Letní airsoftové soustředění pro děti z Chebska, Mariánskolázeňska a Kynšperska uspořádala ve dnech 16. – 26. 7. 2015 trojice spřátelených organizací – Traicont, Místní skupina ČČK Velká Hleďsebe a S.G.T.S. Letos se uskutečnil již druhý ročník s vysokou účastí – 23 dětí ve věku od sedmi do patnácti let. Čili, naplnili jsme prostory Muzea Pohraniční Stráže na Rozvadově de facto až po strop.
Hned první den, po zabydlení, jsme si zahráli pár her na seznámení, vyrobili vlajky a vymysleli názvy družstev. Nakonec jsme dostali výbornou večeři od kuchařky Marcely Šmatové, která se o nás skvěle starala i po zbytek tábora.
V několika dalších dnech jsme stihli děti naučit základy první pomoci, slaňovat a pracovat s lany a horolezeckým materiálem, šifrovat a dešifrovat zprávy, a hlavně jsme si zahráli airsoft. Mohu říct, že ze začátečních přestřelek a bezhlavých útoků se postupem času stávala velmi sofistikovaná a promyšlená hra.
Velice zajímavou se stala návštěva pana Zdeňka Koloucha, trenéra karate oddílu Shotokan Ryu Cheb, který nás učil jak se efektivně bránit. Vyzkoušeli jsme si i techniku boje, kdy je oběť na zemi a útočník se blíží ve stoje. Stačilo jen vědět jak na to a i naši nejmenší byli schopni obrátit skóre boje ve svůj prospěch i když proti nim stál o několik let starší kamarád.
Po několika horkých dnech pobíhání po lese, střeleb a her jistě všichni přivítali i celodenní procházku k Václavskému rybníku, kde jsme si nafoukli rafty, brázdili jeho vody, pořádně se vykoupali a na závěr všichni s pádly v ruce bojovali o body do celotáborové hry.
Celý tábor byl poznamenán jednou nešťastnou událostí, která díky třem chlapcům měla šťastný konec. Jakub Holub, Tomáš Čech a Kevin Nhat neváhali ani vteřinu, když jednu z instruktorek bodla do krku vosa a ona zůstala ležet v křoví a velice špatně dýchala. Zatímco jeden běžel pro nosítka a zalarmovat vedoucí, ostatní se starali přímo o naši kamarádku. Z rozhodnutí vedoucích byla přivolána Rychlá záchranná služba. Naléhavost případu podtrhnulo okamžité přivolání lékaře ze strany profesionálních zdravotníků. I přes poměrně dlouhý dojezdový čas sanitky byla naše instruktorka, díky profesionální práci záchranářů, z nemocnice propuštěna poměrně brzo a mohla svým třem zachráncům osobně poděkovat a předat jim Čestné uznání za záchranu svého života.
Miroslav Kurák