V chebské galerii výtvarného umění (GAVU) je až do 22. září ke zhlédnutí výstava Oskara Spielmanna. Výstava představuje na osm desítek maleb a velkoformátových kvašů z institucí i soukromých sbírek. Přibližně polovina exponátů je exkluzivně zapůjčena z francouzské pozůstalosti umělce, deset velkoformátových obrazů z raného alžírského období bylo zachráněno a pro výstavu nově restaurováno úsilím spolku Petr Spielmann Archiv. Kurátorem výstavy je Ivo Habán.
Foto: Archiv organizátorů
Příběh Oskara Spielmanna (1901–1974) spočívá rozprostřený mezi kulturní světy pomyslného Východu a Západu. Moravský Němec a pokřtěný katolík s židovskými kořeny prožil více než tři desetiletí v Maghrebu. Po studiích ve Vídni a na pražské akademii se v polovině dvacátých let začlenil do řad brněnského uměleckého sdružení Scholle. S pomocí dvou stipendií odcestoval na jaře 1931 do Francie. V létě téhož roku se vydal z Marseille do Alžíru, kde se usadil společně se svojí partnerkou, malířkou a keramičkou Eugenií Czech. Středoevropan Spielmann se zanedlouho stal stabilní součástí alžírské výtvarné scény a také pravidelným účastníkem oficiálních prezentací umění francouzské severní Afriky. Události konce třicátých let, holocaust a následný odsun obyvatel označovaných za Němce z Československa definitivně rozhodly o jeho setrvání v Alžírsku.
Retrospektiva skýtá nejen možnost shlédnout doposud neznámou Spielmannovu tvorbu dalece přesahující běžný horizont meziválečného Československa, ale otevírá také obecnější otázky spojené s umělec[1]kým provozem na sklonku koloniální éry, s oblibou exotických námětů u evropského publika a proměňujícími se představami Evropanů o zemích pomyslného Orientu. Vyloučíme-li z dnešního pohledu zkratkovité označování Spielmanna jako orientalisty a marné snahy po nacionální recepci jeho stylu, jeví se jako nejpřiléhavější interpretační rámec jeho severoafrické tvorby fenomén alžírské školy. Do něj jej řadí přátelství se spisovatelem Emmanuelem Roblèsem, bytostné sepětí s místem, i kontakty s dalšími umělci či galeristy. Pohádkový a poetický rozměr činí Spielmanna dodnes přístupným a jednoduše pochopitelným napříč kulturními světy, navzdory komplikovanému hledání jeho místa a identity. A to i v perspektivách třetí dekády 21. století – české, alžírské i francouzské.
Ivo Habán