Vždycky mám takovou radost, mohu-li psát o něčem krásném… Ale … je -li radosti až moc, je jí příliš…A většinou přichází něco, co ji zkalí…Ať se sebevíc snažíme dívat „na jinou stranu“, zasáhne nás ta věc neradostná. A je to tak vlastně dobře, vždyť : je-li slunce, musí být i stín…
Právě tento týden byl dosti radostiplný. Vyvrcholil setkáním s mnoha krásnými lidmi na zahájení lázeňské sezóny.
O neradostech, které zkalily tento týden, raději psát nebudu, každý má svého dost!
A možná (a kéž… ) se někteří z vás zamyslí nad drobnou básní, která vypovídá víc, než třístránkový popis nebo vyprávění. Báseň má v sobě totiž to zázračné kouzlo. Kouzlo na jedné jediné dlani rozprostřít celý vesmír… Bohudíky za poezii.
JE ČLOVĚK
Ano je takový člověk
Hbitě naskočí
do rozjetého vlaku
A bezostyšně tvrdí
Že ho řídí
A koleje…?
Ty se lesknou
Vlastně jen díky němu
Nenechte si ničím a nikým zkazit radost !!!
Alenka Vávrová
/20.týden /