Vědci zkoumali kynžvartské mumie. O výsledky se podělili s veřejností

Jedinečnou příležitost dostali v poslední zářijovou sobotu návštěvníci zámku Kynžvart. Mohli pohlédnout do tváře 2500 tisíce let staré mumie kněze Pentahutrese. Dozvěděli se ale i spoustu zajímavých informací o procesu mumifikace a o současném výzkumu mumií.

Unikátní akci připravila správa státního zámku Kynžvart ve spolupráci s Národním muzeem – Náprstkovým muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Pod vedením egyptologů PhDr. Pavla Onderky a Mgr. Gabriely Jungové se mohla veřejnost seznámit s vybranými artefakty egyptologické sbírky, která se dochovala na zámku Kynžvart. Egyptologové prezentovali i výsledky vlastního vědeckého zkoumání mumie Pentahutrese. Součástí výzkumu bylo i podrobné snímkování pomocí CT. To ukázalo například to, že žebra nebyla na svém místě, což podle egyptologů znamená, že se s mumií – nejspíš v době jejího objevení – nezacházelo zrovna opatrně. Že šlo o příslušníka společenské elity, poznali egyptologové i podle stavu tělesné schránky. Muž totiž netrpěl artrózou nebo nějakou podobnou nemocí, a tak byl jasné, že nepracoval fyzicky. Pentahutresovi bylo asi 40 až 50 let, což byl na svou dobu pokročilý věk.

Egyptologové se na přednášce věnovali i rakvi. Ten například prozrazuje, že je v něm uložen muž. V té době totiž na ženských rakvích nebyly vyobrazené uši. Dá se z něj ale i poznat, zda měl zemřelý významné předky apod., což ale zrovna tento kněz neměl. Mluvilo se také o procesu mumifikace. Jeho nedílnou součástí bylo odstraňování mozku, které se často provádělo přes nosní dutiny. Pentahutresovi byl ale vyndán přes týlní otvor, což znamená, že musela být hlava od těla oddělená.

„Mumifikace byla nákladný proces. Lidé jej ale podstupovali kvůli posmrtnému životu,“ vysvětlila antropoložka Gabriela Jungová. Lidé si od něj hodně slibovali a chtěli se mít lépe. „I proto se do hrobu vkládaly i takzvané vešebty, což byly pohřební sošky, které měly vykonávat práci za zemřelého.“ Postupem doby ale jedna soška přestala stačit a začal se do hrobu vkládat jeden takový služebník na každý den v týdnu, nakonec dokonce i jeden na každý den v roce.

Na přednášce si lidé mohli takové vešebty prohlédnout, ale nejen je. K vidění byly k vidění i amulety nebo třeba svazky Napoleonova popisu Egypta z roku 1798. Na zámku Kynžvart se totiž nachází jedna ze čtyř kopií. Významná je také kopie stély, jejíž originál po válce zmizel a v 50. letech se objevil Metropolitním muzeu v New Yorku.

A co je na celé kynžvartské egyptologické sbírce nejvýznamnější?

„Důležitá je už samotná existence sbírky. Kynžvart je jedním z mála míst, kde lze egyptské starožitnosti stále vidět,“ řekl egyptolog Pavel Onderka. V celé republice se nachází osmnáct kompletních egyptských mumifikovaných těl, které jsou na šesti místech. Na Kynžvartu jsou hned dvě. Radovat se můžou ti, které toto téma zajímá. Jak totiž Pavel Onderka prozradil, v současné době finišuje příprava knihy o egyptských mumiích v českých sbírkách. Vydá ji národní muzeum, a to nejspíš na konci letošního roku.

„Egyptologická sbírka na zámku Kynžvart obsahuje zhruba 80 artefaktů,“ potvrdil kastelán hradu Ondřej Cink. Je tak třetí největší a zároveň nejvýznamnější v České republice. Jak vysvětlil, většina z artefaktů je malá, součástí jsou ale také dva sarkofágy s mumiemi. „Větší část sbírky lze zahlédnout v rámci druhého okruhu, je součástí kabinetu kuriozit, ve kterém se nachází asi 2000 předmětů.

„O tuto speciální prohlídku byl u veřejnosti obrovský zájem,“ doplnil kastelán s tím, že původně měl uskutečnit jen poloviční počet přednášek. „Díky vstřícnosti odborníků z Náprstkova muzea se jich mohlo uskutečnit víc.“

Zámek Kynžvart je jedinečný hned ze dvou důvodů: tím prvním je jeho rozloha a tím druhým rozsáhlé dochované sbírky. Například nejstarší kniha – část Starého zákona z 9. Století, je jedna z nejstarších písemných památek na území ČR. „Naše exponáty jsou srovnatelné se sbírkami největších evropských muzeí,“ dodal kastelán Ondřej Cink.

Kynžvart už nyní připravuje další výjimečnou akci. Ta se uskuteční v polovině října a příchozí budou mít možnost prohlédnout Magdeburskou kroniku, kterou není možné kvůli ochraně jejího stavu a bezpečnost stabilně vystavovat.

 

Zaujalo vás téma mumií na Kynžvartu? Chtěli byste vědět, kde se na zámku vzaly? Přečtěte si text bývalého kastelána Miloše Říhy z roku 2004:

Mumie od místokrále Egypta

Mezi největší atrakce kynžvartského kabinetu kuriozit určitě patří dvě staroegyptské mumie v dřevěných rakvích – rakev s mumií kněze Kenamúna, strážce pokladů faraóna Thutmose III. z 18. dynastie období Nové říše a rakev s mumií kněze Pentahutrese, která pochází z Pozdní doby, snad z 26. dynastie, stejně jako další součástky pohřební výbavy starých Egypťanů v kynžvartském zámeckém muzeu. Je mezi nimi například také alabastrová kanopa s víkem v podobě Hórova syna Duamutefa se šakalí hlavou, která sloužila k uložení vnitřností (zpravidla jater) z nabalzamovaného těla zemřelého (ten se jmenoval Udžahorresnet) a na šedesát drobných starožitností – textilií, zbytků pohřební výbavy, pečetidel, pohřebních amuletů atd.

Dnes bych rád vyprávěl o tom, jak se tyto staroegyptské památky na Kynžvart vůbec dostaly a kdo to byl Muhammad Ali, egyptský místokrál, který obě mumie a mnoho dalších egyptských starožitností v roce 1825 věnoval kancléři Metternichovi pro jeho kynžvartské muzeum.

Muhammad Ali byl původně prostý voják, albánský žoldák, který se díky svým vojenských schopnostem rychle vypracoval. Roku 1799 velel turecké armádě během neúspěšného pokusu, zabránit Napoleonovi v jeho egyptské expedici. Jako egyptský paša byl poměrně nezávislý na svém ottomanském sultánovi. Byl velkým obdivovatelem Francie. Zmodernizoval ozbrojené síly a administrativu, zakládal školy a zahájil mnoho veřejných staveb – podporoval zejména zavodňovací projekty.

Současníci ale považovali Muhammada Alího zároveň za prvního velkoobchodníka a vykradače egyptských hrobů v moderní egyptologii. Staroegyptskými památkami ve velkém obchodoval, nebo jimi obdarovával evropské potentáty a kupoval si tak přátele a politické spojence. To platí ostatně i o obou staroegyptských mumiích, které daroval rakouskému kancléři Metternichovi. Osobním poradcem egyptského místokrále byl francouzský vrchní konzul v Egyptě, „kultivovaný pirát“ Bernardino Drovetti a právě on mu vlivného Metternicha doporučil.

Muhammad Ali roku 1821 několikrát napadl Řecko. Určitě tam chtěl také rozšířit svou oblast drancování starověkých památek. Tím ale dost rozzlobil evropské vládce a ztratil podporu Francie. Aby to trochu napravil, rozhodl se poslat roku 1826 francouzskému králi Karlovi X. (1824-1830) živou žirafu.

Mladá žirafa se narodila v Súdánu. Musela absolvovat 3500 mil (přes 5,5 tis. km) – nejprve po Nilu a potom z Alexandrie po Středozemním moři až do přístavu Marseilles, kde přezimovala. Její doprovod tvořili: núbijský ošetřovatel, tři dojné krávy, dvě ovce, antilopa a zakladatel pařížské zoologické zahrady Etienne Geoffroy Saint-Hilaire. Když pak v dubnu 1827 nastoupila žirafa svou triumfální 41-denní cestu do Paříže, to už se její cesta stala skutečnou senzací a obsadila přední stránky novin a časopisů. Všichni mluvili a psali jen o žirafě. Cestu žirafy také podrobně popsal spisovatel Michael Allin. Byl to vůbec první a také nejslavnější žirafa ve Francii. V Lyonu se prý seběhlo na 30 tisíc lidí, kteří ji chtěli vidět. Ovlivnila dokonce módu: v sezóně 1827 nosily dámy žirafí skvrny na společenských šatech i večerních róbách, nejžádanější střih byl takový, který zdůraznil dlouhý a štíhlý krk, nosily se vysoké vyčesané účesy a po žirafě byla dokonce pojmenovaná i nová forma chřipky. Byla to celá estráda parodií a triumfální cesta do Paříže byla slavným vrcholem sezóny. Zbývá dodat, že žirafa pak žila ještě 18 roků a až do roku 1845 byla hvězdou pařížské Jardin des Plantes.

Sultán Mahmud II. mezitím slíbil svému ambicióznímu místokráli úřad guvernéra Sýrie, ale tu mu pak odmítl vydat. Muhammad Ali proto vpadl do Sýrie a roku 1839 i do Malé Asie, aby potom. v kompromisním uspořádání obdržel dědičný řad místokrále Egypta. V historii se mu přičítá jako zásluha, že urychlil vytvoření základů nezávislého Egypta. (zdroj: www.zamek-kynzvart.eu)