Délka života obyvatel České republiky – naděje dožití – narostla ve 36 letech po roce 1989 průměrně přibližně o 8 let. Narůstala tedy dvakrát rychleji než v 36 letech před rokem 1989. Moderní podoba prosperující tržní ekonomiky, doprovázené poměrně robustním systémem sociálního zabezpečení a relativně dostupnou kvalitní lékařskou péčí, tedy život Čechů ovlivňuje znatelně – z hlediska prodlužování lidského života tedy hned dvojnásobně – příznivěji než předchozí desetiletí centrálně řízeného hospodářství s omezeným přístupem na světové trhy.
“ Délka života průměrného Čecha narostla od roku 1989 o zhruba 8 let. Předtím za 36 let komunismu to bylo zhruba jen o 4 roky“
Obrázek je vygenerován AI Gemini
A to přesto, že za socialismu se podařilo v tehdejším Československu zásadně redukovat kojeneckou úmrtnost. Podíl zemřelých dětí do jednoho roku věku se mezi lety 1950 až 1970 snížil z necelých šesti na zhruba dvě procenta, tedy na celoevropsky podprůměrnou úroveň (viz graf níže). Na celoevropsky podprůměrné úrovni zůstává ukazatel setrvale dodnes, kdy v ČR činí zhruba 0,2 procenta.
Snižování kojenecké úmrtnosti má vliv na prodloužení průměrného lidského života, neboť ubývá těch, kteří zemřou ve velmi raném věku, a průměr tudíž stahují dolů. Přes markantní pokles kojenecké úmrtnosti mezi lety 1950 a 1970 a další její redukci mezi lety 1970 a 1989, na zhruba jedno procento, tedy ovšem za socialismu výrazněji nenarostla délka života průměrného Čecha. V roce 1953, tedy 36 let před rokem 1989, činila necelých 68 let. V roce 1989 bezmála 72 let. Letos se pohybuje kolem 80 let.
Dvojnásobné tempo prodlužování lidského života po roce 1989 v porovnání se situaci před tímto zlomovým rokem českých dějin je tedy o to výraznějším úspěchem, že po roce 1989 existuje mnohem omezenější prostor zlepšovat naději dožití při narození dalším výraznějším omezováním kojenecké úmrtnosti, jež je dnes už v podstatě nulová a klesající pochopitelně již jen velmi pozvolna (z 0,4 procenta roku 2000 na nynější zmíněnou 0,2 procenta).
Otevření se světovému trhu po roce 1989 umožnilo Čechům těžit z pokročilejších západních technologií v nejširším smyslu slova, zejména pak v oblastech, které mají přímý a zásadní vliv na zdraví, jako je lékařská péče nebo stravování. Přitom ovšem Česká republika dokázala navázat na nezpochybnitelné úspěchy socialistického zdravotnictví, tedy například dále redukovat kojeneckou úmrtnost a udržovat ji pod celoevropským průměrem.
Lukáš Kovanda, Ph.D. – Hlavní ekonom, Trinity Bank