Sojka z nebe utržená je název nově vycházející básnické sbírky františkolázeňské básnířky Aleny Vávrové. Autorka není jen úspěšnou spisovatelkou, ale je také spoluorganizátorkou zajímavé akce Literární Františkovy Lázně. Jak se k psaní básní dostala, kdo je jejím vzorem a je vůbec v dnešní hektické době místo pro básně? O tom všem si Živé Chebsko s básnířkou povídalo.
Představila byste našim čtenářům vaši novou sbírku?
Moje čtrnáctá básnická sbírka právě vychází v nakladatelství MILAN HODEK – Paper Jam, Hradec Králové. Odtud také pochází její ilustrátor, pan Jaroslav Cheben, jehož díla si nesmírně vážím. Byla vlastně vydána k jeho významnému životnímu jubileu a obsahuje osmnáct velmi krásných a zajímavých ilustrací. Mám pocit, že jsou s texty velmi spřízněny a vytvářejí spolu jednotný obelisk.
Jak jste se k psaní básní dostala?
Maminka nám od narození hodně zpívala. Písně jsou vlastně zpívaná poezie. To bude u mne ten hlavní zdroj. Vývoj plodu a vnuknutí určitého poetického cítění a vnímání se dá ovlivnit už v prenatálním stavu. To už se ví dávno. A já to vím naprosto jistě. Děkuju, mami! Později jsem rozkrývala básně pomocí recitace. Na počátku tedy, jako v Bibli svaté, bylo – zpívané a recitované – slovo.
Která vaše báseň je nejúspěšnější?
Slovo úspěšný zrovna mi k poezii jaksi „nesedí“. Nemám ráda tu neustále vnucovanou soutěživost. Touhu po úspěchu. Moje básně chtějí být lidem spíš prospěšné, svým způsobem jim vlastně chtějí zcela pokorně sloužit, nikoliv být úspěšné. Čtenář totiž často vytváří naprosto svou variantu básně, vkládá do ní sám sebe, své cítění, zkušenost a vnímání. V básni musí být jakýsi prostor pro tvořivost čtenáře. Báseň, která dovolí čtenáři tuto možnost, je pak oživená báseň a teprve taková je dobrá. V mé duši je například dobrá i ta moje báseň, kterou si moje paní učitelka ze základky vystřihla kdysi z nějakého časopisu a v dobách zlých ji nosila při sobě v plastikovém pouzdře v kabelce, kamkoliv se hnula. Ukázala mi ji. To mě slastně překvapilo! Také jsou dobré všechny ty mé básně, které se čtenáři jen tak, pro sebe, naučili zpaměti. Nebo si je čtou po několikáté před spaním, vracejí se k nim.
Jednu mou sbírku, ze které si syn často a rád četl, mu dala jeho maminka z Moravy do rakve, a básničku, kterou měl rád, dala na jeho parte. Rok po pohřbu mi napsala o tom všem zprávu v obsáhlém dopise. Dobré jsou všechny ty verše, které si lidé říkají nahlas a nemusí to zrovna být na recitačních soutěžích. Mé básně se radují, je jich hodně. Pan Miroslav Kovářík v jedné z recenzí mojí poezie řekl, že básně Aleny Vávrové si vyloženě říkají o hlasité čtení Je fakt, že je často dopředu slyším. Asi na tom něco bude, protože pan Kovářík je jeden z nejlepších recitátorů poezie, poezii rozumí, má svůj originální styl přednesu, je zkušený a moudrý, přitom uznává i můj vlastní osobitý autorský přednes. Moje básnické texty jsou tedy vždycky lidem raději prospěšné, než úspěšné.
Myslíte si, že v dnešní hektické době je prostor pro básně?
Báseň právě v „hektické“ době má snad i více šancí. Na malé ploše mnohdy říká více, než desítky stran prózy. Tím vůbec prózu neodsuzuju. Velice ráda ji čtu. I tlusté romány – sotva jsem dočetla“ Dobré ráno, Harri“ a „Jsou světla, která nevidíme“, už se vrhám tentokrát na fejetony drobné prózičky „Zrcadlení“. Poezie má podle mého do spěchající doby lepší jazykové prostředky: totiž básnické! Jak píšu? Vlastně neustále… s pomlkami a pauzami. Říkám, že na každou svou báseň se vlastně připravuji celým svým předešlým životem.
Jaká témata jsou pro vaše knihy charakteristická?
Témata? Lidská, zvířecí – v mých básních se vyskytuje 129 různých zvířat od vši po žirafu a slona, převažují kočky, neb jsou pro mě magické. Také mě zajímá krajina a příroda. Nic lidského a zvířecího pro mou tvorbu není cizí. Nejsilnější téma je pro mě Láska.
Kdo vás nejvíce ve vaší tvorbě ovlivnil?
Vliv? Ovlivnili mne největší básnící celého světa. Zároveň však i nejobyčejnější lidé. Proto se v mé poezii vidí kandidát věd i paní pokojská či prodavačka nebo dělník. Pak je to hudba, písně, obrazy, architektura, prozaické knihy, divadlo. Vaše otázky se prolínají jako mé motivy a témata v poezii.
Jaké akce chystáte na letošní rok?
Budou to opět oblíbené Literární Františkovy Lázně. Letos se návštěvníkům představí celá řada dobrých autorů. Zatím prozradím jen dva básníky, kteří se zúčastní, bude to Jiří Žáček a Miroslav Huptych. Akci navštíví i dva prozaici, Josef Formánek a Vladimír Páral. Ale ani o další překvapení nebude nouze…
foto: Romana Štryncl
Anotace – Kosmas
Spojení křehkých vícevrstevnatých veršů zkušené básnířky Aleny Vávrové a jemných kreseb letos osmdesátiletého výtvarníka Jaroslava Chebena, tvoří výjimečnou knížku. Díky úzké spolupráci autorky a výtvarníka vzniklo velice kompaktní dílo, kde ilustrace jen nedoprovázejí, ale tvoří stejně důležitou část obsahu.
Ačkoliv je celá sbírka na téma lásky, erotiky a mužskoženské vzájemnosti, nedočkáte se žádného patosu nebo studu, ale velice půvabného spojení smyslných ilustrací a bystrých textů.