Na pomezí severozápadních Čech a německého Vogtlandu, severně od Chebu, se čas od času vyskytují série zemětřesení – zemětřesné roje. Pro oblast ležící daleko od rozhraní tektonických desek a aktivních sopečných systémů se jedná o úkaz velmi neobvyklý.
Obr. 1: Plánované umístění seismických stanic znázorněné modrými trojúhelníky. Epicentra zemětřesení jsou znázorněna barevnými puntíky. Autor: Geofyzikální ústav Akademie věd ČR
Zemětřesné roje totiž zpravidla doprovázejí sopečné erupce, jako je tomu např. na Islandu (viz např. aktualita na webu Geofyzikálního ústavu z 16. 7. 2025 – https://www.ig.cas.cz/island-erupce-v-oblasti-sundhnukur). Zemětřesný roj sestává až z tisíců mikrozemětřesení a slabých zemětřesení, ke kterým dochází v rychlém sledu během několika týdnů až měsíců, aniž by došlo k silnému hlavnímu zemětřesení. „Tato oblast je pro nás naprosto unikátní, protože nám nabízí možnost studovat zemětřesení v prostředí, které je tak odlišné od typických tektonicky aktivních zón,“ uvádí Jana Doubravová.
Jana Doubravová
Zatím poslední silnější zemětřesný roj proběhl v roce 2024 poblíž Klingenthalu a Bublavy (viz aktualita na webu Geofyzikálního ústavu z 11. 4. 2024 – https://www.ig.cas.cz/2024-zvysena-seismicka-aktivita-na-kraslicku), v zóně, která byla velmi aktivní mj. před 125 lety. Byla to právě zvýšená zemětřesná činnost na konci 19. a počátku 20. století, která přiměla tehdejší pozorovatele a výzkumníky zavést pro série zemětřesení dnes běžně užívaný termín „zemětřesný roj“. V zájmové oblasti je na české straně od devadesátých let v provozu síť seismických stanic WEBNET, v sousedním Bavorsku a Sasku je rovněž rozmístěno několik stanic.
Kromě opakovaných zemětřesení je zájmová oblast výjimečná vysokým obsahem oxidu uhličitého (CO₂) v minerálních pramenech a výskytem mofet – suchých výronů oxidu uhličitého. CO₂ přitom pochází až ze svrchního pláště Země, tzn. z hloubky větší než 30 km. V oblasti se dále nacházejí nejmladší sopky na našem území, které byly aktivní před „pouhými“ 200 až 300 tisíci let – Komorní Hůrka u Františkových Lázní, Železná hůrka u Chebu a pozůstatky několika explozivních kráterů – maarů, objevených teprve před několika lety za účasti odborníků z Geofyzikálního ústavu. „Množství geologických jevů, které se zde soustředí, je fascinující. Je to jako okno do hlubokých procesů uvnitř naší planety,“ doplňuje Jana Doubravová.
Přístrojena Komorní hůrce
„V dávné geologické minulosti zde na sebe narážely tři kontinentální desky, pod povrchem se vytvořily rozsáhlé žulové komplexy,“ vysvětluje profesor Torsten Dahm z GFZ Potsdam, vedoucí projektu.
Příčina neobvyklého rojového charakteru zemětřesné činnosti a souběh několika dalších výše uvedených jevů však stále nejsou uspokojivě objasněny. Vědecká komunita se shoduje na tom, že se jedná o důsledek magmatických procesů, probíhajících ve spodní zemské kůře a plášti. S cílem posunout naše poznání struktury zájmové oblasti a procesů, které pod povrchem probíhají, uskuteční Geofyzikální ústav Akademie věd společně s Helmholtzovým centrem pro geovýzkum (GeoForschungsZentrum – GFZ) v Postupimi, univerzitami z Postupimi, Lipska, Freibergu, Jeny, Mnichova, Erlangenu a Münsteru, Saskou geologickou službou, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy a Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR rozsáhlý seismologický experiment. „Našim cílem je získat co nejkomplexnější obraz toho, co se děje v hlubinách a jak to ovlivňuje povrchové jevy, jako jsou zemětřesné roje,“ říká Jana Doubravová. Název experimentu ELISE je zkratkou z Eger Large Seismic Experiment (tedy rozsáhlý seismický experiment v oblasti Chebska). Experiment je většinově financován z prostředků GFZ, ale je podpořen i z programu Dynamická planeta Země v rámci Strategie AV21.
Jakub Klicpera při instalaci přístroje na Komorní hůrce
„Během 12 až 18 měsíců bude na ploše zhruba 100 x 100 km² rozmístěno téměř 300 seismických aparatur. Vysoce citlivé senzory jsou zapůjčeny ze souboru přístrojů pro geofyzikální měření vědců z GFZ, tzv. GIPP – Geophysikalischer Gerätepool Potsdam. Budou zaznamenávat otřesy země vyvolané zemětřeseními a výstupem CO₂, pochopitelně ale také dopravou nebo průmyslem,“ říká Jakub Klicpera, technický koordinátor experimentu na české straně.
Instalace přístroje na hradě Seeberg. Autor: Jan Buriánek
„Jeden ze seismometrů se nově nachází také na hradě Seeberg. Umístil ho sem seismolog Jakub Klicpera z Geofyzikálního ústavu v Praze. Těší mě, že se i na hradě bude zemětřesení měřit a získaná data tak přispějí ke studiu seismických rojů,“ sdělil kastelán hradu Seeberg Jan Buriánek. 
Obr. 2: Ukázka vybavení seismické stanice s geofonem (žlutá krabička), digitizérem (šedo-černé zařízení) a suchá alkalická baterie, která se používá pro elektrické ohradníky a neobsahuje olovo, rtuť ani kadmium (zelený kvádr). Geofon je celý zakopaný pod zemí, baterie a digitizér jsou umístěny v boxu částečně zakopaného pod zemí. Ochranný box vyčnívá asi 5 cm nad povrch. Autor: Geofyzikální ústav Akademie věd ČR
Stávající pokrytí oblasti seismickými stanicemi se tedy během experimentu značně zahustí. „Očekáváme, že s tolika stanicemi budeme schopni detekovat a studovat i ta nejslabší mikrozemětřesení, která by nám jinak zůstala skryta. V centrální zóně zájmové oblasti budou od sebe seismometry vzdáleny jen kolem 2 km, což umožní velice detailní analýzu zemětřesení a struktury zemské kůry. Je však třeba dodat, že výsledky hodně ovlivní i (ne)přízeň přírody – bude-li seismická aktivita v danou dobu výrazná, získáme pro naše analýzy více dat než v případě klidného období“, říká Jana Doubravová z Geofyzikálního ústavu AV ČR. „Těšíme se, že díky experimentu získáme zcela nové pohledy na tyto fascinující procesy a posuneme hranice našeho vědeckého poznání,“ dodává.