Jana Maláčová: Vánoce mají být časem radosti a rozzářených dětských očí

V letošním třetím adventním týdnu jsme požádali o předvánoční rozhovor ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou (ČSSD). Jak tráví období Vánoc politička, ale také manželka a matka?

Foto: Archiv Jany Maláčové

Blíží se Vánoce, máte při svém pracovním vytížení čas například na pečení cukroví? 

Zrovna o první adventní neděli to sice není, ale na vánoční pečení si čas vždycky najdu a mám to ráda. Domluvíme se s mojí sestrou na večeru, kdy si otevřeme láhev vína a pečeme spolu cukroví. Pečeme tři druhy. Od babičky máme sice spoustu receptů, ale zredukovaly jsme to na vanilkové rohlíčky a čokoládové koule. Pak se snažíme vymyslet nějaké novinky, většinou je to něco s kokosem. A pokud jde o moji specialitu, je to štědrovečerní dezert, kterému říkám „čokoládové nebe“. Všichni ho milujeme. Je to sice strašně hříšné, ale jednou v roce na Vánoce…

Vnímáte Vánoce jako svátky klidu a setkávání, nebo už více připomínají honičku za dárky se spoustou stresu a nervozity? Jste z těch, kteří kupují dárky na poslední chvíli, nebo patříte k těm, co kupují s dostatečným předstihem? 

Pro nás je to období klidu a setkávání. Takže dárky se snažíme zajistit už na počátku prosince a stromeček zdobíme minimálně týden před Štědrým dnem, abychom si ho užili. S manželem oba rádi vaříme, ale spoustu věcí si děláme dopředu, takže 23. prosince už máme připravenou polévku a bramborový salát. 

Vzpomínáte na nějaký nejhezčí dárek? 

Vánoce mají být časem radosti a rozzářených dětských očí. Každý, kdo má malé děti, ví, o čem mluvím. Vánoce jsou pro nás magické. 

Ale mám jeden příběh, kdy jsem právě tomu dárci, kterým byla maminka, tuhle radost pokazila. Bylo mi asi osm let a našla jsem předčasně vánoční dárek – byly to tehdy populární panenky barbíny, určené pro mne a pro sestru. Byla jsem z toho tak nadšená, že jsem to své sestře okamžitě musela oznámit. A maminka měla ještě pro ty panenky rozešité šaty… Odnesla jsem si z toho ponaučení, že bychom neměli lidem kazit radost a trpělivě vyčkávat.    

Foto: Archiv Jany Maláčové

Jaké jsou podle vás ideálně prožité Vánoce? Změnilo se něco, když jste nastoupila do vrcholné politiky?

Mám manžela a pětiletého syna, takže vánoční čas je pro mě samozřejmě velmi důležitý. Práce ministryně je časově náročná, ale Vánoce s rodinou si vzít nenechám. Je to doba, kdy by měli mít všichni čas trochu vypnout a věnovat se hlavně svým blízkým.

O Štědrém dni chodíme s rodinou na procházku po Praze a tradičně po poledni na Malé straně zpíváme koledy. Na Boží hod nebo na Štěpána jezdíme buď k mým nebo k manželovým rodičům na Moravu. Jako ministryně také v tomto období myslím na ty, kteří se svými rodinami být nemohou, jako jsou třeba lékaři, zdravotníci, zaměstnanci v sociálních službách a mnoho dalších.

Už víte, jak budete trávit letošní svátky?

Ano, s rodinou na zmíněných procházkách. Ale slíbili jsme si také, že zkusíme našeho syna Gustíka naučit číst, aby si mohl sám knížky nejen prohlížet. Uvidíme, jestli se nám to podaří.

Dodržujete vánoční zvyky, popřípadě jaké?

Každý rok se snažíme o stejné vánoční menu, setkáme se s rodinou, strojíme stromeček, zpíváme koledy a sledujeme vánoční pohádky – favority zůstávají Tři oříšky pro popelku a Mrazík.

Na štědrovečerní tabuli nesmí chybět …

Bujabéza a kapr v solné krustě. Kapr není v klasickém trojobalu, ale po vykostění tam dáme bylinky, citrón a přelijeme vodou se solí – asi čtyři kila. Poté se peče v předehřáté troubě. Neodejde z něj vlhkost, masíčko je křehké a hlavně odpluje veškerý pach rybiny.   

Patří tradiční půlnoční mše do vašeho svátečního programu?

Pocházím z Uherského Hradiště, takže – ještě když jsem žila s rodiči – jezdili jsme na půlnoční do Baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě. Tam jsme se zároveň potkávali s celou rodinou. Byla to taková hezká štědrovečerní tradice. Přiznám se, že když jsme vloni plánovali půlnoční v kostele sv. Cyrila a Metoděje tady v Karlíně, usnuli jsme…

Co byste si přála do nového roku? 

Všem lidem dobré zdraví a spokojenou rodinu. To jsou ty dvě nejdůležitější hodnoty.