Spojení českých a slovenských prodejen Tesco nizozemskou skupinou Ahold Delhaize, která provozuje síť Albert, představuje podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy jednu z nejvýznamnějších změn na tuzemském maloobchodním trhu za poslední desetiletí. Hodnota transakce včetně převzatých závazků činí přibližně 41,4 miliardy korun. Pro české domácnosti je však podle jeho analýzy nejdůležitější otázka, zda tento krok nepovede k dražším potravinám.
Ilustrační foto
Největší riziko zdražování nemusí hrozit celostátně, nýbrž v konkrétních městech a čtvrtích, kde Tesco a Albert dosud představují významné vzájemné konkurenty. Jejich spojením může zákazník přijít o možnost vybírat mezi dvěma nezávislými obchodníky, přestože počet prodejen v okolí zůstane stejný.
Příkladem je jihočeský Tábor. Na Soběslavské ulici tam působí hypermarket Tesco a hypermarket Albert. Oba obchody tak oslovují prakticky totožné zákazníky. Po převzetí by ovšem měly společného vlastníka. Cenová rivalita mezi nimi by proto mohla výrazně zeslábnout. V Táboře sice působí také Lidl, Kaufland či další řetězce, přesto jde o jednu z lokalit, kterou by měl antimonopolní úřad důkladně prověřit.
Ještě znatelněji může fúze podle Lukáše Kovandy dolehnout na menší města, kde je výběr supermarketů podstatně omezenější. Tam může společný vlastník dvou významných prodejen získat výrazně větší cenovou sílu.
Vodítko ostatně poskytuje i historie. Když Ahold v roce 2014 přebíral prodejny Interspar, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zjistil riziko podstatného omezení konkurence v České Lípě, Litoměřicích, Táboře a Třebíči. V těchto městech se společné tržní podíly spojovaných řetězců pohybovaly přibližně kolem poloviny místního trhu. Úřad proto povolil transakci až po přijetí závazku odprodat vybrané prodejny nezávislým konkurentům.
Také nyní může nastat podobný scénář. Regulátor by mohl podmínit souhlas s převzetím Tesca prodejem některých obchodů jiným řetězcům. Právě takové řešení by mohlo zabránit tomu, aby zákazníci v určitých lokalitách zůstali odkázáni na příliš malý počet skutečných konkurentů.
Případné zdražení přitom nemusí být na první pohled patrné. Obchodníci nemusejí zvyšovat běžné cenovky. Stačí omezit četnost slevových akcí, zmenšit jejich rozsah nebo zpřísnit podmínky věrnostních programů. Zákazník tak může za stejný nákup zaplatit více, aniž by zaznamenal výraznější zdražení jednotlivých výrobků.
Na druhou stranu, větší řetězec získá silnější vyjednávací pozici vůči dodavatelům, takže může efektivněji organizovat logistiku a snížit provozní náklady. Pokud tyto úspory promítne do konečných cen, mohou zákazníci naopak ušetřit. Zároveň ale hrozí zesílení tlaku na české zemědělce a potravináře, zejména menší dodavatele.
Rozhodující proto bude, zda úspory z rozsahu převáží nad oslabením konkurence. Pro spotřebitele je nejnebezpečnější situace, kdy řetězec získá nižší nákupní ceny, ale díky silnějšímu postavení na místním trhu už nebude muset dosažené úspory předávat zákazníkům.