V neděli se Žirovické pohřebiště otevřelo veřejnosti a nabídlo jedinečnou příležitost nahlédnout do života našich předků. Akce „Setkání v Žírovicích / Treffen in Sirmitz“ se uskutečnila v neděli 27. července a přenesla návštěvníky o tisíce let zpět, přičemž představila autentickou lokalitu mohylového pohřebiště z doby bronzové s hlavním lákadlem – centrální mohylou a žárovištěm. Co návštěvníci viděli a zažili?
Mgr. Michal Beránek, archeolog chebského muzea, popsal, co všechno bylo k vidění. „Návštěvníci zde dnes mohli vidět hlavně autentickou lokalitu, tedy mohylové pohřebiště z doby bronzové, kde je především tím hlavním bodem centrální mohyla i s žárovištěm,“ uvedl. K navození pravěké atmosféry se k akci připojili kolegové z Historického parku Bärnau-Tachov. „Pro zpestření situace jsme si s kolegy z Historického parku Bärnau-Tachov připravili ukázku historických technologií,“ dodal Beránek.
Kromě autentické lokality si návštěvníci mohli prohlédnout originální nálezy ze zdejší lokality, jako je keramika a žárové hroby. Ty byly doplněny edukačními replikami.
Na několika stanovištích pak byly k vidění ukázky historických technologií:
Například ukázka historického tesání trámů. I když jde o středověkou technologii, byla prezentována s ohledem na její využití při rekonstrukčních pracích.
Další ukázkou bylo například využívání ohně a zpracování kovů. Stefan Wolters z Historického parku Bärnau prezentoval, jak se oheň v minulosti rozdělává různými technologiemi a jak probíhala tavba a zpracování kovů.
„A co si tady mohli návštěvníci přímo vyzkoušet, je rozdělávání ohně,“ řekl Wolters. „Dnes se nám to zdá velmi jednoduché, škrtneme sirkou nebo zapálíme zapalovačem. V minulosti to bylo poměrně komplikované a museli mít delší přípravu a různé materiály na to, než si mohli oheň zapálit.“ Wolters vysvětloval rozdíly mezi tavbou mědi a železa, jejich výhody a nevýhody, a co bylo k jejich výrobě potřeba. Ukázal železnou rudu, z níž se nakonec získal železný ingot, a vysvětlil také výrobu bronzových předmětů. Dále popsal proces výroby železa v hliněných pecích, kde se ruda vrstvila s dřevěným uhlím. „Do té pece byl vháněn touto diznou vzduch pomocí měchu,“ popsal Wolters. Vysvětlil, že se železo nevytavilo do tekutého stavu, ale vznikla takzvaná železná houba. Tu kováři dále zpracovávali údery, čímž materiál zušlechťovali. Upozornil také, že ve starověku neznali ocel, ale pro kvalitní nože používali tzv. damascénskou technologii, kde střídali pláty křehkého a tvrdého železa s měkkými a pružnými, čímž dosáhli trvanlivého ostří, které se nelámalo. „Kovářským svářením ukovali jeden kov, který držel ostří a zároveň se nelámal,“ vysvětlil Wolters. Ukázané předměty byly autentické repliky, vzniklé experimentálními pracemi v parku v Bärnau s využitím původních technologií.
K vidění byla také výroba dřevěných nádob. Další odborník z Bärnau představil nástroje a metody potřebné k výrobě dřevěných nádob, včetně výhod a nevýhod různých technik.
Michal Beránek potvrdil, že návštěvníky často překvapilo, že taková lokalita a akce existuje. „Mě do jisté míry překvapuje, že o tom moc lidé nevěděli, že to je pro ně neznámá záležitost,“ řekl Beránek. Dotazy byly různorodé – „Někoho zajímá keramika, někoho spíš styl pohřbívání, někoho sídlení, někoho technologie. Je to opravdu individuální,“ dodal.
Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit, Michal Beránek uvedl, že v nejbližší době, a rozhodně už letos, se žádná další akce na Žirovickém pohřebišti konat nebude. „Výhledově, až pohřebiště upravíme do cíleného stavu interaktivního parku s rozšířenou možností poznávání, asi ještě něco bude,“ doplnil Beránek. 