Úspěšná televizní show Peče celé Česko se vrátila na obrazovky a náš kraj má v tomto sladkém souboji své horké želízko v ohni. Jaké to je, když se z domácí kuchyně přesunete před televizní kamery a přísné oči Josefa Maršálka a Michaely Landové? O náročném castingu, přátelství mezi soupeři i o tom, proč se vyplatí vymazávat formy sádlem, jsme si popovídali s Anežkou Novákovou, která v soutěžním stanu hrdě reprezentuje barvy Ašska a tím i celého regionu.
Foto: Archiv Anežky Novákové ze soutěže Peče celé Česko
Anežko, co byl ten úplně první impulz, kdy jste si řekla, že přihlášku do Peče celé Česko zkusíte odeslat?
Nedokážu říct jeden konkrétní moment, protože jsem na pořad koukala už od první řady a vždycky mě fascinoval. Líbilo se mi, že je to soutěž bez zbytečného dramatu, které bývá v jiných show o vaření. Když skončila třetí řada a otevřely se přihlášky, konzultovala jsem to se sestřenicí a blízkými. Všichni mě do toho doslova dotlačili, abych tu přihlášku konečně poslala.
Jak náročný byl samotný casting? Musela jste porotě předvést něco speciálního už před začátkem natáčení?
Casting byl celkem náročný a měl dvě kola. V tom prvním jsem musela přinést něco sladkého a slaného – tehdy mé výrobky hodnotila Míša Landová. Pekla jsem slané španělské empanady a ty jí moc chutnaly. Na základě toho mě pozvali do druhého kola, kde už se peklo „naostro“ před kamerami, porotci a na čas. Pak už mi jen zazvonil telefon, že jsem postoupila do finálové dvanáctky.
Jaké to je být tváří našeho kraje v tak populární celostátní soutěži?
Cítila jste při pečení v soutěžním stanu podporu z domova? Asi se necítím vyloženě jako tvář kraje, ale jsem moc vděčná, že vybrali zrovna mě a že jsem náš region mohla trochu pozdvihnout. Ve stanu jsem cítila obrovskou podporu od mamky a sestřenice z Aše. Protože se ale natáčelo s velkým předstihem, skoro nikdo o mé účasti nevěděl. O to silnější je to teď po odvysílání prvního dílu – cítím extrémní podporu hlavně od „Ašáků“ a moc jim za to děkuji!
Promítl se náš region nějak i do Vašich receptů?
Snažila jste se třeba do některého úkolu vnést nějakou lokální surovinu nebo tradici? Ano, s prvním dílem se to propojilo krásně. Pekla jsem totiž Ašský dort, do kterého jsem chtěla otisknout kus svého domova a to, co pro mě náš region znamená.
Diváci vidí výsledných pár desítek minut, ale jak moc náročné je natáčení ve skutečnosti? Překvapilo Vás v tom stanu něco, co z televizní obrazovky není vidět?
Překvapilo mě, jak moc je ten stan ve skutečnosti velký. V televizi vypadá mnohem menší, ale je to obr. A náročnost? Ta je obrovská. Jeden díl se natáčel dva dny, od brzkého rána až do pozdního večera. Člověk potřebuje obrovskou dávku energie, aby se dokázal celou dobu soustředit.
V soutěži panuje zdánlivě velmi přátelská atmosféra. Jak jste si sedli s ostatními soutěžícími? Jste v kontaktu i po skončení natáčení?
Myslím, že jsme si sedli skvěle. Asi by bylo zvláštní, kdyby si dvanáct různých lidí sedlo hned na první dobrou, ale my jsme v kontaktu všichni doteď. Odnesla jsem si spoustu skvělých přátel, a když se sejde celá parta, je to vždycky obrovská sranda.
Měla jste z hodnocení Josefa Maršálka nebo Michaely Landové větší respekt? Čí rada Vám v průběhu soutěže nejvíce pomohla?
Z obou jsem měla extrémní respekt. Dokážu hodně ocenit autority a Míši i Josefa si obrovsky vážím. Občas jsem měla i strach něco říct, abych neudělala chybu. Při každém hodnocení jsem se hodně stresovala, ale zpětně vidím, že to bylo zbytečné – porotci na nás byli vesměs moc hodní.
Která ze tří disciplín (osobní, technická, kreativní) pro Vás byla největší výzvou a proč?
Každá měla svá úskalí a nejhorší byl vždycky ten omezený čas. Ale asi největší výzvou pro mě byla technická výzva. Tam člověk dopředu nezná recept, prostě dostanete papír a musíte si poradit. I když mě ale právě tahle disciplína moc bavila.
Změnila účast v soutěži Váš pohled na pečení?
Plánujete se mu teď věnovat profesionálně, nebo zůstane jen u krásného koníčku? Určitě mě to změnilo. Cítím se teď víc profesionálně a lépe rozumím cukrářským technikám. Na druhou stranu miluju i tu jednoduchost klasických českých receptů. Kam se mé kroky teď přesně vydají, to nedokážu říct. Miluju i vaření – vařím pro jednoho profesionálního cyklistu, tak bych to chtěla nějak spojit a třeba napsat kuchařku. Také mě baví natáčet recepty na můj Instagram, tam mě diváci mohou sledovat i dál.
Co byste poradila milovníkům sladkého u nás v kraji, kterým se doma nedaří nadýchaný piškot nebo dokonalý krém? Máte nějaký svůj osvědčený trik?
Mám jednu hlavní radu: když máte pocit, že se vám srazil máslový krém, pamatujte, že on se ve skutečnosti nikdy nesrazí. Prostě šlehejte dál a on se dřív nebo později spojí. A pak mám jeden praktický tip – všechny formy na bábovky a koláče vymazávám sádlem. Udělá to pak úžasně křupavou kůrku.