V hlavním sále Kulturního centra Svoboda převzala ve čtvrtek 8. ledna ocenění za dlouholetou činnost v oblasti muzejnictví a kultury PhDr. Iva Votroubková. Stalo se tak během tradičního Novoročního setkání, při kterém se vedení Chebu schází s osobnostmi města a regionu, aby vyzdvihlo ty, kteří se významně podílejí na jeho rozvoji.
Málokdo možná ví, že jedna z nejvýraznějších postav chebského muzea je původem rodačka z Pardubic. Její cesta k etnografii začala na brigádách, kde se jako studentka gymnázia setkala s archeologem Pavlem Šebestou, znalcem chebské falce. Právě toto setkání ji v roce 1974 přivedlo do západního pohraničí.
Jak uvádí medailonek zveřejněný na webových stránkách města Chebu, paní Iva o sobě s úsměvem říká, že je spíše introvert. V textu vzpomíná i na svého tatínka, který prý pochyboval o její volbě povolání, když si dcera podle jeho slov nedokázala ani v obchodě říct o mléko. Její profese ji však naučila pravému opaku – celý život zasvětila komunikaci s lidmi a péči o jejich příběhy.
V chebském muzeu začínala od základů jako dokumentátorka a postupně se vypracovala na kurátorku významných sbírkových fondů. Pod rukama jí prošly tisíce předmětů – od nábytku a keramiky až po hračky či archeologické nálezy. V rozhovoru pro Český rozhlas Karlovy Vary u příležitosti padesátiletého profesního jubilea v roce 2024 vzpomínala paní Votroubková na proměny instituce i na to, jak musela obzvlášť citlivě přistupovat k předmětům, které do muzea přicházely jako dary či z pozůstalostí.
Významným milníkem její kariéry byl rok 2008, kdy muzeum získalo hrázděný statek v Milíkově, čímž vznikla samostatná a unikátní sbírka. Za vrchol své odborné dráhy však považuje stálou expozici národopisných kamen Williho Russe.
Iva Votroubková nikdy nebyla pouze odbornicí „uzavřenou“ v depozitářích. Veřejnost ji zná jako živelnou postavu kulturních akcí, která se nebála obléknout dobový kostým při muzejních nocích nebo během chebského masopustu, u jehož zrodu před 20 lety stála.
Souběžně s tím odváděla intenzivní badatelskou práci, kterou shrnula v publikacích jako Chebský lidový nábytek nebo Chebské kamnářství. Navzdory digitalizaci oboru stále věří v nenahraditelnost muzea. „Je to práce, která má odezvu. Lidé se vrací, pokud se jim líbí, a to je pro mě velká odměna,“ uvedla pro Český rozhlas.
Po více než padesáti letech v muzejnictví, které pro ni bylo skutečným posláním, je dnes Iva Votroubková čerstvou důchodkyní. Jak zmiňuje městský medailonek, nejdůležitější rolí v jejím životě zůstává role maminky syna Jakuba. I v zaslouženém odpočinku však zůstává kultuře věrná – miluje divadlo, četbu a nadále bedlivě sleduje dění v Chebu, jehož byla v uplynulém půlstoletí důležitou součástí.