jde o dobrý výsledek: český pracovní trh se dál drží v evropském srovnání mezi nejodolnějšími. Z hlediska domácího vývoje je však podle Lukáše Kovandy podstatnější, že červen nepřinesl výraznější sezónní zlepšení. V měsíci, kdy obvykle nastupují práce ve stavebnictví, zemědělství, cestovním ruchu, gastronomii či službách, by za normálních okolností měla evidence úřadů práce citelněji řídnout. Část analytiků proto počítala s poklesem na 4,7 procenta.
„Český trh práce vysílá dvojí signál,“ vysvětluje hlavní ekonom. „Nejde o krizi zaměstnanosti, ale ani o návrat k mimořádně napjatému trhu práce let 2017 až 2019 nebo k popandemickému období, kdy firmy často nabíraly téměř bez ohledu na cenu práce. Nezaměstnanost zůstává nízká, avšak je už znatelně výše než v době vrcholného přehřátí ekonomiky. Už během prázdnin může nastat její návrat na úroveň pěti procent, nad niž se pak vydá během podzimu kvůli příchodu nových absolventů a nástupu chladnějších měsíců, méně příznivých pro práci v exteriéru.“
Podniky jsou podle ekonoma již nyní při náboru opatrnější, více zvažují produktivitu a část z nich jen nahrazuje odcházející zaměstnance, místo aby masivně rozšiřovala stavy. Důvodem je hlavně slabší výkon průmyslu, zejména oborů navázaných na Německo, dlouhodobě vysoké náklady na energie a opatrnější spotřebitel. Pracovní trh přitom reaguje se zpožděním. Firmy v Česku stále nerady propouštějí, protože si pamatují, jak těžké bylo v minulých letech lidi znovu najít. Místo rychlého propouštění proto častěji omezují nábor, přesčasy či agenturní práci. Právě to drží nezaměstnanost nízko, ale současně brání jejímu dalšímu poklesu.
Lukáš Kovanda doplňuje, že červnový údaj není nikterak oslnivý také proto, že léto tradičně vytváří poptávku po krátkodobé práci, která však celkovou nezaměstnanost snižuje jen omezeně. Studenti totiž většinou nejsou před nástupem na brigádu evidováni jako nezaměstnaní. Jestliže i přes tento sezónní impuls zůstává míra nezaměstnanosti prakticky beze změny, znamená to, že pod povrchem trhu práce sílí opatrnost.
Pozitivní zprávou zůstává, že Česko netrpí masovou nezaměstnaností. Problémem je podle Kovandy spíše strukturální nesoulad: firmy hledají lidi s konkrétní kvalifikací, zatímco část uchazečů jí neodpovídá regionem, vzděláním, zdravotním stavem nebo pracovními návyky. Proto vedle sebe existují desítky tisíc volných míst – v červnu takřka přesně 100 tisíc – a stovky tisíc uchazečů, jichž v červnu bylo zhruba 356 tisíc. Zvlášť patrné je to v regionech s dlouhodobě vyšší nezaměstnaností, zejména v části severních Čech a Moravskoslezska, zatímco situace v Praze a okolí zůstává podstatně napjatější.
Pro Českou národní banku je červnové číslo podle Lukáše Kovandy argumentem spíše pro obezřetnost. Trh práce už sice není tak přehřátý, aby sám o sobě tlačil mzdy nekontrolovaně vzhůru, ale ani není natolik slabý, aby garantoval rychlý ústup mzdových a cenových tlaků. Pro vládu je výsledek připomínkou, že nízká nezaměstnanost není samozřejmostí. Pokud má Česko udržet sociální stabilitu i růst mezd, potřebuje méně spoléhat na levnou práci a více na rekvalifikace, dostupné bydlení v regionech s prací a investice, které vytvářejí produktivnější místa.