Irenu Budweiserovou není třeba milovníkům hudby představovat. Třicet let byla členkou kapely Spiritual Kvintet. Pak se jednoho dne rozhodla, že půjde vlastní cestou a vydala se na sólovou dráhu. Od té doby vydala dvě CD. První, převážně autorské, a druhé spirituálské. Irena Budweiserová není jen všestrannou zpěvačkou, ale je také známou výtvarnicí, která se věnuje výrobě mozaik. Je však také nadšenou vyznavačkou jógy a zahradničení. Pokud se vše podaří, budou mít i posluchači z Chebska možnost slyšet zpěvačku na některém z jejích koncertů v regionu.
O tom, jak odpočívá, co připravuje, ale i o tom, jak by měl vypadat její ideálně prožitý den, si Živé Chebsko s Irenou Budweiserovou povídalo.
Jak se dá spojit zpěv a výtvarno?
Zpěv a výtvarno se samozřejmě dá dobře spojit. Mnoho zpěváků a herců má takovou protiváhu ke svému veřejnému vystupování, kdy je nutná i notná dávka exhibicionismu, na rozdíl od osamělejšího a introvertnějšího tvoření výtvarného. Myslím, že se to pěkně prolíná.
Jak jste se výrobě mozaik dostala? Hrála v tom roli vaše láska k barvám?
Mne k tvorbě mozaik přivedla zřejmě změna v pracovním režimu a nové zážitky v osobním životě. Byla jsem od dětství tvořivé děvče s potřebou vymýšlet a objevovat, ale vždycky je důležitý nějaký impuls. Co se týče barev, skutečně je miluji, všude. Kolem sebe i na sobě; ale dvě z mých posledních mozaik byly černošedé, z větší části kamenné a nedávno se prodaly. Z toho pro mne vyplývá, že se nemusím bát ani temných barev.
Kde se mohou zájemci v nejbližší době setkat s vašimi výtvarnými díly?
Během letošního léta se mi prolínaly dokonce dvě výstavy: od června do konce srpna v Lišově, ve Schwarzenberském hospitálu společná výstava s Pepino Balkem, a od začátku srpna do konce září v Březnici u Příbrami v galerii Ludvíka Kuby v krásných prostorách bývalé jezuitské koleje. V příštím roce bude od dubna výstava v Tachově na zámku, ale myslím, že do té doby se objeví ještě nějaká další. Své výstavy mám většinou spojené i s koncertem, takže je to vše pro lidi i pro mne takové intenzivnější.
Před osmi lety jste opustila kapelu Spirituál kvintet, vydala jste se na sólovou dráhu, proč? Třicet let spolupráce, to se asi těžko odcházelo…
O důvodech mého odchodu ze Spirituál kvintetu se mi nechce moc mluvit, ale z mého třicetiletého působení v kapele vyplývá samozřejmě to, že to byla dlouhá a intenzivní doba plná silných vazeb a zážitků a zároveň i příliš dlouhá doba na to, aby se člověk stále cítil nezaujatý a svobodný. Co se mělo stát, stalo se. A já si dnes nedovedu představit, že by to mělo být jinak.
Po odchodu ze skupiny jste vydala CD s vánočními písněmi.
CD s vánočními písněmi ‚O Vánocích zpívám‘ jsem vydala ještě během svého působní v SQ v roce 2008. Po odchodu jsem pak vydala v roce 2012 z větší části autorské CD ‚Hlavně ne klid‘ a v roce 2014 spirituálové ‚Hold On‘.
Mohou se posluchači těšit na další nové CD? Od posledního s názvem Hold On uplynuly více jak tři roky…
Nové CD v plánu mám, už proto, že bych ráda ta svá sólová CD završila číslem deset. A mělo by být zase autorské. Kdy to bude, ještě nevím.
Chystáte v našem regionu nějaký koncert?
Koncert ve vašem regionu se pravděpodobně uskuteční v čase adventním, v jednání je například Cheb.
Jakou hudbu ráda posloucháte?
Poslouchám ráda blues, spirituál i dobré pop jazzové písně.
Na jaké místo na Chebsku se ráda vracíte?
Ráda bych strávila třeba wellness víkend v Mariánských nebo Františkových Lázní, spojila ho s procházkou po okolí apod. V plánu to mám, stejně jako nové CD, a věřím, že k tomu někdy dojde.
Kromě zpěvu, psaní textů, výtvarné tvorby, hraní na klavír i v divadlech, účinkování v muzikálech také ráda sportujete a máte ráda poezii….
Co se týče mých hudebních aktivit, muzikály jsou myslím uzavřená kapitola; bylo to krásné a bylo toho dost. Teď mne baví například i zahradničení a spolužití s našimi zvířaty, i když je to stále práce a zodpovědnost, ale zároveň také potřebná terapie.
Máte vůbec čas na odpočinek?
Pasivně odpočívat moc neumím, čte se mi nejlíp v zimě, když se nedá jít ven a příroda mne nevolá, jinak jsem dost „neklidná“.
Jaký je váš ideálně prožitý den?
Můj ideálně prožitý den, nemá konkrétní podobu. Může to být ranní jóga, procházka se psem, čas strávený s rodinou, vydařený koncert. To, co dělá můj ideální den ideálním, je pocit prožité radosti a lásky, nikoli stres, strach a úzkost.
Vystudovala jste na pražské konzervatoři zpěv. Znamená to, že jste chtěla být od mala zpěvačkou?
Myslím, že jsem se chtěla od mala předvádět jakýmkoliv způsobem, ale cesta byla klikatější. Nejdřív jsem vystudovala SEŠ a několik let pracovala v administrativě, nikdy jsem ale nepřestala zpívat.
Většina lidí si vás stále spojuje se spirituály, ale vy zpíváte také jazz, soul… Jedno z vašich CD bylo nominováno na cenu Jazzový Kája.
To, že si mne budou lidé vždy spojovat se spirituálem, je asi fakt, který nezměním, a není to také nutné – konec konců je zpívám pořád. Ale také spoustu jiných krásných písní, které stojí určitě za poslech. Vždycky říkám, že je to trochu jako s rolí Angeliky nebo Vinnetoua. Dotyční herci zůstali do smrti v podvědomí lidí jako tyto dvě filmové postavy, přestože toho dost odehráli předtím i potom. Tak to prostě v branži chodí. Nejdůležitější je stejně ale to, jak se sám člověk cítí. A já mám stále radost z hudby a spousty nových věcí ve svém životě.