Začalo to v Krásné na zahradě šitím roušek pro rodinu. To ještě Lucie Poláková nevěděla, že za pár hodin se jejich domácnost změní v improvizovanou krejčovskou dílnu a logistické centrum, do kterého bude zapojena více než desítka dobrovolníků. Ti odsud každý den odvážejí roušky pro potřebné. Zásobují jednotlivá oddělení pro nemocnice, sociální ústavy, hasiče, dobrovolníky i jednotlivce.
„Začala jsem 16. března v pondělí na zahradě, protože bylo krásně, půl dne jsem žehlila harmoniky ze srdíčkové látky, protože to přece musí být,“ uvedla Lucie Poláková. „Ten den jsem šila jsem pár kousků pro moji rodinu. Zavolala mi kamarádka, co pracuje v LDN, že moc potřebuje do druhého dne tři roušky – měla je ještě v pondělí odpoledne a fakt se povedly, dala pak fotku a poděkování na FB,“ sdělila.
Z harmonik druhý den přešla na třívrstvé kapsové roušky, které jsou velmi náročné na čas. „Stíhala jsem tak maximálně 20 kusů denně, byla to téměř nepřetržitá práce. To mě štvalo. Lidi na záchrance, v nemocnici, ve službách měli akutní nedostatek a já se pachtím s dvackou za den,“ vyprávěla Lucie Poláková. V úterý 17. března proto dala na FB výzvu: „Hele fejsbuki co nešijete, ale nejste úplně marný, jestli máte doma nůžky, látky a žehličku, udělejte mi polotovary!!! A ať jste z blízka, pište nebo volejte, tak tři střihači se hodí. Jo a taky mám jiný věci na práci, ale když Vám píšou sestry ze špitálu alespoň o deset roušek a Vy nemáte našito, je to fakt pitomej pocit.“
Na výzvu se ozvaly dvě kamarádky, Štěpánka, sama zdravotnice, která pracuje v nemocnici v Chebu, druhá vozíčkářka Zdeňka Karim. „Sešly jsme se a já jim ukázala, co a jak stříhat a bylo. Doma mi hodně pomáhal stříhat a zažehlovat můj muž. Šila jsem pořád, někdy i do půl druhé ráno.. Začali mě známí i do té doby neznámí zásobovat a já zvyšovala produkci. Večer kolem 11. jsem ušité roušky předávala na záchrance v Aši, kde slouží moje moc dobrá známá a zároveň i naše studentka Věra Luhanová – hlavní dealerka, má spojení i na nemocnici i na Hospic Sv. Jiří a ví přesně, kde to nejvíc hoří,“ popsala Lucie Poláková.
A už byla síť: „Kosí síť šije roušky pro západ“. Stříhali tři. Jel jen jeden stroj.
„Získala jsem další tip na nový střih, mimořádně jednoduchý! Zkusila to a byl mimořádně funkční, dobře seděl i chlapům. Stopla jsem si šití roušky s připraveného nastříhaného a zažehleného polotovaru a vyšly tři minuty!! Zastavili jsme šití kapsových roušek a začali šít rovné řasené. Dala jsem na FB, že chci stříhače a zažehlovače a za pár hodin jsem je měla. Vozili materiál a nechávali polotovary viset na plotě, pak volali, že mám dodávku… Stále jel jeden stroj a stříhali ručně tři lidi. Objevila jsem pana Petra Starka v Sokolově a jeho strojové řezání. První Várku mi dovezl ze Sokolova až do Krásné sám! Za půl hodiny nařezal dokonalých 200 kusů! To už bylo jasné, že jeden stroj nestačí, šila jsem za den 60 roušek a kroutila se bolestí zad jak blázen, hromadil se nažehlený polotovar, a představa, že mi doma bude ležet týden, byla v době, kdy zdravotníci stále nemají dost, opravdu pitomá. To už byl čtvrtek 19. a pořád jel je jeden stroj, ten můj. Bylo ale hezky, šila jsem zase venku na zahradě v Krásné. Dokonce jsem za předávku roušek na záchrance dostala pstruhy! V pátek už nás v šicí síti bylo 6, v sobotu 15, v neděli 35, v pondělí už asi 45. Krásenský starosta poslal moji výzvu, že hledám pomocníky na žehlení a rovné šití, lidem ve vsi obecním rozhlasem,“ doplnila Lucie Poláková.
V pondělí vydali k zažehlení cca 650 (!) kusů nařezaného materiálu k nažehlení okrajů, každý si přijel a přišel sám a dostal balíček po 50 kusech, někdo víc, jak kdo chce. „Zažehlené posíláme dál těm, co šijí (aktuální počet je devět žen), z nich jsou dvě fantastické seniorky ve věku 80 a 87 let!! Jedna z nich šije na šlapací Singrovce. To síťování se ukázalo jako mimořádně efektivní věc. Mám jen mnohem míň času na šití, většinu času teď telefonuju, dopisuji si, propojuji jednotlivé články sítě, rozvážím roušky a sbírám materiál. Za víkend se vyprodukovalo a dalo do oběhu 334 roušek!!! Šly ke zdravotníkům, do sociálních služeb a seniorům, i tady v Krásné. Každý, kdo se zapojí, si může říct, kolik potřebuje pro sebe. Většina těch dobrovolníků však říká, dej potřebným, my jsme doma a zatím vydržíme,“ popsala propracovaný systém šití a distribuce Lucie Poláková.
Šestý den šití: Na začátku byli dva – Lucie a Jindřich, aktuálně zapojených je více než 45 dobrovolnic a dobrovolníků. Do světa poslali určitě přes pět set kusů roušek! Poptávka je zatím stále velká a aktuálně připravují zásilku do chráněného bydlení v Hazlově.
„Ráda bych vyjmenovala všechny pomocníky, kteří šijí, žehlí i jezdí pro nás. Jsou to lidé z Krásné, Aše, Chebu, Frantovek, Salajny. Patří k nám také patra střihačů, která pro nás nastříhala trička na šňůry, protože nikde nejsou k dostání. V úterý 24.3 dostala naše síť k dispozici kurýra s autem od firmy Nelan, Filip Romanec je mimořádně ochotný muž, jezdí v době své dovolené! Fejsbuk tentokrát posloužil skvěle! Já osobně považuji za nejlepší to inspirování se navzájem, individuální solidarita, která spouští tu skupinovou! Sněhová koule. Proto to dělám! Dobrovolníci zase mění svět, tentokrát uprostřed dramatických změn světa samého. Chci jim všem moc poděkovat. Dojímá mě to a brečím minimálně jednou za den,“ popsala Lucie Poláková
Na závěr posílá Lucie vzkaz všem, kteří se zapojili a pomáhají: „Taky by se mi líbilo, až tu bude bezpečné, uspořádat pro všechny ty zapojené dobrovolníky pořádnou párty!“
Aktuální stav ušitých roušek je bezmála tisíc!
Foto a video – Archiv Lucie Polákové