Lubomír Zrna: Stál jsem na místě, kde začala tragédie. Byl to mrazivý pocit

Když se řekne Černobyl, snad všem se vybaví neuvěřitelná tragédie, která se dotkla nejen tehdejšího Sovětského svazu, ale také části Evropy včetně Československa. Ti mladší znají okolnosti smutné události například ze stejnojmenného seriálu HBO. Před padesáti jedna lety začalo tři kilometry od Černobylu vznikat město Pripjať, které mělo sloužit jako domov pro 50 tisíc lidí, hlavně pracovníků černobylské jaderné elektrárny a jejich rodin. V roce 1970 se začala Pripjať oficiálně stavět. Měla se stát městem mladých. Katarstofa v Černobylu vše změnila. V sobotu 26. dubna 1986 v noci zde došlo k výbuchu jaderného reaktoru čtvrtého bloku elektrárny. Pripjať se stala městem duchů.

Oblast je sice stále neobyvatelná, ale je velmi turisticky atraktivní. Jedním z těch, kteří se do Černobylu vypravili, je také Lubomír Zrna z Františkových Lázní.

Foto: Archiv Lubomíra Zrny – 4. velín. Ukazuje na místo, kde se nacházelo nouzové tlačítko AZ-5″

Vy jste oblast i elektrárnu Černobyl navštívil ještě před tím, než  začala být masově turisticky vyhledávána.

Ano, Černobyl jsem navštívil již v roce 2017 a podruhé v loňském roce,  v listopadu 2019. Chtěl jsem původně jet až na podzim, ale byl mi tehdy nabídnut termín v květnu. Dal jsem si udělat pas, který je při cestě na Ukrajinu nezbytný, a vyrazil. Měl jsem tehdy navštívit i velín č.3, ale bohužel nám prohlídku zrušili. 

V květnu tam bylo v oblasti vše zarostlé a teploměr ukazoval 25°C, což je docela nevýhoda, protože v zóně se můžete pohybovat jen v dlouhém oblečení. V kalhotách a svršku s dlouhým rukávem. Proto je lepší jet tam na jaře nebo podzim.

Foto: Archiv Lubomíra Zrny – lunapark v Pripjaťi

Co bylo impulzem k tomu, že jste se tam vydal?

Vydal jsem se tam, protože jsem to chtěl vidět na vlastní oči. Již v roce 2017 někteří, co oblast navštívili předtím, říkali, že počet turistů se zvyšuje. Já ten rozdíl viděl až v loňském roce. Třeba u radaru Duga jsme před dvěma lety potkali jen jednu skupinku. Teď tam bylo lidí podstatně více. Nejvíce do zóny asi jezdí lidé z Anglie, Česka a Polska.

Foto: Archiv Lubomíra Zrny – Pripjať po letech

Jel jste individuálně, nebo s cestovkou?

Jel jsem tam se známým, který mi vše potřebné,  včetně cesty, ubytování a vstupu zařídil. 

Můžete přímo do Černobylské elektrárny sami nebo jen s průvodcem?

Přímo do elektrárny se dostanete, jen pokud si objednáte dopředu prohlídku, a to buď velín číslo 3 a nebo velín číslo 4. Velín čtyřku je možné navštívit až od loňského roku. 

Při návštěvě velína číslo 3 dostanete návleky na boty, svrchní bílé oblečení, čepici a roušku. Při návštěvě velína s číslem čtyři vám zůstane jen spodní prádlo a ostatní vyfasujete. Spodní a svrchní kalhoty, spodní a svrchní košili, ponožky, boty, čepici, respirátor a přilbu. Každý ještě dostane osobní dozimetr. Max. hodnota, kterou říkali, že během návštěvy elektrárny můžeme dostat, je 100µSv (Microsievert). Na konci prohlídky ukazoval můj dozimetr hodnotu 2µSv, takže není čeho se bát.

Foto: Archiv Lubomíra Zrny – sarkofág 4. bloku černobylské jaderné elektrárny

Kam všude jste se mohl podívat?

Nejprve jsme zamířili k modelu elektrárny, kde nám bylo ukázáno a popsáno, jak k havárii došlo. Odsud jsme zamířili na oběd do nedaleké jídelny pro zaměstnance a turisty. Pak jsme se vrátili zpět do elektrárny. Po několika bezpečnostních kontrolách a vyšetření u lékaře elektrárny jsme se převlékli do zapůjčeného oblečení. 

Jako první jsme navštívili velín číslo 1. Ten je přestaven a slouží nyní jako rozvodna elektřiny pro elektrárnu. V elektrárně stále pracují stovky lidí, i přes to, že elektrárna samotná elektřinu nevyrábí již od roku 2000. Zaměstnanci pracují například ve výtopně elektrárny a přilehlých budov, skladu jaderného odpadu, požární stanici, závodní jídelně, atd. Život se tu nezastavil ani po havárii a ještě hodně dlouho se nezastaví. Většina lidí dojíždí vlakem z města Slavutyč, které bylo vystavěno pro zaměstnance po havárii. Pak jsme šli na velín č.3, který je stejný jako 4. Ve třetím je ale vše v původním stavu, a tak jsme si mohli prohlédnout všechny ovládací prvky, včetně tlačítka AZ-5 – spuštění mechanizmu rychlé odstávky reaktoru. Nebylo to tedy to původní, protože tlačítko bylo po havárii nahrazeno vypínačem. Původní tlačítko se totiž mělo držet zhruba 18 sekund, aby se tyče vrátily do reaktoru. 

Potom následovala ještě krátká zastávka v místnosti s tehdejšími počítači, které pomáhaly elektrárnu řídit. A pak už velín č.4. V něm už je oproti trojce veškerá elektronika odstraněna. Ale i tak je to zážitek – stát tam, kde 26. dubna roku 1986 v čase 1:23:40 došlo ke zmáčknutí tlačítka AZ-5, a tím byla katastrofa zpečetěna. Dozimetry zde pípaly jak o život, ale i tak radiace při krátkém pobytu nebyla nebezpečná. Maximální hodnotu jsem zaznamenal 20,59µSv.

Foto: Archiv Lubomíra Zrny – 3. reaktorová hala

Ze čtyřky jsme zamířili k pomníku Valerije Choděmčuka, který byl první obětí havárie a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. V době výbuchu se pravděpodobně nacházel v čerpadlové hale 4. reaktoru. Poté jsme zamířili do čerpadlové haly 3. reaktoru a hned pak do reaktorové haly č.3., kde jsme mohli vidět jeho kryt, i se po něm projít a vše si pořádně prohlédnout. 

Pak už následovalo jen převlečení se a závěrečná prohlídka u lékaře, aby se zkontrolovalo, jestli si někdo omylem neodnesl na nebo v sobě nějakou radioaktivní částečku. Prohlídka se docela protáhla a už se začínalo stmívat, tak jsme jeli už na ubytování, které jsme měli zajištěné mimo zónu. 

Druhý den jsme se do zóny vrátili a zastavili se na snídani hned vedle pomníku hasičům. Ten je nyní ve špatném stavu a tak je již obalen, aby voda a mráz nezpůsobily další škody. Na jaře začne jeho oprava. Pak zastávka u techniky, která pomáhala odstraňovat nejvíce kontaminovaná místa. Potom zastávka u školky kousek od elektrárny. Poté jsme si prohlédli pomník obětí u elektrárny. Cestou do Pripjati jsme se zastavili u „mostu smrti“, který je na mírném kopečku kousek od města a je z něj vidět elektrárna. Poté, co elektrárna vybuchla, se několik lidí chodilo na elektrárnu odsud dívat a někteří z jich krátce nato zemřeli nebo onemocněli. Po zhruba tříhodinové prohlídce jsme pokračovali v prohlídce Pripjati. Na konci jsme zamířili ještě k radaru Duga. V SSSR byly celkem 3 a měly varovat před případným útokem západu. Je to obrovské monstrum, až úchvatné. Oproti květnu teď byla mlha a jak je radar velký, tak se ztrácel v mlze. Byla to nádhera. Pak už návrat do Kyjeva.

Foto: Archiv Lubomíra Zrny – pomník těm, kteří zachránili svět

Měli jste čas navštívit i jiné zajímavosti?

Ano, měli jsme zastávku ve Lvově, v Tarakanivské pevnosti z konce 19. století, v muzeu kosmonautiky v Žitomiru, na bývalé raketové základně strategických raketových sil, letecké muzeum v Kyjevě. Cestou domů přes Polsko jsme navštívili také koncentrační a později i vyhlazovací tábor Majdanek u města Lublin.

Foto: ArchivLubomíraZrny – Náměstí nezávislosti – Majdan Nezaležnosti