Před rokem otevřel ve Františkových Lázních svou ordinaci lékař Tomáš Wiesner. Jeho cílem bylo nabídnout místním obyvatelům a lidem z okolí kvalitní a dostupnou péči, kterou často museli složitě vyhledávat. Po prvním roce fungování se s námi podělil o své zkušenosti, nejčastější diagnózy a motivaci, která ho k tomuto kroku vedla.
Jaké byly vaše motivace a hlavní výzvy při otevření ordinace ve Františkových Lázních?
Hlavní motivací bylo přiblížit lékařskou péči do města, kde se svou rodinou žiji. Od roku 2004 pracuji v sousedním Německu a ošetřuji zhruba 300 tzv. pendlerů – občanů ČR, kteří pracují v Německu a mají tam zdravotní pojištění. 60 % z nich bydlí ve Františkových Lázních a okolí. Často se mě ptali, zda bych neporadil se zdravotním stavem jejich příbuzných, a někdy je přivedli s sebou na jednorázové ošetření.
Uvědomil jsem si, že s primární péčí v našem regionu je problém. Protože jsem patriot a ve Františkových Lázních žiji 25 let, oslovil jsem po svém zvolení do zastupitelstva koaliční kolegy ze Sdružení Místních. Tak vznikl projekt na rekonstrukci zaniklé ordinace po MUDr. P. Jelínkovi, a vidíte, už je to rok, co poskytujeme lékařské služby nejen pendlerům, ale i místním obyvatelům z Františkových Lázní a přilehlého okolí.
Co vás za ten rok nejvíce překvapilo?
Velmi pozitivně mě překvapilo, jak vstřícně to moji kolegové specialisté, například kardiologové, revmatologové či ortopedi, přijímají. Oceňují, že neposílám pacienty okamžitě pryč, ale nejprve provedu vlastní diagnostickou rozvahu. My se snažíme v rámci primární péče provést diagnostiku, a to i ultrazvukovou spolu s analýzou krve, a následně stanovit předběžnou diagnózu. S tou a s provedenými vyšetřeními posíláme pacienta ke kolegům specialistům, se kterými máme výbornou spolupráci, aby se dostali ke specialistům.
Jsou tady ve Františkových Lázních nějaká specifika?
Dá se říci, že specifika existují. Dominantní jsou kardiovaskulární a hned za nimi nádorová onemocnění. V neposlední řadě je tu i vysoké procento záchytů revmatických onemocnění. V porovnání s německými pacienty, kde jsou kardiovaskulární choroby hlavním problémem, u nás vidím velký nárůst onkologické problematiky.
A když už jsme u těch diagnóz, chodí lidé na prevenci?
Na prevenci se začínáme aktivně zaměřovat, protože jsme zjistili, že procento těchto onemocnění je vysoké. Nepodceňujeme potíže pacienta, o kterých mluví, a snažíme se držet nejen screeningových programů, nýbrž diagnostiku rozšířit třeba o zmíněné ultrazvukové vyšetření. Snažíme se pacienty aktivně zvát a musím říct, že chodí. Vidíme lidi, kteří pozorují, že v jejich okolí onemocněl někdo z přátel, a tak se snaží přijít k nám na prevenci. Okamžitě je přijímáme a řešíme to v rámci prevence.
Vnímáte svoji praxi jako službu pacientům nebo jako poslání?
Vzhledem k tomu, kolik dostáváme zaplaceno od pojišťoven, je to spíše čistě služba spoluobčanům, protože při našem nízkém úvazku máme minimální kapitace. Měsíčně je to čtyřicet pět korun za pacienta. Proto se opravdu snažíme lidem pomoci a děláme to, abychom zlepšili zdravotní péči na okrese. Co jsem si dovezl z Německa, je ultrazvuk, který jsem si koupil sám a hojně ho používám u nejasných případů.
Jak si dokážete udržet rovnováhu a odstup mezi praxí a volným časem?
Rovnováha je pro mě důležitá. Nejvíce mi pomáhá můj skútr. Když jedu, nikdo mě nevolá, telefon nezvedám. Půl hodiny, co přejíždím z Čech do Německa, si jízdu na skútru užívám. Je to pro mě skvělé odreagování. Další, co mi pomáhá udržet si odstup, je rodinný život. Mám výborný vztah s dcerami z předchozího vztahu i dětmi od mé manželky a snažíme se trávit volné chvíle spolu. V neposlední řadě jsou to mé koníčky, kterým se věnuji spíše o víkendech.
Také jsem věřící člověk a pomáhá mi denní modlitba.
A jaké jsou vaše koníčky?
Mou velkou zálibou je myslivost, zahrádka a sport.
Máte nějakou osobnost, která vás inspirovala?
Vždycky mě oslovoval profesor Pirk. Na to, jaký podával výborné operační výkony a byl časově vytížený v nemocnici, si vždycky našel čas na jízdu na kole a pro rodinu. To pro mě velkým vzorem.
Kdybyste měl jedno přání pro české zdravotnictví, co by to bylo?
Přál bych si, aby pacienti s vážným onemocněním nebyli přehlíženi, ale aby dostali péči přednostně. Jde o akutní věci, které mohou vést k invaliditě nebo výraznému snížení kvality života. Bohužel se setkávám s tím, že spousta pacientů, kteří nechodí denně do práce, ráda chodí k lékaři a kolikrát dokážou zastínit závažnost situace u lidí, kteří přijdou jednou za půl roku se závažným onemocněním. Přál bych si, abychom uměli ve zdravotnictví vždy rozlišit, co je opravdu naléhavé, od chronických problémů.
A kdybyste mohl něco změnit, co by to bylo?
Zajistil bych, aby lidé, kteří pracují celý život, dostali kvalitní endoprotézu, kvalitní péči a lázně, které jim pomohou s uzdravováním. Také by měli mít možnost navštívit lékaře i v době mimo svou pracovní dobu. Proto my například poskytujeme péči i v odpoledních hodinách.
Na závěr, co byste vzkázal lidem?
Chtěl bych popřát všem hlavně zdraví, protože zdraví si člověk nekoupí a dlouhodobé – chronické nemoci snižují kvalitu života. A my, zdravotníci, se budeme snažit udržet je v dobrém zdravotním stavu, aby měli dobrou kvalitu života.