Dvanáctiletá Viktorie Hrušková, žákyně pana učitele Bohumila Polívky ze ZUŠ Járy Cimrmana Františkovy Lázně v celostátní soutěži smyčcových nástrojů, který ve druhé polovině října letošního roku organizovala právě františkolázeňská ZUŠ společně se společností Akord Kvint Luby, získala za hru na kontrabas krásné druhé místo.
Na snímku paní učitelka Zuzana Vaníčková (klavírní doprovod), Viktorka a její pan učitel, Bohumil Polívka
Úspěšnou mladou kontrabasistku jsme pozvali do redakce Prostoru v ZUŠ, kde jí ze strany patnáctiletého Marka Stolarika, žáka oddělení tvůrčího psaní očekávala smršť otázek. Marek totiž je rovněž velmi dobrý muzikant, hraje řadu let na pozoun a tenor a nyní působí i v orchestru J.C. Band při ZUŠ. V pozici dotazovaného po dosažených úspěších býval docela často.
Jaké jsi měla Viktorko pocity před soutěží? Pamatuju, že jsem měl vždy obavy, jak to dopadne a abych něco nezkazil…
Byla jsem hodně nervózní. Nejen proto, že to byla vlastně moje první soutěž, ale i proto, že jsem mezi posluchači neměla jen porotce, ale taky mého pana učitele Polívku, moji rodinu, maminku, babičku a dědu. Z toho jsem měla trochu trému, protože to byla pro mne mnohem větší odpovědnost neudělat nějakou chybu, nezkazit to. Ale zároveň jsem byla i nadšená, protože jsem byla jediná z naší ZUŠ která do celostátního kola postoupila na základě výsledku v krajské soutěži v Bečově nad Teplou, no, a jak jsem řekla, byla to má první velká soutěž, a já si také užívala všechnu tu atmosféru kolem a užívala si i hru ostatních.
Probojovala jsi se z krajského kola. Tam jsi prožívala stejné pocity?
Tam jsem takový stres neměla. Byla to moje první zkušenost, a jela jsem si to tam spíš užít. Bylo to krátce po skončení karantény, a tak jsme se na to všichni moc těšili. Po soutěži mne pan učitel pozval na čaj s dortíkem do tamní cukrárny, bylo krásné počasí, a byla jsem naprosto spokojená.
Co jsi říkala, když porota v celostátním kole ohlásila výsledky a ty jsi se dozvěděla, že jsi skončila jako druhá. Myslím, že to je přece moc pěkné, a gratuluju.
Nevím jak to vyjádřit. Nejprve jsem tomu nemohla uvěřit. Pak to byla taková zvláštní radost. Hlavně z toho, že jsem to dokázala, že to nebyla úplná katastrofa.
Foto: Archiv V. Hruškové
Kolik vás v tvé kategorii soutěžilo? A co sis z této soutěže odnesla?
Spolu se mnou soutěžilo ve hře na kontrabas celkem 7 žáků a žákyň z celé České republiky. Z kontrabasistů jsem byla na soutěži nejmladší. Pan učitel byl také moc spokojený, i maminka. Měli jsme radost všichni! A co jsem si odnesla? Víš, já se tam úplně zbláznila do jedné skladby, kterou tam hrála jedna dívka z východočeských Holic. Byla to Romanetta, kterou složil, jak mi tady napověděl můj pan učitel, profesor Konzervatoře v Kroměříži Mgr. Miloslav Gajdoš. Ten seděl mimochodem také v naší porotě. Jsem ráda, že mi pan učitel slíbil, že hned po podzimních prázdninách začneme skladbu nacvičovat.
Viktorko, pan učitel tady také ještě prozradil, že prý tvoje účast na celostátní soutěži provázely hodně dramatické chvíle. Můžeš nám o tom něco říci?
Byla jsem krátce před soutěží očkovaná proti Covidu. Ještě jsem požádala, aby mi vakcínu dali do pravé ruky, protože pravačkou se tahá jen smyčec a levačka lítá melodicky po hmatníku nahoru a dolů a kdyby mne bolela, mohl by to být problém. Naočkovali mě tedy do té méně namáhané ruky, jenomže já dostala den před soutěží vysokou teplotu. Nebylo mi dobře, a bála jsem se, že kvůli tomu nebudu moci soutěžit. To by pro mě bylo velké zklamání. Jenomže přes noc mi naštěstí horečka klesla, udělalo se mi lépe, a tak jsem ve čtvrtek k radosti všech nakonec soutěžila.
Mám teď hned několik otázek, a tak ti je položím všechny najednou. Začnu popořadě. Proč sis vybrala právě kontrabas? Jak dlouho hraješ a kolik času strávíš doma cvičením? A vůbec, cvičíš ráda?
Tak ti odpovím taky popořadě. Kontrabas jsem si oblíbila hned, pro jeho krásný hluboký zvuk. Bylo to ještě v Ostrově, kde jsme dřív bydleli a kde jsem začala chodit na ZUŠ. Kontrabas jsem si zamilovala na první pohled, nebo teda spíš poslech. Kontrabas tvrdí muziku. Učím se hrát šest let, do toho započítávám i on-line výuku v uplynulém roce. A jestli cvičím? No, přiznávám, že mne tohle moc nebaví, a maminka mne často musí ke cvičení nutit.
Máš ještě nějaké další koníčky?
Ano, přímo koně, myslím živé koně. Pan učitel se prý vždycky modlí, abych nespadla a něco si nepolámala. Ale já si s koňmi hodně rozumím. A taky se ještě zajímám o módu a oděvní návrhářství. Po pololetí bych chtěla navštěvovat na zdejší ZUŠ oddělení oděvní tvorby.
Takže, když přemýšlíš o tom, čím jednou budeš, je to muzika nebo návrhářství?
Ani jedno, ani druhé… o všem jsem přemýšlela dřív, ale teď, myslím, mám už docela jasno. Chtěla bych studovat veterinární lékařství.
Marek Stolarik – ZUŠ Járy Cimrmana Františkovy Lázně