V neděli 26. července 2026 zemřel v šestaosmdesáti letech prof. Milan Knížák. Česká kulturní scéna ztratila tvůrce, který dělal věci podle sebe a bez ohledu na konvence. Zůstává po něm výrazná stopa, ať už jako po hudebníkovi, výtvarníkovi, performérovi a spisovateli, či v roli rektora Akademie výtvarných umění v Praze (1990–1997) a ředitele Národní galerie. Milan Knížák byl výraznou a často polarizující osobitostí, která nikdy nevyvolávala lhostejnost; lidé na něj měli vždy vyhraněné názory.
Fotografie pocházejí z prosince 2017 ze křtu desky v mariánskolázeňském klubu Morrison
Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni, dětství a dospívání ale prožil v Mariánských Lázních, kam se po celý život vracel. Právě zde stál u zrodu legendární skupiny Aktual, regionální stopu pak utvrzovaly i jeho výstavy v chebské galerii G4 pod vedením tehdejšího ředitele Zbyňka Illka nebo účasti na festivalu Nová média.
Fotografie pocházejí z prosince 2017 ze křtu desky v mariánskolázeňském klubu Morrison
Když se hudba stala hlukem a protestem
Stopa Milana Knížáka se zapsala do hudební historie. 4. listopadu 2017 přilákalo vystoupení undergroundové skupiny Aktual do mariánskolázeňského klubu Morrison lidi zblízka i zdaleka. Kapela, u jejíhož zrodu stál právě Milan Knížák, vznikla v Mariánských Lázních přesně o pět desítek let dříve, a proto si toto místo vybrala pro křest nového CD.
Jak vlastně tato svérázná formace vznikla? Jak sám Milan Knížák vzpomínal: „Na konci roku 1967 jsem byl několika mladými hochy z Mariánských Lázní, kteří zakládali beatovou skupinu, požádán o spolupráci. Chyběl jim bubeník, zpěvák a repertoár… Napsal jsem tedy několik skladeb a začal se skupinou nacvičovat jako hudebník. Musel jsem rovněž zpívat, což bylo pro mne velmi obtížné, zpočátku jsem vlastně jen vykřikoval, a řídit celé provedení…“
Tři kapitoly jedné kapely
Zrod (1967): Knížák založil rockovou skupinu Aktual (někdy se uvádí jeho přizvání), v sestavě s kytaristy Pavlem Tichým a Ivanem Čorim. Poprvé vystoupili v březnu v rámci oslav MDŽ ve Velké Hleďsebi, ale koncert skončil po třetí skladbě skandálem. Podobně dopadla i další vystoupení a píseň Atentát na kulturu byla později mylně připisována Plastic People. Vliv Aktualu na nekonformní mládež a kapely jako The Plastic People of the Universe nebo DG 307 byl přesto nepopiratelný.
První vzkříšení (1970–1972): Po návratu z USA Knížák kapelu obnovil. Byla ještě experimentálnější, klidně s inspirací dechovkou. Legendární koncert proběhl na jaře 1971 v pražském Music F Clubu na Smíchově, kde kapela vrtačkou destruovala pódium a Knížák házel polínka do publika. Poslední veřejný koncert odehráli roku 1972 ve Slovanském domě v Mariánských Lázních.
Druhé vzkříšení (2005): Vydání CD Děti bolševismu, na kterém Knížák propojil hudebníky z obou stran normalizační barikády (přátelé z Umělé hmoty II, bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý, Zdeněk Rytíř či Vašek Vašák). Křtu v klubu Vagon se zúčastnil i prezident Václav Klaus jako kmotr. Na albu nechyběly zvuky sbíječky, motorky či buldozeru.
Pro mnohé lidi se jeho gramodeska Obřad hořící mysli stala kultovní záležitostí, nešlo o běžný poslech, deska fungovala a funguje ve chvílích, kdy je potřeba se zastavit.