Konečně vysvitlo sluníčko a s ním vyrazila do ulic i armáda motoristů, kteří se rozhodli smýt ze svých čtyřkolových miláčků nánosy zimní špíny. Protože myčky jedou naplno a tvoří se u nich dlouhé fronty, řidiči se často přesouvají na prostorná parkoviště u obchodních domů. Ta se tak rázem proměnila v improvizované kosmetické salony, kde majitelé aut v klidu a dočista vyhlazují i tu nejmenší šmouhu..
Foto vygenerováno AI Gemini
U jednoho takového řetězce jsem se, zatímco jsem si v klidu nakupovala, setkala se svým osudovým „běloušem“. Když jsem se s nákupem vracela ke svému motorovému staříkovi, vidím souseda, který právě dorazil z myčky. Z vozu mu ještě vesele odkapávala voda, ale on využil volného místa na velkorysém parkovišti a s až nábožnou úctou se pustil do leštění své bílé karoserie. Každý záhyb a každé dveře musely být dočista suché.
Jenže při tom horlivém utírání přišlo ono neomylné „OUHA“.
Jeho dveře se při otevírání s chirurgickou přesností zastavily až o ty moje. Ozval se zvuk, který v uších každého majitele auta rezonuje jako výbuch granátu. Šla jsem se podívat na tu spoušť, ale reakce pana „Čistotného“ byla rychlejší než start formule 1. Světelnou rychlostí skočil za volant a s nablýskaným autem prchl dřív, než jsem stačila říct „povinné ručení“.
On je pryč, ale mně po něm zůstala trvalá památka, bílý důlek v mých dveřích. Takže pane řidiči, díky za ten barevný kontrast, ale příště bych raději snesla trochu té zimní špíny než váš „čistý průstřel“!