Inspirací byla návštěva podobného podniku v Plzni. Jak provozovatelka uvádí, právě v té době byla její dcera (která je oficiálně majitelkou podniku) dlouhodobě v nemocnici a vypadalo to, že nebude moci pracovat ve stresovém prostředí. A protože kočky tvořily součást domácnosti Dušánkových po celý život, rozhodli se, že koncept, který propojuje lásku ke zvířatům s posezením u kávy, přenesou i do svého domovského města.
Cesta k realizaci kavárny byla složitá a zdlouhavá. Největší překážkou se ukázalo být sehnání vhodných prostor, které by splňovaly specifické požadavky provozu se zvířaty. Ačkoliv se nakonec podařilo zajistit ty současné, následná rekonstrukce trvala téměř rok. Péče o kavárnu a šest koček je extrémně náročná. Zásadní pomocnicí v provozu kavárny je proto dcera paní Dušánkové, bez jejíž podpory by byl náročný provoz těžko zvládnutelný. Kočičí kavárna nedávno oslavila rok od otevření.
Helena Dušánková hodnotí toto období jako velmi náročné, obzvláště začátek, kdy „chodilo opravdu moc lidí, až moc.“ Provoz se ale postupně ustálil a je nyní dobrý. Dobře se adaptovala i šestice stálých kočičích obyvatel: Bobík, Zdena, Amálka, Lunička, Vítek a Maxík, kteří všichni pochází z útulku, odkud si je provozovatelka vzala jako koťátka.
Zásadním pozitivním zjištěním po roce provozu je pro Helenu Dušánkovou zájem veřejnosti, který je však potřeba více podpořit. „Lidi mají kočky opravdu rádi,“ říká a přiznává, že ji překvapilo, kolik „kočkomilů“ mezi námi je. Snaží se udržet nižší ceny, aby si sem mohla dovolit přijít i babička s vnoučaty, ale připomíná, že provoz Kočičí kavárny je spojen s řadou specifických nákladů, které jsou vyšší než u běžných kaváren.
Naopak, nevyhnula se ani negativním zkušenostem. Provozovatelku mrzí, že některé děti nejsou vedeny k lásce ke zvířatům a v kavárně je berou spíše jako hračku, nikoliv živého tvora. Velmi negativně ji pak zasáhla krádež v kavárně, po které byly kočky celý den ve stresu. „Co si tady v kočičí kavárně mysleli, že si vezmou?“ ptá se provozovatelka. Kočky se prý celý den oklepávaly a incident byl pro ně velkým stresem. Naštěstí ji následně pozitivně překvapila solidarita lidí. Helena Dušánková si cení, že podpora přetrvává i dlouho po incidentu. Návštěvníci stále nosí pro kočičí mazlíčky něco dobrého na zub nebo třeba stelivo. „Toho není nikdy dost,“ uvádí s pousmáním a dodává, že za tyto dary je „vděčná úplně za všechno“.
Provozovatelka zdůrazňuje přísné hygienické požadavky v provozovně: „Kočky musí být očkované, musí se denně několikrát čistit jejich záchody. Hygiena musí být trochu větší, než je v provozu bez zvířat,“ upozorňuje. Lidé si často neuvědomují, že kromě běžných provozních poplatků musí hradit i veterinu a hlavně obrovskou spotřebu již zmíněného steliva. Právě to je důvod, proč by si kavárna zasloužila větší podporu v podobě návštěvnosti.
Do budoucna by si Helena Dušánková přála rozšířit svou činnost o pomoc s adopcemi. Jejím snem je mít v kavárně vždy jedno kotě k adopci, například z lokality, kde se volně pohybují a nemají domov. K tomu ovšem potřebuje najít někoho, kdo by si kotě vzal do dočasné péče na prvních čtrnáct dní, do karantény, protože nemůže koťátko hned dát k ostatním kočkám. „To bych byla ráda, kdyby se někdo našel,“ uzavírá s nadějí. Adresa Kočičí kavárny: Svobody 7/1, Cheb 2, 350 02 Cheb/Eger