Rozhovor s duchovním správcem pravoslavného chrámu sv. Olgy ve Františkových Lázních, otcem Metodějem Koutem.
Jaké jste měl léto?
Rád používám termín „farářské léto“ – je to čas, kdy se obecně odehrává největší množství křtů a svateb. Je to zároveň i čas oprav a stavebních prací na chrámu – letos je to už 6. etapa oprav vnějšího pláště. Do toho na naši faru přijíždí velké množství poutníků, často rodin s dětmi. Farářské léto začíná v červnu a doznívá v polovičce října. Letos je vše komplikovanější kvůli koronaviru. Dříve, než stihly plně odeznít následky jarní epidemie, začala už druhá, podzimní vlna.
Stále ještě pociťujete ve farnosti důsledky koronavirové epidemie z jara?
Ano, doufal jsem, že se během léta všechno postupně přehoupne do běžného rytmu, ale s příchodem 2. vlny k ničemu takovému nedošlo. V polovině března byly uzavřeny chrámy, bohoslužby se sloužily online bez věřících. Duchovním rapidně narostla výše individuální návštěv věřících v domácnostech a mailové a telefonické komunikace. Nejdůležitější bohoslužby roku – Velikonoce (veškeré bohoslužby tohoto svátečního období) se sloužily bez účasti věřících. Lidé si přicházeli pouze pro individuální požehnání, na svěcení svátečních velikonočních pokrmů jsme vypisovali pořadníky. Na dlouhého čtvrt roku byly uzavřeny hranice pro naše farníky z Německa, kteří tak zůstali zcela odříznutí od svátostí. To vše má celou řadu následků – pastoračních, společenských i ekonomických.
Kvůli epidemii vám tedy narostlo množství práce?
Ano, pro mne osobně jako pro faráře a otce tří malých dětí to bylo velmi namáhavé, hektické a vyčerpávající období. Na základě zkušeností z jara díky tomu více přemýšlím nad svými limity. První věřící se vrátili do chrámu až v květnu, ti rizikoví až v červnu. Zhruba v červenci se návštěvnost stálých věřících vrátila k normálu. Návštěvníků bohoslužeb z řad lázeňských hostů z tradičně pravoslavných zemí však jednoznačně ubylo. – Mnoho věřících z Ruska, kteří pravidelně každým rokem do našeho chrámu v létě přijížděli, muselo zůstat doma. Vedle pastoračních důsledků – narušení oslav důležitých svátků, dlouhodobě těžko udržitelné individuální péči o jednotlivce, omezené cestování ze zahraničí, zrušení řady plánovaných kulturních a společenských akcí v chrámu, se projevily i finanční obtíže, které budou kvůli stávající 2. vlně narůstat. Velkou část oprav chrámu i fary financujeme ze sbírek – jejich výpadky, v kombinaci se zvýšením výdajů na preventivní hygienická opatření komplikuje plánování dalších oprav, včetně naší schopnosti splácet finanční závazky z loňských oprav špičky chrámové věže.
Jak vypadal návrat farníků v čase rozvolňování karantény?
Bylo cítit velké množství radosti a euforie, obzvláště u německých farníků, kteří byli zcela odříznuti od osobního kontaktu s církevní obcí i s duchovním. Lidé říkali, jak je to posilující moci znovu beze strachu přicházet od chrámu a těšit se z bohoslužeb a přítomnosti druhých. Bylo znát, že jim společná modlitba i celková krása a pokoj toho místa opravdu chyběl. Koncem června začalo hektické období příprav a plánování křtů a svateb, které skončí až někdy v říjnu.
Dohání lidé křty a svatbami ty tři měsíce, kdy byl provoz chrámu omezen?
Ano, určitě to tak bude. Pozoruhodný je zároveň i nárůst celkového počtu křtů a svateb, kteří hlásí všichni duchovní z naší církve. Loňského roku jsme pokřtili v naší církevní obci 8 lidí, letos je už naplánováno 12 křtů. Svatbu jsme loni neměli ani jednu, letos máme už tři za sebou a další dva sňatky se připravují. Nárůst není způsoben jen uzavírkou chrámů z jara. Vypadá to na nějakou novou veličinu, kterou zatím nedokážeme pojmenovat.
Jak na vás konkrétně dopadá nástup druhé vlny koronaviru?
Rovnou pominu všechna hygienická opatření, která jsme v chrámu s předstihem zavedli. Tato opatření bereme jako naprostou nutnost. Za pomyslný lakmusový papírek lze v jistém slova smyslu považovat křehké farníky vyššího věku. Ti přestali koncem srpna navštěvovat chrám. Na začátku září se také objevily první případy mladých farníků, kteří se koronavirem nakazili při výkonu svého povolání. Tuto neděli jsme už sloužili bez řady aktivních seniorů vyššího věku, na které často tlačí i jejich rodinní příslušníci, aby raději zůstávali doma. Odhaduji, že následovat budou farníci, kteří žijí v domácnosti s osobou patřící do rizikové skupiny. Ve hře je, bohužel, opět možné uzavření hranic s Německem – to znamená, že se cca 10 našich farníků nedostane do chrámu. Asi je dobré si připustit, že i přes zvýšená hygienická opatření, která rozhodně nejsou zadarmo ani příjemná, i tak hrozí opětovné uzavření chrámů podobně, jako tomu bylo na jaře.
Dokážete v celé řadě těch omezení, které pro vás koronavirus představuje, nalézt i něco pozitivního?
Pozitivního asi těžko… Osobně bych spíše řekl, že mne epidemie učí daleko více přemýšlet nad prioritami a zdroji, které jsou velmi omezené a limitované. Dotýká se to mnoha rovin v oblasti pastorace, společenského i osobního života, fungování chrámu, jeho oprav, bohoslužeb i farního života. Epidemie a opodstatněný strach z ní ovlivňují reálně životy nás všech. Jako farář musím říci, že svátostný prožitek společné bohoslužby nelze nahradit vysíláním online – tady jednoznačně ztrácíme všichni dohromady jako celek. Jako jednotlivec samozřejmě musím přemýšlet nad tím, jak ten hendikep co nejvíce vyvážit formou osobní modlitby a dalších aktivit, které prospějí mně i celé církevní obci a budou pro ni z dlouhodobého hlediska přínosem. Nemůžeme strávit dva roky svého života v karanténě tím, že si budeme pečlivě mít ruce, prát roušky a udržovat rozestupy…
Jaké konkrétní aktivity tedy máte v plánu?
Pokud se uzavřou chrámy, budeme opět plně zaměstnáni individuální péčí o věřící a obávám se, že moc času na nové aktivity nezbude… I přesto – rád bych uspořádal náš fragmentární archiv církevních dokumentů a publikoval několik článků, které se budou zabývat bílými místy historie naší církevní obce. Velmi rád bych také připravil informační brožuru o našem chrámu. Připravujeme německé vydání naší ročenky k tisku, žena stříhá nahrávku liturgie z našeho chrámu, kterou jsme ještě stihli nahrát s našimi německými zpěváky. Na pořadu dne je také zpracování všech poznatků o chrámu, které jsem během deseti let svého působení ve Františkových Lázních získal, včetně příprav potřebné dokumentace k dalším fázím oprav. Pokud se toto všechno podaří, budu mít dobrý pocit, že jsme ten čas přes řadu obtíží rozhodně nepromarnili.