V rámci projektu Chebsko rozvíjí vzdělávání , který zaštiťuje Město Cheb se v sále v 1. patře Papírny v Chebu proběhl v pátek 12. listopadu FOFR. Ten název neznamená, že by to bylo ve „fofru“, ale jde o zkratku, za kterou se ukrývá Festival okének filmových ratolestí. Šlo již o II. ročník, přičemž loni se festival kvůli pandemii neuskutečnil.
Foto: Režisér Vít Karas při natáčení svého filmu Přání k mání ve Františkových Lázních
Na FOFRU 2021 se představila nejmladší generace – začínající tvůrci animované filmové tvorby ze Základní umělecké školy ve Františkových Lázních a Domu dětí a mládeže SOVA. Proto také kromě pořadatelů, zástupců Města Cheb v čele se starostou Antonínem Jalovcem a zástupců obou organizací v čele s ředitelkou ZUŠ Járy Cimrmana Františkovy Lázně a s ředitelem Domu dětí a mládeže Ing. Miroslavem Šverdíkem byl letos jako host přítomen také filmový a televizní režisér, chebský rodák Vít Karas.
Na festivalu se představily animované snímky dětí ze ZUŠ Františkovy Lázně natočené pod vedením pana učitele Dana Černého a také krátké medailonky chebských úspěšných žáků i mladých lidí, které zpracovali filmaři a reportéři z DDM Sova pod vedením Evy Pupákové.
A protože mezi diváky nechyběli ani někteří redaktoři a redaktorky časopisu PROSTOR, požádali jsme pana Karase v krátké pauze o rozhovor. Ten byl opravdu „ve fofru“, ale to podstatné jsme zaznamenali.
J. Rymešová
Foto z natáčení pohádky Přání k mání režiséra Víta Karase
Kačka S.: Pane Karasi, víme o vás, že jste rodák z Chebu, a že jste mimo jiné také navštěvoval ZUŠ v Chebu. Jak na to vzpomínáte?
Ano, narodil jsem se tady a dodnes mám k tomuto místu veskrze kladný vztah. Žijí tu moji rodiče, měl a mám tady pořád hodně kamarádů, a jak mi to jen čas dovolí, rád se sem vracím. Totéž mohu říci i o chebské „zušce“. Sem jsem začal chodil já i moje dvě sestry, tady jsme se ve třídě pana učitele Táborského učili hrát na housle. Moc rád i to vzpomínám, stejně jako na tehdejší spolužáky a kamarády. Hodně krásných okamžiků jsem zažil ve školním smyčcovém orchestru, který tehdy vedla paní učitelka Marie Cillerová, kdy jsme měli možnost i vystupovat v cizině. Ano, a ještě jsem nějaký čas působil v dudáckém orchestru při ZUŠ Cheb.
Láďa S.: Kdy jste se rozhodl, že se stanete filmovým režisérem? Co vás k tomu přivedlo?
Věřili byste, že tohle rozhodnutí se ve mně zrodilo už v MŠ? Viděl jsem pár filmů Bořivoje Zemana, jako například Vynález zkázy. A když jsem pak shlédl dokument, jak se tyto filmy točily, pochopil jsem, že sice jde o „podvod“, ale nádherný! Filmař nemusí mít skutečnou ponorku nebo opravdivou velrybu, a přesto může natočit film, kdy má divák dojem, že to, co vidí, opravdové je. Pak jsem si ještě oblíbil tehdejší seriál Návštěvníci a s kamarády v mateřské škole jsme si pak přehrávali různé scény. A to byl počátek mé touhy být režisér.
Foto z natáčení pohádky Přání k mání režiséra Víta Karase
Liliana B.: Jakou školu jste vystudoval? Bylo to těžké?
Vlastně původní profesí jsem učitel MŠ. Odmaturoval jsem na střední pedagogické škole v Karlových Varech. Posléze jsem udělal přijímací zkoušky na herectví na DAMU, a současně na režii na FAMU. Přijatý byl ale zatím pouze na DAMU. Studium herectví jsem dokončil, ale současně jsem se pokoušel opakovaně i o přijetí na FAMU, což se mi podařilo ve třetím ročníku. Na FAMU jsem absolvoval bakalářské studium na katedře filmové a televizní režie. Jestli to bylo těžké? Někdy více, někdy méně Ale to je o každé škole. Hlavně mě to ale hrozně bavilo.
Láďa S.: Takže jste si splnil svůj klukovský sen. Jaké své filmy máte nejraději a mohl byste některé našim čtenářům připomenout?
Ano, splnil, i když samozřejmě ještě mám sny další. Co se týče otázky, který film mám nejraději, tak je to stejné, jako byste se zeptali maminky, které ze svých dětí má nejraději.
Kačka S.: Pokud je nám známo, už vaše první studentské filmy se setkaly se značným úspěchem. A na svém kontě máte i řadu ocenění, a to i mezinárodních. Protože není dost času, abychom všechno vyjmenovali, tak alespoň řekněte, co pokládáte za úspěch největší?
To, že se moje filmy hrají, že se divákům líbí, a hlavně, že se hrají stále.
Liliana B.: Točíte rád s celebritami?
Kdo je to celebrita? Člověk, který je mediálně známý, o kterém všichni mluví, a to často jen proto, že je ve středu zájmu reportérů, televizí? Pro mne je celebritou každý člověk, který je něčím výjimečný, který mně samotného něčím novým obohatí. A to může být také ten, o kom to ví jen jeho nejbližší okolí a který se nevyhřívá v záři reflektorů.
Láďa S.: Protože jak vidím, už se čas zkrátil a volají vás zpátky do sálu, alespoň prozraďte, co většího chystáte?
Protože jsem měl dvě babičky, od kterých jsem se jako kluk hodně věcí naučil – a některé bohužel pozapomněl, tak teď připravuji seriál na téma Co naše babičky uměly, a co jsem zapomněli. Bude se točit i tady, v Chebu.
Jaroslava Rymešová
Ptali se: Liliana Bui, Kateřina Stárková, Ladislav Sudek