Chci se podrobit každému trestu, třeba i smrti

Neváhali a zapojili se do boje proti nacismu, za svoji statečnost však zaplatili cenu nejvyšší. Na konci tohoto týdne uplyne od té chvíle již třiasedmdesát let. Řeč je o pravoslavných, kteří sehráli významnou roli nejen při ukrývání výsadkářů.

Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se odehrál na konci května 1942. Heydrich po pár dnech umírá a nacisté rozpoutávají peklo.

„Pro představitele protektorátu šlo o skutečný šok. Vyšetřování se proto rozeběhlo okamžitě. Bylo velice podrobné. Celý prostor byl uzavřen a začali být vyslýcháni svědci – lidé, kteří byli v tramvajích na místě atentátu i lidé z okolních domů. Byla přerušena vlaková doprava, Praha byla prakticky odříznuta od světa. Bylo vyhlášeno stanné právo a začaly domovní prohlídky,“ řekl pro Český rozhlas Eduard Stehlík Vojenského historického ústavu v Praze.OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Už jen schvalování atentátu mělo fatální následky, natož ukrývání jeho vykonavatelů. Pro odboj tedy vyvstala otázka, kam ukrýt parašutisty, kteří atentát provedli. Odbojář Jan Zelenka získal kontakt na Jana Sonnevenda, předsedu sboru starších v pravoslavné katedrále, který požádal o pomoc Vladimíra Petřeka, kaplana pravoslavné katedrály. Ten přislíbil, že atentátníky ukryje v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

„Správa chrámu sv. Cyrila a Metoděje byla k pomoci motivována stejně jako všechny pomáhající rodiny jakýmsi husitským duchem, jenž patři k ústředním prvkům historického vědomí Masarykovy republiky: kdo je pronásledován špatným státem, tomu je třeba pomoci bez dlouhého uvažování, zda se to vyplatí,“ píše Hellmut G. Haasis ve své knize Smrt v Praze.

„Tak přece nevyhynula ještě statečnost v našem národě,“ reagoval kaplan Petřek na zprávu o atentátu. I když byl prý přesvědčeným pacifistou, podle Lidových novin se hned při mobilizaci v roce 1938 přihlásil jako dobrovolník do zbraně. Skrýval pronásledované nebo kupříkladu židům vydával potvrzení o křtu. A parašutisté nebyli první, komu pomohl.

Kaplan Petřek, a nejen on, je zmiňován i ve zprávě z „druhé strany“. Důstojník SS Hans-Ulrich Geschke v ní uvedl:  „Do celé věci byli zasvěceni farář, kaplan, představený laiků, kostelník a zřízenec kostelní kanceláře. … O tom, kam až šla pomoc a shovívavost duchovního, svědčí, že biskup církve Gorazd se sice dozvěděl několik dní před zásahem státní policie rovněž o stavu věci, a ačkoliv jevil starost o dobrou pověst církve, přece jen oznámení nepodal, i přes vyhlášenou hrozbu ostrého potrestání. Kaplan Petřek si zavázal kostelníka Ornesta k mlčenlivosti tím, že ho nechal před oltářem v plném ornátě při světle svíček složit církevní přísahu na Nový zákon. Jeho pomoc výsadkařům šla například až tak daleko, že sám vlastnoručně vyprazdňoval kbelík na chlórové vápno upravený jako náhražka za záchod…“

Jak uvádí Miroslav Ivanov ve své  knize Atentát na Reinharda Heydricha, v kryptě se nakonec schovalo sedm vojáků. Hrobka byla chladná, navíc nebylo ideální, že byli výsadkáři schovaní pohromadě. Negativa však převážila jedna obrovská výhoda – důkladné domovní prohlídky se vyhýbaly chrámům.OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ale odveta ze strany nacistů na sebe nenechala dlouho čekat. Vladimír Petřek byl zatčen jako první, a to v noci ze 17. na 18. června. Ráno dalšího dne zatkli Václava Čikla a kostelníka Ornesta, 22. června pak předsedu sboru starších Jana Sonnevenda a ve čtvrtek 25. června byl zatčen i vladyka Gorazd. Ten ještě před svým zatčením, dne 19. června, napsal tři dopisy – předsedovi vlády, ministru školství a národní osvěty a úřadu říšského protektora. V nich na sebe bere odpovědnost ze všeho, co se událo ve spojitosti s ukrytím výsadkářů. E. Gorazd v nich napsal: „Dávám příslušným orgánům svou osobu k dispozici a chci se podrobit každému trestu, třeba i trestu smrti pro záchranu církve, pro záchranu zatčených a pro to, aby byl učiněn konec obětem.“

Vladyka se nacházel ve vazbě od 25. 6. do 4. 9. 1942. Němci vytrhávali vladykovi hustý plnovous, bili ho a používali různá další mučení. Každý den byl odvážen ve 22 hodin k výslechu, který trval do 5 hodin ráno. V průběhu dne vladykovi nebyl dopřán odpočinek, nejednou ho prý při vydávání jídla strážný odkopnul a tak zůstal bez jídla. Svědkové vladykova uvěznění a z části i mučení vydávali svědectví, že vladyka Gorazd, důstojný otec Václav a důstojný otec Vladimír i další přes všechno mučení byli velice klidní. Hluboký klid se zračil na jejich tvářích i při soudu, vynesení rozsudku i na popravišti.

Dne 4. září ve 14.35 byli v Praze v Kobylisích popraveni zastřelením:

  • biskup Gorazd, obnovitel české pravoslavné církve po r.1918
  • Václav Čikl, představený chrámu a duchovní správce katedrály
  • Jan Sonnevend, předseda sboru starších v pravoslavné katedrále
  •  

Dne 5. září 1942 ve 12.00 hodin byl popraven ThDr. Vladimír Petřek, kaplan pravoslavné katedrály.OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Těla svatého vladyky Gorazda, otce Vladimíra Petřeka a Jana Sonnevenda byla spálena, tělo otce Václava Čikla předáno podle svědectví německé zdravotní sestry k pitvě a vědeckému zkoumání.

Smrt čekala také na příbuzné a blízké těch, kteří atentátníkům pomáhali. Za všechny zmiňme Jiřinu Petřekovou, kaplanovu sestru.  Ta později pro Lidové noviny vzpomínala:  „Nikdo z nás nenaříkal, že to neměl Vladík dělat. Naopak, byli jsme na něj hrdí, celá rodina za ním stála a do konce svých životů jeho čin schvalovala.“ Nechtěnou poctu rodině Petřekových vzdal v roce 1942 nacista K. H. Frank: „Má-li český národ zůstat živ, nesmí se stát národem takových Petřeků.“

Od roku 1945 se na místě popravy, dnes Národního památníku odboje Kobylisy, koná panychida a pouť na památku dne a hodiny popravy nejvýznamnějších členů české pravoslavné církve i dalších 546 bojovníků za svobodu. Na 4. září každoročně připadá Svátek svatého mučedníka Gorazda, který si lidé připomínají od 9.30 hodin v chrámu svatého Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.

FaH