Rozsvícení chebské nemocniční kaple – minikonference, na kterou je zvána i veřejnost

Zdravotníci, věřící, ale i široká veřejnost je zvána na minikonferenci, která se bude konat při příležitosti společenského otevření chebské nemocniční kaple. Cílem konference je zvýšit povědomí o možnosti duchovních služeb ve zdravotnických zařízeních. Přednášející budou hovořit o východiscích, poslání, náplni a legislativní úpravě nemocniční kaplanské i dobrovolnické pastorační péče poskytované ve zdravotnických zařízeních. Minikonference se uskuteční v úterý 27. října 2015 od 18:00 v učebně střední zdravotnické školy v areálu nemocnice Cheb.malá na web
Na otázky, které přiblíží práci nemocničního kaplana, odpovídá duchovní správce pravoslavného chrámu sv. Olgy ve Františkových Lázních Vít Metoděj Kout.

Kdo je nemocniční kaplan?
Nemocniční kaplan je duchovní konkrétní církve, který byl svou mateřskou církví vyslán ke službě nemocným do zdravotnického zařízení. Je to předně člověk, který nabízí rozhovor, sdílení a podporu pacientům, kteří jsou v nemocnici hospitalizováni. Během hospitalizace přichází řada otázek, které se týkají smyslu života a dalších důležitých životních témat. Člověk má během hospitalizace hodně času přemýšlet nad svou životní situací, je to zřejmě mnohdy dáno i zakusením vlastních limitů zdraví, pobytem v jiném, „cizím“ prostředí, které má vlastní pravidla. Kaplan během rozhovoru sám věroučná či „křesťanská“ témata neotvírá, pracuje pouze s prožitky a tématy, která otvírá pacient.
Z hlediska kvalifikačních předpokladů je zásadním dokumentem „Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice“. Tento dokument kaplanům předepisuje ukončené teologické magisterské vzdělání, absolvování specializovaného kaplanského vzdělávacího kurzu, splnění požadované pastorační a kaplanské praxe v nemocnici.

Jaká je náplň jeho práce?
Hodně záleží na konkrétní dohodě a pravidlech mezi kaplanem a nemocnicí. Ta pravidla se mohou v každé nemocnici lišit. Je velký rozdíl, zda kaplan ve zdravotnickém zařízení působí jako dobrovolník, nebo zda je zaměstnancem zdravotnického zařízení s jasně vymezeným úvazkem, zda je nemocnice církevní, fakultní, krajská apod. … Ve velkých nemocnicích se to liší na každém konkrétním oddělení/stanici – jiná je služba kaplana na onkologii, jiná na geriatrii, jiná na interním oddělení nebo na chirurgii. K tomu všemu se přidává také péče o personál nemocnice, který je také vystavován velkému stresu a napětí. – Nikomu od primářů, přes sestry až po pomocný úklidový personál se nevyhýbá neustálá konfrontace s nemocí a stres spojený se zajištěním chodu zařízení. Nemocnice je svým způsobem rizikové pracoviště a jeho personál je vystaven velkému tlaku a zodpovědnosti za životy těch druhých. Domnívám se, že platové, ale i společenské ocenění pracovníků ve zdravotnictví této zodpovědnosti často neodpovídá.
Já osobně v Chebské nemocnici působím jako smluvní dobrovolník. Do nemocnice docházím jednou týdně, většinou v úterý. Mám několik stanic, které pravidelně navštěvuji. Někteří pacienti či členové personálu o rozhovor s kaplanem sami požádají, některé oslovím sám a záleží jen na nich, zda této nabídky využijí. V některých případech mne požádá o návštěvu pacienta personál, například když se pacient uzavře nebo je neklidný. Příležitostně mne osloví rodinní příslušníci hospitalizovaných, kteří těžce prožívají nemoc blízkého člověka a potřebují si s někým pohovořit o svých pocitech a obavách nebo i praktických otázkách návratu svého rodinného příslušníka po nemoci domů.

Kdy se vrátil nemocniční kaplan do chebské nemocnice?
Dívám se na to tak, že z ní ani nikdy neodešel… I poté, co byly řádové sestry, které v nemocnici pracovaly, z politických důvodů v padesátých letech poslány pryč a původní nemocniční kaple upadla v zapomenutí, do nemocnice přicházeli na návštěvu za nemocnými konkrétní duchovní. Jen se to dělo větší nebo menší měrou neoficiálně, někdy tajně. Dodnes potkávám řadu lidí různého vyznání, ale i bez vyznání, kteří se i v nemocnici během své hospitalizace modlí (za modlitbu v širším slova smyslu považuji i vyslovené vyjádření díků a vděku, kterými člověk poděkuje třebas za každý den, který prožil). Z mého pohledu tak určité penzum duchovních služeb z nemocnice nikdy nevymizelo, jen se o nich oficiálně nehovořilo, byly utlumené. Bylo by určitě zajímavé zmapovat, jak dříve vypadala kaple, zachytit něco z osudu řádových sester, které o pacienty pečovaly, poslední pamětníci rychle ubývají. Mé první návštěvy v nemocnici v roli kaplana se uskutečnily v květnu 2013, jako duchovní jsem do nemocnice docházel příležitostně na pozvání nebo žádost svých farníků už od roku 2011.

Záleží na pacientově vyznání? A vykonávají službu kaplani různých vyznání?
Jak jsem již zmiňoval výše, návštěvy kaplana nejsou vázány na konkrétní vyznání. Duchovní v roli kaplana je pacientům v nemocnici k dispozici a je na každém pacientovi, zda této služby využije. Někdo se chce setkat a pohovořit si o svých starostech, někdo se chce podělit se svou radostí a se svými očekáváními, někdo se chce s kaplanem pomodlit, vyjádřit své obavy spojené s nemocí a návratem domů, s něčím se svěřit, podívat se za přítomnosti kaplana zpět do minulosti na důležité okamžiky svého života, nebo se třebas zeptat na něco konkrétního ohledně víry nebo církve. Volbu témat ponechávám na každém, koho navštívím. V nemocnici nejsem proto, abych někoho obracel na víru. V nemocnici je pro mne důležitý každý člověk právě takový, jaký je sám o sobě se vším všudy. Snažím se co nejvíce pracovat se světem pacienta – doprovázím, lidé vědí sami nejlépe, jaké téma je pro ně důležité, co chtějí s kaplanem sdílet.
Službu kaplana vykonávají duchovní různých vyznání. Kaplan není v nemocnici přítomen a priori jako duchovního konkrétní církve, je vázán kodexem nemocničních kaplanů – naplňuje podobně jako další profese určité kvalifikační předpoklady a profesní zásady. Za svou práci se zodpovídá vedení nemocnice, asociaci kaplanů, i své církvi, která ho ke službě doporučila. Pracuje předně s duchovním a hodnotovým světem pacienta. Jeho služba není primárně misijní, ale především služba přítomnosti, ve které nabízí druhému člověku svůj čas a sdílení.

Na minikonferenci „ROZSVÍCENÍ CHEBSKÉ NEMOCNIČNÍ KAPLE“ zazní čtyři 15–20minutové příspěvky:
1. „Nemocniční kaplanství – dějiny kaplanství a rozvoj moderního vzdělávání kaplanů“ – P. ThLic. Marek František Drábek, DiS., O.Praem., nemocniční kaplan Nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze

2. „Doprovázení nemocných – inspirace biblickou knihou Job“ – Mgr. et Mgr. Vít Metoděj Kout, nemocniční kaplan Chebské nemocnice

3. „Práce nemocničního kaplana v Motolské nemocnici“ – Mgr. Petr Blecha – nemocniční duchovní ve FN v Motole

4. „Dobrovolnické programy a možnosti pastorační péče o hospitalizované ve zdravotnických zařízeních“ – Lucie Vavrušková, kaplanka Fakultní nemocnice Plzeň a Městské nemocnice Plzeň, PRIVAMED a.s, zakladatelka sdružení Od srdce k srdci

Na závěr konference bude společná debata přednášejících s posluchači. Symbolickým gestem otevření kaple veřejnosti bude rozsvícení svíce v nemocniční kapli, kde bude po skončení konference připraveno drobné občerstvení pro všechny přítomné.

Přijďte s námi rozsvítit Chebskou nemocniční kapli!
za ekumenické sdružení duchovních Chebska otec Vít Metoděj Kout
Medailonky přednášejících:

1. Marek František Drábek (* 1977)

Duchovní P. ThLic. Marek František Drábek, DiS., O.Praem., působí jako nemocniční kaplan a věnuje se duchovnímu doprovázení ve spolupráci s psychoterapeuty, vede praktický výcvik pro nemocniční kaplany. Vystudoval ošetřovatelství, studium teologie absolvoval na KTF UK a na Camillianu – institutu papežské Lateránské university v Římě.

2. Vít Metoděj Kout (* 1980)

Mgr. et Mgr. Vít Metoděj Kout je absolventem magisterského oboru pravoslavné teologie na HTF UK v Praze a navazujícího magisterského oboru Řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích na FHS UK v Praze. Od roku 2011 je duchovním správcem pravoslavného chrámu sv. Olgy ve Františkových Lázních. Od roku 2013 působí jako smluvní dobrovolný kaplan v Chebské nemocnici.

3. Petr Blecha (* 1964)

Mgr. Petr Blecha vystudoval KTF UK. Od r. 1989 pracoval jako římskokatolický duchovní v oblasti spirituálního doprovázení a poradenství. Tříletá účast na PBSP sebezkušenostní skupině. Semináře v krizové intervenci a práci s traumatem (Remedium Praha). Od r. 2015 je zaměstnán ve FN Motol jako nemocniční kaplan.

4. Lucie Vavrušková (* 1984)
Laická pastorační asistentka ŘKC pro nemocné, absolventka střední zdravotnické školy a studentka katolické teologie. Kaplanka Fakultní nemocnice Plzeň a Městské nemocnice Plzeň, PRIVAMED a.s., zakladatelka sdružení Od srdce k srdci, jehož náplní je služba potřebným, včetně návštěv nemocných.