Mariánské Lázně letos ožívají folklórem. Místní soubor Marjánek slaví kulaté 30. výročí od svého vzniku a před nedávnem k tomu oslavil i 20. ročník (do jednoho z chystaných ročníků zasáhl covid) vlastního folklorního festivalu Mariánský podzim. Při této příležitosti jsme hovořili s Kateřinou Josefi, která je se souborem spojená od samotného začátku, o největších úspěších, výzvách v bývalém sudetském regionu, ale i o tom, jak se díky Marjánku seznámila se svým manželem.
Kateřina Josefi přiznává, že ji tak významné výročí zaskočilo: „Působím v souboru od samého začátku a nějak mi nepřišlo, že čas tak letí.“ Za první velký úspěch považuje už jen samotnou existenci souboru a stabilní jádro členů.
Druhým zlomovým momentem a úspěchem bylo rozhodnutí zapojit se do pořádání festivalů, což odstartoval tzv. nultý ročník Mariánského podzimu v roce 2004. „Díky tomu jsme měli možnost poznat skvělé soubory z celé České republiky, ale i zahraničí. Festivaly fungují recipročně, a tak jsme se na zajímavá místa dostali i my,“ vysvětluje Josefi.
Úplné začátky v 90. letech přitom spadají do dramatického kroužku pod vedením Mgr. Bahledové (dnes Hurtové), který se věnoval zvykům jako vítání jara či Velikonoc. Zásadní směr k dnešní podobě souboru dala až v roce 1995 zápůjčka chodských krojů z nedaleké Chodové Plané.
Marjánek se primárně zaměřuje na oblast Chodska, která je Mariánským Lázním geograficky nejblíže. Prezentuje se především programem spojeným s Masopustem, Velikonocemi nebo vánočním časem, ale vzhledem k působení v lázeňském městě připravuje i vystoupení pro zahájení lázeňské sezóny či hotelové hosty.
Udržet folklór v povědomí lidí v pohraničním regionu je však podle Josefi náročný úkol. „Zařadit folklorní soubor do povědomí lidí nebo mezi klasické volnočasové aktivity, to už je oříšek. Přilákat do svých řad další nadšené kluky a holky, kteří zůstanou déle než po dobu základní školy, to bylo a je těžké pořád,“ konstatuje. Situace v Mariánských Lázních (v Sudetech) byla historicky složitější, ale nyní se už soubor může pyšnit prvními folklorními rodinami a první vlnou „vlastních“ tanečníků.
Největší výzvou je prý neustálé přizpůsobování se moderní době. Marjánek proto funguje na sociálních sítích, organizuje soustředění a snaží se folklór zapojit do běžného života i na západě Čech.