Michaela Lucie Hanzlíková na nedávném Mistrovství Evropy v krasobruslení reprezentovala Českou republiku. A velmi úspěšně. Sedmnáctiletá rodačka z Karlových Varů pravidelně trénuje v Mariánských Lázních. Poznávacím znamením této sportovkyně je neustálý úsměv, kterým si na lednovém sportovním klání podmanila nejen přítomné publikum, ale i televizní diváky. Minulý víkend navíc vyhrála juniorské Mistrovství ČR a před sebou má juniorské Mistrovství světa v Taipei City a pak hned Mistrovství světa dospělých v Helsinkách.
Foto: Archiv M. L. Hanzlíkové
Od kolika let se věnujete bruslení?
Poprvé jsem na bruslích stála asi ve čtyřech letech, chodili jsme bruslit se školkou. Ale krasobruslit jsem začala v osmi letech. Kamarádka bruslila v krasobruslařském klubu SKK Karlovy Vary a chtěla se mi pochlubit, jak jí to jde, a já si s sebou vzala brusle. Od té doby jsem členkou SKK Karlovy Vary.
Pamatujete si na svoje první závody?
Ano, mé první závody byly na zimním stadionu v Ostrově a pořádal je můj klub SKK Karlovy Vary, ve kterém jsem v tu dobu bruslila asi dva měsíce. Díky těmto závodům se moje rodina dozvěděla, že chodím na krasobruslení, protože jsem potřebovala na závody sehnat šaty. Do té doby jsem na zimní stadion chodila tajně s babičkou. Musím říct, že překvapení doma bylo veliké, ale maminka šaty sehnala. Byly bílé a já svůj první závod vyhrála.
Letos jste poprvé závodila v kategorii žen. Liší se nějak prostředí závodů juniorů od kategorie dospělých?
Já už seniorský závod jela loňskou sezónu, kdy jsem byla seniorskou 1. vícemistryní České republiky. Ale v českém ženském krasobruslení se na šampionáty, jak evropský, tak světový, nominuje jen jedna krasobruslařka, a to ta nejlepší. Tak jsem byla na vše první náhradnicí a bohužel se loňskou sezónu na žádný velký šampionát nedostala. Letos si to vynahrazuji.
Jinak rozdíl mezi juniorskými a seniorskými závody je veliký. Na seniorské závody chodí mnohem více fanoušků. A samozřejmě věkový rozptyl závodnic je veliký, na Mistrovství Evropy v Ostravě jsem závodila s Carolinou Kostner, která je o 13 let starší než já. Je to krásná elegantní krasobruslařka a jsem moc ráda, že jsem mohla vedle ní závodit.
Také seniorská volná jízda je delší a má o prvek víc, ale to je asi to úplně nejmenší, s přechodem mezi juniorskou a seniorskou jízdou problém nemám.
Foto: Roman Knedlík
Panuje mezi soutěžícími rivalita?
Zatím jsem žádnou větší rivalitu nepozorovala. Mám mezi krasobruslařkami spoustu kamarádek a neřešíme, která z nás je zrovna lepší, nebo horší. Samozřejmě někomu přeji vítězství víc, jinému míň, to je o sympatiích, ale vše je myslím v normálních mezích.
Máte před závody trému?
Trému mívám, ale většinou takovou tu zdravou, co nabudí. Někdy se stane, že je větší, než je potřeba. Pak máme s trenérkou takový svůj rituál, kterým se jí snažíme zmenšit a zapomenout na ni.
Kde a jak často trénujete?
Třetím rokem jezdím trénovat do Mariánských Lázní. Tréninky mám pětkrát týdně a moc bych chtěla poděkovat Správě městských sportovišť, hlavně panu Bc. Viktorovi Borsíkovi a celému jeho týmu, za výborný stav ledu a možnost klidné přípravy na zimním stadionu v Mariánských Lázních, které si moc vážím.
Jak probíhá váš běžný tréninkový den?
Běžně vstávám v 7:00 a na osmou hodinu chodím do školy (Gymnázium Ostrov), kam si jdu většinou napsat nějaké testy nebo jdu na zkoušení. Po první vyučovací hodině odjíždím do Mariánských Lázní, kde trénuji nejčastěji tři tréninkové hodiny (jedna tréninková hodina má 45 minut) na ledě a dvě tréninkové hodiny se věnuji suché přípravě.
Jak dlouho se vám věnuje vaše trenérka?
S paní trenérkou Mgr. Monikou Škorničkovou jsem od začátku, tedy od osmi let. Nikdy jsem trenéra nezměnila, už spolu trénujeme devátý rok.
Věnuje se jen vám?
Trenérka má asi patnáct svěřenců, netrénuje jen se mnou.
Ví se o vás, že máte ráda skoky. Jsou vaší specialitou?
Specialitou asi ne, ale mám je ráda. Hlavně, když do jízdy zapadnou jako celek. Nelíbí se mi jízdy tzv. od skoku ke skoku. Snažím se, aby jízda působila celistvým dojmem a ty skoky, když se povedou, podtrhují jen krásu krasobruslení, piruet a dalších prvků.
Foto: archiv M. L. Hanzlíkové
Věnujete se i jinému sportu?
Jako malá jsem asi dva roky hrála tenis. Teď se v létě občas projedu na kole, ráda plavu, ale jiný sport nedělám, krasobruslení se věnuji naplno, na nic jiného není čas a také mám obavy ze zranění. A hlavně mě krasobruslení naprosto naplňuje, nemám potřebu dělat cokoliv jiného.
Kamarádky ve vašem věku si užívají života a prožívají například své první lásky. Vy sportujete na vrcholové úrovni. Nechybí vám, jak se říká, ten „normální“ život?
Ale tohle je můj normální život. Jiný neznám a ani zatím po jiném netoužím. Krasobruslení mě naprosto naplňuje a jsem při něm šťastná. Vždy jsem si přála dotáhnout to v krasobruslení co možná nejvýš, chci najít strop a zatím ho stále hledám. Mám před sebou ještě spoustu tvrdé práce, na kterou se ale moc těším. Mistrovství Evropy bylo super, ale chtěla bych ještě víc J
Jak nejraději odpočíváte?
Já moc ráda čtu, to je pro mě obrovský relax. Také si odpočinu při nějakém pěkném filmu nebo poslechu hudby.
Chystáte se někam na dovolenou, tedy spíš na prázdniny?
Zatím nic neplánuji, rodiče se sestrou (Sophia Anna – 6 let) se chystají na dovolenou do Norska a chtěli by, abych za nimi aspoň na pár dní přiletěla, ale zatím nic neplánujeme. Záleží, jak budu mít soustředění a tréninky.
Jaké jídlo máte nejraději?
Miluji italskou kuchyni, těstoviny a pizzu můžu kdykoliv J Také mořské plody nikdy neodmítnu.
Držíte dietu kvůli sportu?
Dietu nedržím, spíš takovou určitou životosprávu. Nepiji sladké a bublinkové nápoje a snažím se nepřejídat. Ale pokud mám chuť na čokoládu, určitě si dám, ale vše v mezích normy.
Kdybyste věděla, jak je těžké dostat se na vrcholovou úroveň, šla byste do toho znovu?
Určitě, já jsem šťastná. Dělám to, co jsem si vždycky přála a vysnila. Věděla jsem, že to nebude lehké a počítala s tím. Ničeho nelituji a těším se na další tvrdou práci. Neříkám, že jsem si nikdy nepoplakala, ale vždy jsem věděla, že se na led určitě zase hned vrátím.
Foto: Archiv M. L. Hanzlíkové