Před více než pěti lety se změnily chebské vánoční trhy v kulisu k natáčení filmu podle předlohy Marie Poledňákové – Ten, kdo tě miloval. V detektivní komedii hraje například Hynek Čermák, Václav Postránecký, Eva Holubová, Lukáš Vaculík nebo Soňa Norisová. Film mohou zhlédnout diváci v úterý 18. července od 22 hodin na ČT1.
Více fotografií z natáčení z Chebu zde
Ten, kdo tě miloval je komediálně laděná rodinná detektivka s vánoční atmosférou z Chebu, Karlových Varů, a Božího Daru. Detektivem však není příslušník kriminalistického týmu, ale členové jeho rodiny (manželka, synové, matka a rodinný nepraktický praktický lékař), kteří se snaží velmi netradičními postupy dobrat se pravdy a vyšetřit jeho poslední případ i jeho záhadné úmrtí. On sám – kpt. Kalina – jim je jako duch přítomný na tomto světě vždy k ruce. Během pátrání nastává nečekaná eskapáda humorných událostí a nahodilých peripetií komplikujících jejich snahu dobrat se k pravdě.
Více fotografií z natáčení z Chebu zde
V komediálně laděném příběhu s detektivní zápletkou Ten, kdo tě miloval, byť se to nezdá, šlo některým představitelům o zdraví či život. Pepřový sprej, kazatelna v kostele, porod, sebe vznícení, dětský pláč, oživlý kapr – to je malý výčet scén, na které herci, režisér či producent nezapomenou…
„Pro mně byl největší problém pepřový sprej do očí, do mých očí. Ony jsou sice malé, ale pepřový sprej tam dokáže udělat divy. Takže to bylo docela těžké předstírat, že mám plné oči pepřového spreje. Myslím, že to byla pro mne nejtěžší scéna z celého filmu,“ vzpomíná Václav Postránecký na natáčení.
Pavel Řezníček popisuje pro něj nejnáročnější scénu: „Nejsem žádný kaskadér a s výškami mám docela problém, takže když jsem seděl na kazatelně kostela v Božím Daru, nebylo mi úplně příjemně po těle. Další takovýto kousek jsem zažíval v domě v Karlových Varech, kdy jsem visel za zábradlí schodiště. I když jsem věděl, že mne jistí kaskadéři, nebylo mi úplně nejlíp při pohledu dolů do té hloubky pode mnou,“.
Viktor Antonio hrající sedmiletého Daniela říká: „Nejtěžší pro mne bylo, když jsem se musel rozbrečet. Nakonec mi musela poradit máma. Řekla mi, že si mám představit, jaké by to bylo, kdyby mi někdo rozšlápl moji nejoblíbenější hračku…“
Lívia Bielovič nezapomene na porod: „Na to se zapomenout nedá. Když vám dají do ruky šestitýdenní miminko, bezbranné a odkázané v tu chvíli jenom na vás … a opodál stojící jeho maminka připravená vyrazit hned, jak to bude – podle ní – třeba.“