Doupovské hory tvoří několik sopek, zjistili nyní vědci

Sto let vědci měli za to, že Doupovské hory jsou pozůstatkem jediné sopky, takzvaným stratovulkánem. To však byl omyl. Podle nových průzkumů, které v okolí hor provedli geologové a vulkanologové z České geologické služby v Praze, jsou Doupovské hory pozůstatkem několika sopek vedle sebe. Kvůli tomuto exkluzivnímu výsledku bádání se budou muset přepsat i učebnice. Více informací o této nové skutečnosti prozradil vulkanolog Vladislav Rapprich.

Doupovské hory web

Je tomu již více než sto let od chvíle, kdy se začalo věřit, že Doupovské hory jsou pozůstatkem jediného velkého stratovulkánu. Nedávno jste zjistili, že tomu tak není, jak jste k tomuto výsledku došli?

Kupodivu se tato informace stala jednou z mála znalostí geologické stavby Čech, která se lidem vryla opravdu hluboko do šedé kůry mozkové. Sto let přežívala hypotéza o stratovulkánu bez jakékoliv újmy, neboť byla každou další generací jen dogmaticky přebírána bez pokusu o její revizi. Na jakém pozorování však byla tato téměř nesmrtelná teorie postavena? Jejím základem byl především popis sledu vulkanických hornin odkrytých na Úhošti u Kadaně. V profilu na Úhošti se opravdu střídají polohy pevných čedičových láv s polohami úlomkovitého sopečného materiálu, tyto drobivé polohy však nejsou produktem explozivních sopečných erupcí. Jedná se o rozbité kůrky lávových proudů.

Můžete chování zmíněných proudů specifikovat?

Jak láva teče, postupně chladne od okrajů, na kterých se vytváří jakési škraloupy, nebo kůrky. Láva však dále teče, ale její kůrka není schopná se změně tvaru přizpůsobit a láme se. Díky tomu získává většina láv brekciovitý (ostrý) povrch. K poznání, že úlomkovitý materiál mezi polohami čedičových láv na Úhošti není dílem explozivních erupcí, ale jen rozdrobení kůrky lávového proudu, došlo teprve v polovině 90. let, kdy byla zahájena nová etapa geologického mapování Doupovských hor. Náhle do sebe mnohem více geologických a geomorfologických pozorování začalo zapadat a stará teorie se začala hroutit jako domeček z karet. Pouze k neodborné veřejnosti tyto informace pronikají poněkud pomaleji a svádějí urputný boj se zažitým dogmatem.

Foto 2: Vulkanolog Vladislav Rapprich.doupovské hory honzík 2

Povězte, jaké jsou hlavní argumenty, že Doupovské hory nejsou pozůstatkem jediného stratovulkánu?

Vedle nově objasněného profilu na Úhošti jsou to morfologické tvary. Pokud se totiž podíváme z kteréhokoliv místa na Doupovské hory, uvidíme protáhlé stolové hory, jejichž povrch se mírně svažuje k okrajům pohoří. Plošiny těchto stolových hor tvoří povrchy lávových proudů, které se svažují k okrajům pod úhlem 3 5°. Přestože se tedy jedná o erozní zbytek, zachované úklony těchto původních lávových proudů vypovídají o původním tvaru sopky. Takovéto svahy v žádném případě neodpovídají svahům stratovulkánu, ale přesně kopírují tvary svahů takových v současnosti aktivních vulkánů, jakými jsou Mauna Loa nebo Mauna Kea na Havaji a to jsou štítové sopky.

Jak souvisí vývoj Doupovských hor s aktivním vulkanismem na Havaji?

V obou oblastech naprosto převažují čedičové lávy, které dobře tečou a rozprostírají se do plochy. Díky tomu také získávají štítové sopky svůj plochý tvar. Napříště tedy nebudeme Doupovské hory přirovnávat k Etně nebo Fuji, ale spíše k Havajským ostrovům. Přesto i proti havajským sopkám zde pár drobných rozdílů je, a není to jen nedostatek stále svítícího slunce a Tichého oceánu s vysokými vlnami lákajícími surfaře.

Souvisí zmíněný rozdíl nějakým způsobem se stářím vulkánů?

Ano. Životnost sopek na Havaji nepřesahuje 2 miliony let, protože pacifická litosférická deska se neustále posouvá, a tak je každá sopka nakonec odtržena od svého zdroje magmatu a vznikne sopka nová. Naproti tomu sopečná aktivita Doupovských hor trvala na základě získaných analytických dat celých 14 milionů let (začala před 34 a skončila před 20 miliony let), což je i z celosvětového měřítka unikátní životnost. Díky tomu se v Doupovských horách vršily sopečné horniny pomalu, ale vytrvale, a i když rostoucí sopku postihl gigantický sesuv, postupně zase dorostla. V závěru tedy můžeme říct, že Doupovské hory tvoří několik generací štítových sopek, které se na sebe postupně vršily.

Prosím přibližte čtenářům, jak přesně vypadá stratovulkán?

Stratovulkán je jedním z typů sopek. Jedná se o dlouhodobě se vyvíjející sopku s vysokým kuželem, jako je například Etna, Merapi anebo Fuji, s častými explozivními erupcemi. Těleso kužele pak tvoří vrstvy pemz, strusek a popela z jednotlivých erupcí (odtud název, který znamená vrstevnatá sopka). Pokud se jedná o sopku tvořenou malým počtem erupcí během krátké doby, nemůže se jednat o stratovulkán, stejně tak jako v případě plochých vulkánů s převahou lávových proudů.

Jakým způsobem jste zjišťovali stáří hornin? Použili jste podobné nástroje, jako tomu bylo v případě Železné či Komorní hůrky na Chebsku?

Stáří třetihorních vulkanických hornin se zjišťuje na základě rozpadu draslíku 40K na argon 40Ar. Zjišťuje se tedy poměr matečného k dceřinému izotopu a na základě těchto dat se vypočítá stáří.

Přes dlouhou etapu, po kterou doupovské sopky byly aktivní, existuje reálná šance, že by se někde poblíž nich erupce znovu obnovila?

Rozhodně nehrozí, nejsou zde žádné známky jakékoliv aktivity za posledních 20 milionů let. Nejedná se ani o případ oblasti monogenetických sopek, kde čas od času dojde ke vzniku malé sopky, která zase brzy vyhasne.

VID