S Janem Martinem Theissem (17 let) se bylo možné v minulých letech na stránkách lokálních médií i školního časopisu Prostor (ZUŠ Járy Cimrmana Františkovy Lázně) setkávat poměrně často. S jeho jménem jsou spojeny mnohé úspěchy v krajských i celostátních soutěžích ZUŠ; je výborným hráčem na klavír a klávesy. V posledních pěti letech ho však začala intenzivně přitahovat i vlastní skladatelská tvorba.
Foto: Archiv J. M. Theisse
Kdy ses poprvé „potkal“ s hudbou? Mám na mysli chvíli, kdy jsi poprvé překročil práh ZUŠ a zkusil pod vedením učitele rozeznít nástroj.
Asi jako velká část zdejších žáků jsem byl do této školy doveden někdy v pěti letech. Hudba mě přitahovala už dříve, a tak mi maminka pomohla tím, že mě sem přihlásila. K ničemu mě nenutila, dala mi dokonce vybrat, na jaký nástroj bych se chtěl učit. Moje volba už tehdy padla na klavír.
U koho jsi začínal a u koho pokračuješ nyní?
Byl to, a stále je, pan učitel Vladimír Hrinko. Ke klavíru jsem si později přibral ještě klávesy, rovněž u něj. Myslím, že mi dal velmi pevné základy, na kterých mohu dál stavět a rozvíjet se.
Který nástroj je ti bližší? Klavír, nebo klávesy?
Mám v oblibě oba, ale přece jen je mi bližší klavír. Poskytuje mi více prostoru pro vlastní kreativitu a osobní uchopení hudby. Klávesy jsou v tomto směru více dané a nenabízejí tolik možností k rozvíjení výrazu.
Láká tě i vlastní skladatelská činnost. Studuješ tedy i skladbu přímo zde na škole?
Ano. Zhruba před pěti lety jsem pocítil potřebu tvořit vlastní hudbu. Před třemi lety jsem pak nastoupil do třídy pana učitele Daniela Pitry, kde nyní obor skladba studuji.
Zatím studuješ na gymnáziu. Jaké máš plány do budoucna?
Jsem v sextě, takže do maturity mi zbývají ještě dva roky. Potom bych rád šel na medicínu, konkrétně na zubní lékařství. Skladbu studuji paralelně a moc rád bych se jí věnoval i při svém budoucím povolání. Mým velkým snem je skládat filmovou hudbu.
Kolik skladeb jsi zatím napsal a jak vznikla znělka, která měla úspěšnou premiéru v Divadle Boženy Němcové?
Zkouším skládat zhruba od roku 2020. Zatím jsem napsal pár skladeb, které ale, jak se říká, zatím „leží v šuplíku“. Pak paní ředitelku Miroslavu Peškovou napadlo, že by bylo dobré vytvořit něco živého – znělku, která by zazněla před školním koncertem. Byla to pro mě výzva. Znělka nakonec vznikla a poprvé zazněla 11. prosince na koncertě ve františkolázeňském divadle. Podle ohlasů se docela líbila, z čehož jsem byl velmi spokojený.
Přejeme, aby v dalším životě vše vycházelo podle tvých představ, a věříme, že se s tebou jako s úspěšným skladatelem ještě setkáme.
J. Rymešová