Petr Rojík: Těší mě, když se mi někdo svěří, že jsem ho přivedl k hledání historie

Představit stručně Petra Rojíka z Rotavy není jednoduché. Přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, píše knihy, věnuje se Spolku Němců a přátel německé kultury v Kraslicích, je členem geologických a hornických organizací, ale i Rady vlády pro národnostní menšiny. Angažuje se také v oblasti ochrany životního prostředí. Kromě toho si mnozí vybaví Petra Rojíka ve spojení se sokolovským muzeem a poutavými přednáškami nejen o geologii. Živé Chebsko si s ním povídalo o jeho badatelské činnosti, ale i o tom, jak prožívá předvánoční čas, co by si přál najít pod stromečkem,  a jestli má při svém pracovním vytížení čas na odpočinek.

Petr Rojík-foto z natáčení Paměť národa Praha 2017

Dodržujete nějaké speciální zvyky a tradice, které jsou pro náš kraj charakteristické? Slavíte svátky například i s kolegy ze Spolku Němců a přátel německé kultury?

Máme na Kraslicku a dalších místech republiky Spolek Němců a přátel německé kultury v ČR. Podzimní, mikulášské nebo předvánoční oslavy i adventní a novoroční koncerty patří přes 50 let k nejoblíbenějším akcím. Jen letos to poprvé to kvůli epidemii nevyšlo, i když jsme je měli skoro připravené. 

Archiv Petra Rojíka – Herbstfest

Bez čeho si neumíte předvánoční čas představit?

Odpovím bez váhání: bez hudby. Adventní písně, třeba ty barokní od Adama Michny, jsou šperky české národní pokladnice. Jako varhaník mám čest pravidelně doprovázet adventní a vánoční zpěvy. V adventu se tradičně připravujeme na různá vánoční vystoupení. Letos s gustem odhaluji nádheru Rybovy České mše vánoční. 

 

Archiv Petra Rojíka – Mnichov kirche – foto B. Michel

Co byste přál najít pod stromečkem? Co by vám udělalo největší radost?

Tuším, jaký mi Ježíšek přinese dárek, ale neprozradím. Asi se někam vypravím. Víte, po revoluci jsem projel kus světa, od středu Sahary po islandský sever. Stačilo mi to k poznání, jak je naše planeta nádherná a jak se na ní my všichni, obyčejní a upachtění lidi, celkem v pohodě domluvíme, často i beze slov. Hrozná škoda, jak si to mnozí kazí touhou po moci, po ovládání druhých a po nadbytečném majetku. Myslím, že se mi daří postupně toho všeho balastu zbavovat a přináší mi to vnitřní spokojenost.

Pamatujete si na nějaký nejhezčí vánoční zážitek nebo dárek z dětství?

Vánoce u nás doma na Přebuzi a v Rotavě byly vždy kouzelné. Vyrůstali jsme se sestrou Soňou v harmonické rodině. Žili jsme pod jednou střechou čtyři generace (umíte si to představit?) a dvě národnosti (česká a německá neboli plzeňsko-krušnohorská směs). Snad ještě víc než vzájemné obdarovávání mi zůstává v mysli elektrizující očekávání večera, zdobení stromku, krušnohorský betlém od dědečka, vůně z kuchyně, tradiční krušnohorská večeře (rybí polévka, pečený kapr, kulaté bramborové knedlíky s kyselým zelím a kompot), zvonek svolávající ke stromečku, návštěva půlnoční mše a pak už nekonečné lyžování, výlety a hry s kamarády.

Archiv Petra Rojíka – Vánoce 1978 v Rotavě, zleva babička Marie,maminka Edeltraud, sestra Soňa, Petr (20 let)

Jste spoluautorem knihy Květena Soosu a okolí (2018) i autorem  Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří (2000). Mohou se čtenáři těšit na další publikaci?

Teď pominu odborné články, které nám vycházejí v českých, německých a amerických geologických periodikách. Čtenář na Chebsku spíš najde otisk mé duše při exkurzích, přednáškách nebo v nedávno vyšlé knížečce Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. Letos jsem se zabýval fascinující přírodou údolí Nancy mezi Stříbrnou a Přebuzí i výzkumem organické soli wampenitu v rašeliništi, z čehož se vyklubal druhý výskyt tohoto minerálu na světě. A jako pracovník sokolovského muzea vás zvu na novou stálou expozici Geologické poklady Sokolovska v renesančním sklepení sokolovského zámku.

Jste velmi vytížený. Kromě zaměstnání externě přednášíte na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, píšete knihy, věnujete se Spolku Němců a přátel německé kultury v Kraslicích, jste členem Rady vlády pro národnostní menšiny, členem několika geologických a hornických organizací a angažujete se také v oblasti ochrany životního prostředí, … Máte vůbec čas na odpočinek?

Moji blízcí mi vytýkají, že si neudělám čas pro sebe, pro své zdraví, relax a tak. Z toho pohledu mi vlastně přišly letošní „virové prázdniny“ – i přes jejich negativa – celkem vhod. Ano, práce, bádání a výuka v geovědách jsou mi prioritou. Moc mě baví i badatelská a veřejná práce pro náš region. Těší mě, když se mi někdo svěří, že jsem ho přivedl k hledání historie svého krušnohorského domova a k lásce k horám.

Živou součástí našeho kraje je německá menšina. Angažuji se pro ni z úcty k předkům i z přesvědčení. Od roku 1968, co československá ústava uznala právní existenci německé menšiny a dala zelenou pro vytvoření vlastní kulturní organizace, jsme svědky dvou přístupů. Jedni kladou důraz na politickou práci a veřejné zviditelňování a spoléhají na finanční podporu z Německa. Druzí mají civilní přístup a dělají konkrétní, dobrovolnickou, kulturní a sociální práci pro „obyčejné“ lidi. Naše rodina vždy dávala přednost té druhé linii. Na Kraslicku vedeme se sestrou a dalšími nadšenci pobočku Spolku Němců a přátel německé kultury (německy Kulturverband), která se začala formovat v roce 1968 a letos se rozrostla na 180 členů. Jsou to lidi, kteří mají z drtivé většiny německou národnost nebo německé rodinné kořeny. Jsme organizací s největším počtem reálně zapojených občanů německé národnosti v Karlovarském kraji. Podobný přístup má i pobočka Spolku Němců ve Skalné, která existuje od roku 1971, má nyní kolem 45 členů a je zároveň součástí Svazu Němců – region Chebsko. Pro nedávné oslavy 50 let Kulturverbandu na pražském Strahově jsem zdokumentoval historii našeho spolku v samostatné knížce, čímž vlastně odpovídám na vaši předchozí otázku.

Máte nějaký speciální „vánoční“ recept, o který byte se podělil se čtenáři?

U nás doma se dědí z generace na generaci recept na krušnohorskou vánoční štolu.

Recept na vánoční štolu 

 množství na 3 štoly

  • polohrubá mouka  2,5 kg
  • kvasnice 175 g
  • mléko 3/4 l
  • cukr 300 g
  • vanilinový cukr 4 balíčky
  • strouhaná citrónová kůra  1-2 citróny
  • sůl 35 g
  • vepřové sádlo 125 g
  • rostlinný tuk 1 kg
  • citronáda 150 g
  • hořké mandle 80 g
  • rozinky 0,5 – 1 kg
  • korintky – malé rozinky z řecké révy (nebo běžné rozinky) 250 g
  • rum (bezpečně zajistit před rodinnými příslušníky!)
  • koření (např. muškátový oříšek, ale opatrně!)
  • máslo
  • cukr
  • práškový cukr

Večer před přípravou štoly všechno umístit do teplé místnosti. Rozinky namočit v rumu.

Příští den prosít mouku a do nasypané mouky vmáčknout důlek. Rozdělat kvasnice a vlažné mléko s trochou cukru. Až kvasnice nakyne, rozdělanou směsí zalít důlek. Po nakynutí kvasnice rozhnětat cukr, rostlinný tuk, kousky citronády, strouhané mandle, teplé mléko a příp. koření. Zvlášť potom přidat rozinky. Důkladně prohnětené těsto postavit na teplé místo, ne však přímo ke kamnům.

Nejméně po 2 hodinách kynutí znovu těsto prohníst a propracovat a rozdělit do kusů po 1 až 1,5 kg. Díly těsta zformovat do tvaru bochníku (kulatého nebo protáhlého) a svrchu podélně naříznout dlaní nebo dřívkem do hloubky asi 1 cm. Takto zformované těsto už bez dalšího odstátí péct asi 1 hodinu při střední teplotě (při 200°C 10 minut a pak snížit na 180 °C). Nakonec štolu omastit máslem a pocukrovat.

Štolu nechat dozrát v chladné místnosti alespoň 2 týdny.

Přeji všem čtenářům Živého Chebska pevné zdraví a krásné prožití Adventu a Vánoc aspoň trochu tak, jak je hluboko v podvědomí cítíme.